O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...
Kontakty
| Napište nám |
| Poradna Kudlanky |
| Právní poradna |
Hubnutí s Kudlankou
Související články
Význam jmen
Soutěže
Setkání
Přihlášení
Anketa
Syndicate
| BER MNE SE VŠÍM VŠUDY, NEBO NECH BÝT |
|
|
|
| Čtvrtek, 13 duben 2023 | ||||
Strana 2 z 2
Najednou jí bylo všechno jedno, stejně má nejspíš umřít. Měla v sobě zmatek. Na jedné straně mi chtěla být vděčná, ještě naposledy cosi dát a ještě naposledy cosi dostat. A zároveň mě chtěla sobecky šokovat syrovou skutečností. „Dokázal bys mě brát se vším všudy takovou, jaká jsem?“ Její slova mi zněla v uších spíš jako výzva než otázka. Opět jsem tiše přikývnul, tentokrát s pevnou rozhodností.
Do Ivety jakoby rázem udeřil blesk a dodal jí čerstvou sílu. Skočila ke dveřím, zamknula a otočila se ke mně. Prudce ze sebe strhla halenku i s podprsenkou. „Jestli mě skutečně chceš, tak pojď!“ Jedno její plné ňadro se vyzývavě zhouplo. Místo druhého se objevila jen zjizvená tkáň, polštářek výplně sklouzl na zem a tragikomicky se odkutálel pod stůl.
Byl to šokující pohled a jako první mě napadla otázka, čím vším si Iveta musela projít a jak přitom dokázala být milá a pozitivní. Moje úvahy trvaly jen zlomek vteřiny, najednou jsem přesně věděl, co chci a jak toho mám dosáhnout. Sevřel jsem ji do náručí, dlouhé vteřiny pevně držel, hladil po vlasech a po tvářích. Pak jsem uvolnil své sevření, lehce se dotkl jejího plného ňadra, poté si před ni kleknul a dlouze zulíbal tu zjizvenou tkáň. Nakonec, když jsem ji znovu objal, pocítil jsem, jak se mi chvěje v náručí. Snažil jsem se o klidný a věcný tón: „Ivi, tady ne. Pojď, půjdeme ke mně, jestli doopravdy chceš být se mnou.“
Vnímal jsem rychlé údery jejího
srdce, běželo jako o závod. Připadala mi jako hadrová panenka, kdybych ji v tu
chvíli pustil, sesunula by se na zem. „Teď a pak už nikdy,“ křičela její
zmučená mysl. „Teď a pak už napořád,“ šeptalo její srdce. Potom se během okamžiku dočista změnila, jakoby celá její bytost dostala nový životní impuls. Vyvinula se mi z náručí, podívala se na mě pevným odhodlaným pohledem a ten den se poprvé usmála: „Ráda, Michale. Dej mi pár minut, jenom se rychle přichystám.“
* * *
Dnes, po deseti létech.
Nadešel večer a naše dvě děti šly konečně spát. Iveta vchází do ložnice, je nahá a s tajuplným úsměvem se ke mně blíží. Její ňadra se ještě jednou zhoupnou, než spočinou v mých dlaních. Není mezi nimi vidět žádný rozdíl, ale my dva víme své. Dobře víme a nikdy nezapomeneme.
|
||||
| < Předch. | Další > |
|---|
