Jo jo,  přesně tak to dopadlo. Já se totiž rozhodla zase péct ve své domácí pekárničce, zn. Panasonic, ve které se toho už v mé domácnosti hodně povedlo. Ale - dávno tomu... A tak jsem vytáhla z komory velkou tašku, z tašky velký balík, z balíku pekárnu a jala se pekařit. První, co jsem dělat neměla: dívat se na další recepty na gooogle.

Tam jsem jich viděla hodně, ale ani jeden na chleba v panasonický. Čím se liší? Ty ostatní totiž dávají napřed všechno tekuté a navrch sypou suché. Nevím, třeba by to nemělo hrát velkou roli, každopádně výsledek byl takový zdrclý kucmoch, uprostřed syrový. Dokonce jsem ho před odkloněním do kontejneru vyfotila...

Zkusila jsem to a takňák to tam nandala, tedy podle návodů současných, napřed to tekutý, pak nasypala sypký.  Za čtyři hodiny bylo hotovo. Já taky, zoufalstvím. Sice to po chlebu vonělo, ale fuj.

Další den, když jsem odvrhla zabalení pekárny a její zastrčení zpět do hloubi komory, jsem to zkusila znovu.

Tentokrát jsem si vybrala něco jako biskupský chlebíček – tzn. že jsem do přihrádky, k tomu na pekárně připravené, nasypala rozinky, nakrájené sladké ovoce atd. Výtvor vypadal rozhodně jinak. Sladká náplň  se nenasypala, zůstala v přihrádce, vytvořený debakl dopadl stejně jako první.

Potřetí jsem se zabejčila, že tohle prostě nevzdám. Nebudu rozpíkat velkou troubu kvůli jednomu prťavému bochánku, a hlavně – když už jsem to jednou (kdysi) uměla, tak nemůžu připustit, že to teď nepůjde. Jak jste zajisté uhodli, nešlo zas.

Nyní jsem se rozhodla dávat vše postaru, tedy nejprve sypací, navrch droždí a pak závěrem zalejt tekutinou. To, že si však hnětač ani nevrznul, že to nasypané a nalité se tam čtyři hodiny jen tak zbůhdarma válelo, jsem nevěděla. Já u toho raději nebyla, proto jsem nepřítomnost škrundání a vrčení nezaregistrovala.

Jediné, co fungovalo - semínka několika druhů se do nádoby vysypala.