 Úmrtí v rodině s sebou přináší velké emoce. Ty ovšem zdaleka nemusejí skončit okamžikem pohřbu. Jejich další vlna totiž často přichází v průběhu dědického řízení. Hádky a spory o majetek, kontrola, zda každý z dědiců dostal rovný díl – i to je realita mnohých rodin a rozhodně nic takového rodinným vztahům nepřidá. Je to tak, že v některých případech pak nastalá situace připomíná akční thriller;
Nedávný rozsudek Nejvyššího
soudu změnil pravidla prokazování platnosti závětí, které nebyly sepsány
notářem. Nově musí platnost prokázat ten, kdo má podle takové závěti dědit.
Tedy nikoli ten, kdo s ní nesouhlasí, což platilo až dosud. Ten, kdo
napadne takovou závěť a bude tvrdit, že je neplatná, podle soudu nemusí
své tvrzení prokázat. Povinnost prokázat platnost naopak přechází na toho,
v jehož prospěch závěť svědčí.
Jak takové situaci předejít?
Pokud chce kdokoli maximálně
předejít budoucím sporům svých dědiců ohledně pravosti závěti a nejistotě
ohledně osudu svého majetku, je na to jednoduchá rada – sepsat závěť
u notáře.
Závěť sepsaná notářem je tzv.
veřejná listina, což znamená, že má vyšší právní sílu než závěť sepsaná jako
soukromá listina, tedy například vlastnoručně.
Závěť má přednost před děděním
ze zákona. Kdo se pro ni rozhodne, může za života určit, že část majetku
připadne třeba i těm, kdo by podle zákona vůbec nedědili.
A kolik sepsání takové poslední
vůle stojí?
Odměna za sepsání základní závěti
notářem je 1 500 korun + DPH, ale při složitější závěti –
například povolávající náhradní dědice či správce nebo řešící odkazy – je
odměna notáře 3 000 korun + DPH,“
„Ve všech případech je nutné
připočíst 100 korun + DPH jako odměnu notáře za zápis
a dále 200 korun + DPH za realizaci samotného zápisu do
centrální Evidence právních jednání pro případ smrti.
Při pozůstalostním řízení
v této evidenci pak notář zjišťuje, zda zůstavitel závěť pořídil. Dalších
300 korun + DPH jsou hotové náklady notáře. Cena za závěť tedy
může být až 3 600 korun + DPH.
V případě závěti má zůstavitel
značnou volnost naložit se svým majetkem čistě podle své vlastní vůle,
například odkázat pozůstalým konkrétní věci z pozůstalosti. Také může
ukládat příkazy či stanovit podmínky pro dědění, čímž se ještě více posiluje
význam jeho vůle a přání i po jeho smrti.
Tak – honem honem si
to zařiďte, ať se vaši milovaní pak v boji o mamon nevyvraždí.
Však to víte – o peníze
jde vždy až na prvním místě…
ANDREA
|
