 Manželka se rozhodne koupit manželovi netradiční dárek k narozeninám, a tak jde do Zverimexu, ale všechna zvířátka se jí zdají drahá. Ptá se tedy prodavače, jestli nemají něco levnějšího. „No, měli bychom tady žábu, za pět set,“ říká prodavač. „Žábu? Co je prosím vás na obyčejné žábě takového, že stojí pět stovek?“ ptá se překvapená žena. Prodavač vysvětluje: „No, jak bych vám to řekl, no prostě, ta žába umí úžasně orál.“
Žena
si to promyslí a s vidinou, že by se zbavila jedné z nepříjemných „povinností“,
žábu nakonec koupí. Večer manželovi poblahopřeje a předá mu dárek s patřičným
vysvětlením. Manžel celý natěšený se rozhodne dárek vyzkoušet.
V noci manželku probudí ze spaní nějaké zvuky z
kuchyně, potichu se tedy přikrade do kuchyně a vidí manžela a žábu, jak listují
v kuchařských knihách, všude kolem jsou pánve a hrnce a další kuchařské potřeby.
Nechápavě se obrátí na muže: „Co tady proboha
vyvádíš - a ještě k tomu s tou žábou?“
„Jakmile se žába naučí vařit, letíš z domu!“
Žena se v životě
stydí čtyřikrát.
Poprvé, když je to poprvé.
Podruhé, když je to poprvé za peníze.
Potřetí, když za to musí poprvé platit.
A počtvrté, když ji ani za peníze nikdo nechce.
Muž se v životě
stydí pouze dvakrát.
Poprvé, když nemůže podruhé.
A podruhé, když nemůže ani poprvé. V narvaném autobuse povídá mladý muž slečně:
„Tady máte volnou tyč, chyťte se jí.“
„Děkuji, ale já už se mám čeho držet.“
„Vím, ale já vystupuju.“
Mojše
se vrátí ze školky a povídá matce:
„Mami rozhodl jsem se, že se ožením!“
„A koho sis vybral?
„Andreje.“
„No ale toho si nemůžeš vzít chlapče!“
„Ale já ho miluju, mami!“
„Kategoricky ti zakazuju vzít si Andreje!“
„Ale proč mami?“
„Ty si neuvědomuješ, že Andrej je Rus?“ „Já
že pro tebe nehnu prstem?“ zeptal se manžel své ženy a zmáčkl spoušť.
„Dobrý
den, jak se jmenujete?“
„Papapavel Nononovák.“
„Vy koktáte?“
„To ne, koktal můj otec a matrikář byl vůl!“
Dva
dřevorubci si povídají:
„Co je s tebou, jsi nějak zamlklej.“
„Ále, před třemi týdny mě znásilnil medvěd.“
„Ajajaj, to musí bolet.“
„Jojo, bolí to, jsou to už tři tejdny a on
pacholek nezavolá, nenapíše …“
„Doktore,
řekněte mi pravdu: tchyně teď umře?“
„Ne.“
„A teď?“
„Ne.“
„A teď?“
„Ne - a přestaňte mi strkat ty peníze do kapsy!“
Přijede pohřební vůz před
věžák. Vyleze z něj funebrák, vytáhne dvě rakve, sedne si na ně a svačí. Nějaká
paní na něj z druhého patra volá: „Prosím vás, co tady děláte, tady nikdo
neumřel, to bych musela vědět.“
On ale, jako by se ho to netýkalo, pokračuje ve
svačení.
Žena zase: „Vždyť vám říkám, že tady nikdo neumřel, to bych o tom musela
vědět.“
Načež pohřebák odpoví: „Nevíte, jestli tady bydlí paní Nováková?“
Ona: „To jsem já.“
Funebrák: „Přivezl jsem vám děti z tábora.“
Tak, to bysme měli…
Doufám, že jste se trošku
zasmáli,
když jinak není zas moc čemu.
d@niela
|
