Zavítáte-li do cizího městečka či města a chcete se o něm rychle něco dozvědět, rozhodně nehledejte informační středisko, ale zajděte si na místní hřbitov. Staré hrobky a jejich nápisy vám promptně prozradí bývalou úroveň města, kdo patřil k městskému patriciátu, čím město vynikalo - a další a novější náhrobky pak to, jakými proměnami město a jeho obyvatelé v toku času prošli. Zavítáte-li do cizího bytu a chcete se co nejrychleji něco dozvědět o jeho obyvatelích, nakoukněte na knížky v jejich domácnosti.

 

 

V moderních, tedy spíše módních, časopisech o bydlení mne znovu a znovu fascinují studenočumákovské domy a byty, plné skleněných a nerezových schodů, přepážek a obkladů, v nichž každý kus nábytku a každá věc na něm má své absolutní místo a jakýkoliv jejich posun, jakákoliv jiná věc (o lidech a zvláště dětech ani nemluvě), by způsobila neuvěřitelný a trvalý nepořádek a chaos.

V těchto domech a bytech se zásadně nenacházejí knížky, jen časopisy v exkluzívních superlesklých obálkách, umně rozložené na stolečku mezi dvěma křesly, na nichž se na první pohled nedá sedět. Vlastně ne zásadně, někdy se zde přece jen nachází pár dokonale vyrovnaných monografií význačných světových umělců z nakladatelství Taschen na extravagantní polici na jinak prázdné šedošedé stěně.

 

V reálných bytech to ovšem vypadá úplně jinak.

Někde se krčí jen pár nenápadných a obtížně identifikovatelných knížek na stolku či poličce poblíž televize nebo pohovky (což prostorově obvykle splývá); podezřívám pak majitele, že jde o knižní podobu oblíbených televizních seriálů, nějakého toho Viewegha - Mc Donalda to české literatury, nebo nějakou tu brožovanou detektivku (nic proti nim!), ale prokázat to nemohu.

Také jejich ložnicové literární fondy jsou mi většinou neodstupné...

 

V tradičně učitelských rodinách je pak možno téměř vždy nalézti původní, vzorně vyrovnanou knihovnu po předcích se skvostně svázaným Mistrem Jiráskem a jinými klasiky, ze zadních do předních řad pak opět doputovavším T. G. Masarykem a Edvardem Benešem (Čapkovy Hovory s TGM, Hitchcockův Zasvětil jsem život míru či tmavomodrý Benešův třísvazek Světová válka a naše revoluce, jsou téměř nutností), do zadních řad nebo do sběru pak doputovaly Nejedlého a Gottwaldovy spisy a další budovatelské romány a brožury, to vše doplněno podle věku obyvatel bytu buď neúplnou edicí Světová próza, prvními vydáními Hrabala, Párala a dalších.

 

Nověji pak bývá k vidění zvláštní směska, kupříkladu Umberto Eco (většinou ovšem jen "Jméno růže"), Robert Fulghum, Brownova Šifra mistra Leonarda a další a další "musy".

V ještě tradičnějších a bohatších učitelských rodinách pak nechybí Ottův slovník naučný, Sedláčkovy Hrady a zámky království českého, desetidílná Československá vlastivěda, případně další slovutné subskripce.

 

V rodinách tradičně právnických pak k výše zmíněnému přibývají zaprášené svazky sbírek zákonů, v rodinách spíše průmyslnických, pak spousta zastaralých slovníků a technických příruček, logaritmických a jiných tabulek a baťovským duchem prostoupených pamětí velikánů průmyslu, slohem k nečtení.

 

V menším počtu bytů se pak nachází skutečná knihovna - místnost či spousta knihoven - skříní, skříněk a poliček, přeplněných ba přetékajících stovkami ba tisícemi knih - a tu si, pochopitelně, o majiteli či majitelích bytů můžete udělat obrázek téměř rentgenový.

 

 

 

 

Také vlastním takovou obrovskou, už dvogenerační knihovnu. Strávil jsem v ní mnohé a mnohé krásné chvíle, ale s přibývajícím věkem a snad i zkušenostmi z četby se pomalu, ale jistě dopracovávám k poznání, že mi vlastně k životu stačí knih jen pár - vlastně nakonec úplně jedna.

 

Což je v mém případě kniha anglického humoristy Jeroma Klapky Jeroma "Tři muži ve člunu (o psu nemluvě)", o níž tvrdím, že je jako bible: kdo v ní umí číst, nalezne v ní vše.

Na důkaz a na konec citát z této knihy knih:

 

 

"Aby byla tvoje lodička života lehká,

nalož jen to, co potřebuješ - domov a prosté radosti,

jednoho či dva přátele hodné toho jména,

někoho, koho miluješ a kdo miluje tebe,

kočku, psa, jednu či dvě dýmky, dostatek jídla a oblečení

a víc než dostatek pití,

protože žízeň je zatrolená věc."

