Tak zrovna Alexej Grigorjevič Stachanov moc utahanej nebyl, ale rčení zůstalo zřejmě už nafurt.
Drahej chleba nemá smysl kupovat, on už je drahej i ten nejlacinější, co občas koupim - bochníček za 23 až 24 Kč, opticky to jde, je to přeci celej bochan, nojo, ale to je půl kila, čili kilo se blíží k 50,- Kč. Cokoliv dražšího je už jen vyhazování prachů a vykrmování zisků odplouvajících z Česka a vykrmování Stanjury formou inflační nekřesťanský DPH, což je daň, rovněž převážně odplouvající z Česka a částečně krmící vládní a parlamentní trafikanty.
ČT 24 skoro nekoukám, to fakt nejde!!!! CNN Prima docela jo. A pro vyvážení samozřejmě dezinformační internetový Parlamentní listy a Protiproud. Sem tam, ze setrvačnosti, ještě kouknu na Soukupa, ale teď už pokaždý konstatuju, že je to to samý, jako čt. A tak převážně míchám Barbaru s Musilem, Colomba s Midsomerem, když zrovna není nic zajímavýho na CS Mystery.
Love Island ze zvědavosti, kvůli mýmu novýmu kámošovi, Amorovi z Floridy, to ale prostě nejde! Asi třikrát jsem se donutil, ale vydržel jsem nejdýl jen jednou, do prvních reklam.
Války se bojí každej, ovšem ne každej to přizná. Každej netouží po tom, bejt opovrhovanym podělanym Chcimírem, jako třeba já, kterej se k tomu naopak hrdě hlásim.

Eště k Love Islandu. Na radu kamarádky jsem se na fejkbůku kouknul na reakce pravidelných divaček, spíš bych řekl, že přímo hltaček. Nevěřil jsem jí, že to stojí za čtení, ale zkusil jsem. A to teda fakt doporučuju ke čtení, pokud se chcete skutečně pobavit, ne jenou k smrti znudit koukánim na ten "pořad". Slípky a slepice to hltaj každej den, prožívaj to přímo živě, fanděj, předpovídaj, hádaj se tam .... Je to fakt uplně neuvěřitelný, jak může někoho ten ubohej, bezduchej, trapnej, citovej a mozkovej průjem s názvem Love island, jak to může takovou spoustu slepic přímo fascinovat!

Chleba kupuju od "Johana" (malé pekařství ze Zdic). Stále stojí 500 g bochníček 25,-Kč, a je moc dobrý. Péct chleba nehodlám, to bych mohla za chvíli z dlouhé chvíle doma plácat cihly a sušit na sluníčku. Půda na naší zahradě je jílovitá.

Na televizi se v zájmu udržení zdravého rozumu nekoukám, výjimku tvoří Policie Modrava. Mám ten kraj ráda, a záběry známé přírody jsou krásné (poklona kameramanovi). Taky příběhy jsou takové lidské, neodkapává krev z obrazovky. Bohužel, je už jen opakování a nové příběhy už nebudou.

Snižování úrovně znalostí dětí je záležitost smutná, ale neovlivnitelná. Děti už se neučí poznávat, na všechno mají "strejčka googla". V sedmé třídě (učí tam nově snacha) neumí např. děti malou násobilku, protože na mobilu je přece kalkulačka.
Druhá snacha učí letos 1. třídu. Z 20ti dětí jsou 4 Ukrajinci a 4 Vietnamci. Nikdo z nich neumí česky. Vietnamci, které učila předchozí roky, nejen že česky uměli, ale patřili ke špičce třídy. Tak ti "letošní" ne. A protože karavana jde tempem nejpomalejšího, ani české děti ve třídě nečeká nic dobrého, ačkoli učitelka je velmi kvalifikovaná a k dětem vstřícná.

Války se pochopitelně bojím. Né kvůli sobě (už mám dost odžito) ale kvůli dětem a vnoučatům a všem mladým, kteří chtějí žít v míru.

Chleba - kupuji si žitný nebo pšeničnožitný, malý bochníček do 500 g, mám ráda kůrky :-), kilo mě tedy vyjde asi na 70 Kč, ale nic neztvrdne, nic se nevyhodí. Dřív jsem si kupovala dalamánky, ale nějak se z obchodů "vypařily". A není to první pečivo, které jsem si kupovávala a už v nabídce není...

Péct si chleba nehodlám, pekárnu jsem nikdy neměla a peču vůbec málo, protože když se něco upeče, musí se to pak sníst a to nejde dohromady se snahou udržet svou a partnerovu hmotnost v přijatelné výši.

Televize? Pořady si nahrávám a sleduji, když se mi to hodí, většinou když jsem tak ulítaná, že se na čtení (které preferuji) nedokáži soustředit. Televize je pasivnější zábava. Zrovna teď je to ze seriálů Colombo, Jedna rodina, nebo Partička. Plus občas nějaký český film.

Hrubky v komentářích? Možná nejde o zhoršení vzdělanosti všech mladých, ale o to, že dřív většina populace diskutovala pouze ústně (většinou chlapi v hospodě), zatímco dnes má skoro každý chytrý telefon a s ním získal také možnost vyjádřit se k jakémukoli problému, ovšem písemně. A kdo byl ve škole slabší v češtině, se na řeči nepozná, pokud tedy nepoužije jako každé druhé slovo vole nebo krávo... V psaném projevu si prostě musí vybrat, zda tam patří měkké I nebo tvrdé Y a ne vždy se trefí.
(Pokud jste někdy četli přepis rozhovoru nebo projevu zpatra, tak víte, že to není učesaná slohovka. Mluvíme zamotaně, v delším rozhovoru tzv. cyklujeme - opakujeme myšlenky, výhodou je, že přidáváme gesta, intonaci atd., takže srozumitelnost netrpí.)

Vánoční nadílka? Každý rok si my dospěláci říkáme, že "žádné dárky", tedy jen mezi dospělými, děti nechceme ošidit a každý rok jakž takž kompromisně naplním touhu udělat druhým radost menšími dárečky, abych pak byla obdarovaná nějakým docela hodnotným dárkem od dcery. Poprvé mne to zaskočilo, pak jsem se smířila s tím, že mi prostě chce poděkovat za hlídání dětí a jinou výpomoc. A já jí musím dát možnost se takto revanžovat - a tak už nepoměr mezi dárkem předaným a obdrženým neřeším.

Válka? Té se bojíme všichni. Otázkou je, že pro někoho je hrozba války reálnější a jiný to tak nevnímá. Možná jsme my ustrašenější, možná to oni strkají "hlavu do písku"...
Čtu teď knihu o životě na Volyni, co tam lidi zažili. Konkrétní rodiny, konkrétní příběhy.

Tak jsem napsala komentář, ne mail. Já k daným tématům víc než pár vět nedokáži sepsat, sorry.