Byl den trhu. Vesničan přivedl na tržiště koně na prodej. Několikrát už začal smlouvat o cenu s kupci, když tu náhle přiběhl malý chlapec a vrhl se ke koni. „Neprodávej ho, tatí, prosím tě, neprodávej ho! Je to náš nejlepší kůň, proč musíš prodat zrovna jeho? Víš, že na ranči dostal první cenu, neprodávej ho, já ho mám rád!“

Chlapec pláče a pláče, ale právě v té chvíli přistoupí kupec, nabídne slušnou cenu a koně si odvede.
Je opět den trhu.Vesničan vyhlédne z okna a vidí kupce, který vede koně a kráčí přímo k jejich domku.
„Co je jednou prodaný, to platí,“ křičí vesničan. „To Jste si měl rozmyslet dřív!“
„Ale prosím vás,“ povídá kupec, „Já vám přece nejdu vracet koně, to já taky vím, že už ho nemůžu vrátit. Já vás jdu jen poprosit, jestli byste mi na dnešek nemoh půjčit vašeho syna!“

V jedné menší zoologické zahradě zemřela jediná gorila, kterou měli, a tak se vedení rozhodne, že převlékne za gorilu ošetřovatele, aby neklesla návštěvnost. První měsíc s novou gorilou je velká senzace, všichni se chtějí podívat na obří opici, která se chová víc lidsky, než je běžné. Postupně ale zájem upadá. Ošetřovatel tedy podniká čím dál odvážnější kousky, aby upoutal pozornost. Jednoho dne překoná plot a skáče po větvích stromu ve výběhu tygrů. Chvíli se předvádí, když v tom pod ním rupne větev! Pochroumaný leží na zemi, stále v gorilím kostýmu… a vidí, že už se k němu blíží tygr. Začne zoufale volat: „Pomóc, pomóc!“ – když v tom mu tygr důrazně zašeptá: „Co blbneš?! Nekřič, nebo nás oba vyhodí!“

Když jsem dneska kopal jámu, narazil jsem na takovou truhličku. Otevřel jsem ji. Byla plná zlatých mincí.

Nadšený jsem běžel do baráku, říct to své ženě.

Pak jsem si najednou uvědomil, proč jsem kopal tu jámu.

Rodinka přišla na výletě ke studni splněných přání. Muž se naklonil, pomyslel si přání a hodil dolů minci.

Tchýně si řekla, že to také zkusí, avšak příliš se naklonila, přepadla přes okraj a utopila se.

Muž chvíli strnule stál, pak se usmál a povídá: „Jejda, ono to opravdu funguje!“

„Hlava, ramena, kolena, palce, kolena, palce, kolena, palce, hlava, ramena, kolena, palce, oči, uši, pusa, nos.“
„Kolego, já vím, že při tak náročné práci, jako je odklízení následků srážky skupiny chodců s vlakem, je potřeba se odreagovat, ale nechtěl byste si radši prozpěvovat něco jiného?“

Chodí babička po hřbitově a hledá hrob a ptá se hrobníka: „Chlapče, prosím vás, nevíte náhodou, kde je hrob č. 126?“
A hrobník na to: „Ježišmarja babi, vůbec nevím, ale proč vylejzáte, když pak netrefíte zpátky?“

Sedí v restauraci dáma postaršího věku, na talíři vonící řízek, a váhá, váhá.

U sousedního stolu pozoruje onu dámu pán a po chvíli se k ní obrátí se zdvořilou otázkou: „"Promiňte, vidím, že jste v nějakých nesnázích. Mohu vám nějak pomoci?“

Dáma se poněkud zardí a rozpačitě vykoktá: „Víte, zapomněla jsem si doma umělý chrup...“
„Nic lehčího,“ povídá pán, „s tím vám mohu vypomoci.“ Sáhne do kapsy a podá dámě potřebný předmět.

„Příliš velký...“
„Tak snad tenhle?“ navrhne soused a podá další chrup.

„Příliš malý,“ praví po chvíli dáma a vrací onu věc pánovi.
„A co tenhle?“ podává pán třetí chrup.
Dáma okusí, usměje se a dá se do jídla.

Když dojí, obrátí se k laskavému sousedu s líbezným úsměvem: „Ani nevím, jak vám mám poděkovat. Velmi jste mi pomohl. Vy jste jistě významný zubní lékař, specialista, že?“
„Kdepak, paní,“ povídá ten laskavý pán, „já jsem obyčejný hrobník...“

HEZKÝ VÍKEND VŠEM

d@niela

Komentáře (0)

Zobrazit/Skrýt komentáře

Napsat nový komentář

Pro komentování je potřeba, abyste byli přihlášeni. Pokud nemáte ještě svůj účet, prosím zaregistrujete se.

Powered by Azrul's Jom Comment