 

 

Krásné dny vám přeju a řiďte se tím!

 

Váš Miroslav Macek

 

Komentáře (10)

Zobrazit/Skrýt komentáře ... : Josef Zlatý slova a tisíckrát nadšenej souhlas, pane doktore. Bez tří mužů ve člunu (o psu nemluvě), by byl život nesrovnatelně chudší. Ještě bych dodal, že v češtině je třeba číst předválečný vydání. Pozdější překlady jsou jakoby kouzla zbavený. březen 30, 2023 05:16 ... : *deeres* Taky špatně snáším nabílené a jakoby i vybílené byty, jak je dnes móda. Podle výše zmiňované charakteristiky jsem z tradiční a bohatší učitelské rodiny. Nejsem! Už několikrát jsem ale řešila jestli vyhodit svazky Ottova slovníku naučného, nebo Palackého Dějiny národa českého. Možná jste také kdysi nalítli reklamě vydavatelství Reader's Digest. Po obdržení jejich výtisků světové literatury jsem zjistila, že to jsou pouze výcucy z původního díla pro blbečky. Dneska se něco podobného děje i s Wikipedií a přepisuje se i historie. Tak v knihovně všechna moje stará vydání zůstávají, některá ještě z 1.republiky,protože co je psáno, to je dáno. březen 30, 2023 05:58 ... : AnickaM Nojo, ale s tisicosvazkovou knihovnou, kdyz se stehujete a jeste k tomu pres more? A to jeste jen s kufrem? Nevim, co se s knihami po nasem odchodu stalo? Propadly statu, tak jako vsechno ostatni. V Americe jsme opet nashromazdili kolem tisicovky, ale protoze jsem v zivote knihu nevyhodila, tak jsme je darovali domovu duchodcu. Do Cech s nami pricestovalo jen nekolik milacku, takovy pelmel od Johna Irvinga, Seiferta, Salingera az treba po Martela, ale jeste par dalsich. Ted to mam tak, ze jsem si poridila ctecku a uz nemusim resit, co s knihovnou, kdyz se zase budu muset nekam stehovat, treba do duchodaku. březen 30, 2023 21:14 ... : *deeres* I můj názor proč vlastnit papírovou knihu a ne Kindle: Zatím nehrozí, že by z nějakého (jakéhokoli) důvodu ze všech privátních i veřejných knihoven naráz zmizely všechny výtisky nějaké (jakékoli) knihy. Nebo že by se dokonce - "samo od sebe" - změnilo tu slovo, tam věta, odstavec, kapitola. Tohle všechno Kindle umožňuje a dokonce k tomu v minulosti už došlo. Čtečku mám, na cesty i používám, ale s opravdovými knihami se nedokáži rozloučit. A to i překlady mohou být rozdílné, jenže ze svazku stejného formátu na 400 stran se nestane poloviční. To uměl právě ten Reader's Digest. březen 31, 2023 05:42 ... : Josef U sebe vidim ten rozpor v názoru na hromadění knih, oproti čtečce uplně nejvíc v tom, že jistě můžu mít rád kolem sebe spoustu nepotřebnejch věcí pro parádu, ale jen do tý doby, než mi začnou muj prostor omezovat. Pokud bych měl barák nebo velkej kvartýr, třeba dokonce i s místností, kterou bych mohl bez problémů vyhradit jako knihovnu, no tak jo. Pokud tolik místa nemám, a jen kvůli přečtenejm knihám bych musel svuj prostor omezovat, tak to teda ne! Věci mě nesměj omezovat, nechci bejt jejich otrokem! Přeneseně bych tak řekl "pořádek na stole - pořádek ve hlavě". Kdysi jsem měl hodně knih, spoustu jsem si taky napůjčovat ve veř. knihovnách (většinu i vracel). Pak po rozvodu jsem ze společnýho kvartýru odešel s dvouma igelitkama s pár košilema, povlíčkačkama a s jedinou knížkou, výše zmíněnou "Tři muži ...", chudinka byla v padesátiletym salátovym stavu. A dobrý. Šlo to. A šlo to i dál v malym bytě 1 plus 1, 35 m2, kde už mě vůbec nenapadlo hromadit knihy. I tak jsem měl pár polic narvanejch knihama ryze technickejma, strašně drahejma, a hromadou právních předpisů a norem ČSN. S postupem internetu a s ukončením živnosti jsem se zbavil i jich. Sice mě při každý vyhozený várce těch studnic vědomostí, draze až předraze koupenejch, zabolelo srdce, ale co s nima, když vim, že už po nich nešáhnu, a když budu něco potřebovat, poskytne mi to internet. No a po eventuálním zničení internetu a vší elektroniky elektromagnetickejma impulzama, bude mít zbyteček lidstva notnejch pár set let uplně jiný starosti, než knihy. Tak co s nima? Prostě to mám uplně opačně, než Deer. Mám rád "nabílené a jakoby i vybílené byty", s maximálním množstvím světla odraženýho od bílých stěn a s maximální dosažitelnou velikostí volný plochy i prostoru. Což mi, samozřejmě mimo mnohé jiné, umožňuje i Kindle. březen 31, 2023 08:11 ... : doktor Člověk vymyslel kde co,ale knihu ničím nenahradíš. březen 31, 2023 14:06 ... : Josef Kristejéžiši březen 31, 2023 14:23 ... : AnickaM Kindle je nekonecne mnozstvi knih. Ty, co me moc nezaujaly, muzu smazat (nemusim s pocitem provineni vyhodit do popelnice) a ty co se mi libi, necham v knihovne. Na vahu neni tezsi nez kniha papirova. Krom toho jej pouzivam jako tablet, a kdyz neco hledam, nemusim ani otvirat notebook. Jde jen o zvyk. Mimochodem, Pepo, taky mam rada bile a otevrene prostory, jednoduchy nabytek bez picuradicek, vzdycky jsem milovala architekturu a nabytek tricatych let minuleho stoleti. Ani moje chata nema tzv.starozitny nabytek, ani stare odlozene veci, proste funkcni. Stejne nejradsi vysedavame na velke verande. Tam mame i plynovy gril. Romantiky jsem si uzila v detstvi ve starem baraku s kamny na uhli a drevo, ted si chci uzivat pohodli. Na zahrade se namakam dost, pak si chci jen v pohode odpocinout. březen 31, 2023 21:46 ... : Josef AničkoM, to´s mě potěšila, jsme na tom s pocitama s bydlením úplně stejně. Prakticky ovšem seš na tom nesrovnatelně líp, protože to máš ve vlastním, zatímco já donedávna 25 let v nájemnim s pavlačí. Se sousedama jsme na pavlači prožívali od března do listopadu všechny volný chvíle, včetně snídaní, obědů, večeří, jistě i s grilem atd. Teď skoro totéž mám tady v paneláku na balkoně, taky na něm vlastně žiju, akorát mi strašně chybí společnost. Ale aspoň tak. Bez aspoň balkonu bych zřejmě vůbec nepřežil, ten je pro mě důležitější, než jakejkoliv sebekrásnější byt. Jo, taky mám v Kindle nejmíň stovku zbytečnejch knih, skutečnejch nečitelnejch braků, který se chystám vymáznout. Kdysi mi je odněkud pirátsky stáhl vnouček společně s cennejma detektivkama. Nevim, jak to udělal, ale nechtělo se mu to jednotlivě přebírat a celý asi 2 stovky titulů stáhl jedním šmahem, ať si to pak přeberu sám. Měl jsem dobrý úmysly a dopadlo to jako vždycky - ještě jsem nepřebral. Dost jsem si nastahoval taky sám, zrovna nedávno Proces a Zámek od Kafky, to si řikám, že bych se tím mohl na starý kolena zkusit prokousat, když jsem to kdysi v mládí už neúspěšně zkusil a po pár stránkách odložil jako nečitelný. Tak uvidím. duben 01, 2023 06:44 ... : Milena Nováková Já upřednostňuji papírovou knihu, takže na kratší cesty si vždy nějakou přibalím, buď rozečtenou, nebo úmyslně vybranou tak, aby to odpovídalo délce cesty. Pravidelně chodím pro duševní stravu do knihovny. kde se orientuji dle žánrů, spisovatelů, informací na přebalu, ale hlavně poslední ujištění je, že do knížky nakouknu, lépe odhadnu, zda je ta dnes pravá pro mne. U jedné samozřejmě nezůstane, beru si knih plný batůžek... Mám také čtečku, na cesty delší než jeden den, do letadla a pod. je výborná (je lehčí než jakákoliv kniha a na delší výlety by mi jedna kniha nestačila, v čtečce jich mám více), zatím nemám přečteno ani to, co mi tam dcera nahrála, když mi čtečku darovala. Já si tam nahrála nějaké "poslouchací" knížky do ucha, taky nemám vše doposlouchané. Knihovny mám dvě, když jsem se stěhovala, značně jsem počet knih zredukovala, a i tak dnes vidím, že jsem mohla vybírat ještě přísněji. Bohužel u nás ve městě nemáme takovou tu knihobudku, kam odložíte přebytečné knihy a naopak si odnesete jinou, ale když jsem pravidelně jezdila do Borohrádku a přestupovala v Třebové nebo Chocni, vždy jsem tam vyklopila plnou tašku čtiva někomu "do vlaku". Sama jsem se často u jiných knihobudek zachránila od strádání bez čtiva, a některé opuštěné knížky trvale zařadila mezi své stálice. duben 01, 2023 12:10

Napsat nový komentář

Pro komentování je potřeba, abyste byli přihlášeni. Pokud nemáte ještě svůj účet, prosím zaregistrujete se.

Powered by Azrul's Jom Comment