může si ho brát do práce, nebo si vzít dovolenou, bývali tábory 3 týdny, to snad ještě funguje. Nebo se domluvit s kamarádkou která je na mateřské dovolené, jestli by tam nemohl přes den být. V mateřské školce nejsou prázdniny 2 měsíce, tak se s nimi domluvit, zda by tam nemohl chodit. V domě není nějaká stará paní nebo studentka, která by ráda byla přes den s dítětem?

No, Inko, nevím, kde asi takhle nafofr seženeš kamarádku, která ti vezme na dvě měsíce sedmiletého kluka na celodenní péči...
Stejně tak nevím nevím, jak se takové dítě má najednou sžít v cizím prostředí. Vzpomínám na sestru, když ji máma musela dávat pár dnů k sousedce na několik hodin - dopadlo to nakonec špatně, nejedla tam, seděla jen v koutě a brečela. V sedmi letech je to ještě dost špatný.
Každopádně přeju, aby se ti povedlo nějaké řešení najít!

Tohle je opravdu blbá situace. Jsem na tom sice líp, moje maminka funguje, ale v zásadě jsem na ní taky odkázaná. Na tábor nechce, do práce si ho brát nemohu a co je horší, mám novou práci a tedy velmi, velmi málo dovolené o penězích nemluvě.... sama jsem zvědavá, jestli tu někdo něco vymyslí, moc by se mi to hodilo...

Jeden z odkazů:
http://sluzby.hyperinzerce.cz/hlidani-deti/110/

U nas existuji ruzne primestske tabory, kam se deti vodi pres den a na noc se vraceji domu. Jinak vim jeste o moznosti tabora ve meste - napln pocitace a vychazky do okoli - Hořovice. Blizsi mohu zjistit.

a to, kde Zuzka bydlí. Jestli je to v aspoň trochu větším městě, tak tam zcela určitě budou přes prázdniny fungovat družiny. Provoz jedné družiny nejede přes celé dva měsíce, ale školy se střídají - takže třeba jedna škola drží službu 3 týdny a mohou tam chodit děti i z jiných škol, pak se to přesune zase do další školy atd. Tak ať se Zuzka zeptá ve škole, kam dítko chodí, tam ji určitě potřebné info poskytnou. Problém by to byl, pokud žije v malém městě, kde je pouze jedna škola, tam asi družiny přes léto nefungují.

že provoz těch družin přes prázdniny je od rána do odpoledne (dle potřeb rodičů, tzn. že pokud je zájem, tak třeba od 18:00 do 17:00 hod.). Včetně stravy v poledne samozřejmě.

když vezmu jen 70 na hodinu a jen nejnutnější dobu, tak je to přes 11 tisíc čistýho měsíčně...
Pochybuju, že nějaká ta \"kancelářská myška\" vydělává tolik, aby dala dohromady ještě peníze na nájem a ostatní, co se měsíčně platí za byt + ještě peníze na jídlo pro ně dva... A to by si nekoupili ani zmrzlinu a nešli třebas ani do ZOO...
Takže - tahle rada je sice fajn, ale moc použitelná zrovna není...

taky jsem dával Michala do příměstského tábora, protože v 7 letech mi připadal malý na tábor. Otázkou je, zda ještě tato instituce funguje. Na mnoho věcí teď nejsou peníze. Příspěvky rodičů hradily tento tábor jen částečně, ale za zeptání to stojí.
Moje sousedka si zase dala inzerát na koleje - hlídání dítěte za úhradu. Teď další otázka - kolik to bude stát a kolik studentek bude teď fungovat. Taky to u nás shání pracovní agentura, to je dost dražší, ale seženou !

takze s financni strankou tabora nebo hlidani by mohl pomoci.

ceny se u nás pohybují v rozmezí 650 - 860 Kč za týden, v případě nějakého odbornějšího zaměření je to až kolem 1500 za týden. Wendy, nevím, kde hradili rodiče příspěvky na tento pobyt jen částečně, ale bylo by to jistě pro většinu rodičů skvělé a přijatelnější.

To ty příměstské tábory vypadají přijatelněji. No ale jak píše Saša - tatínek by mohl finančně přispět, když už nemůže sám hlídat. Proč by měla veškerá péče a starosti ležet jen na matce? Ach jo, tohle je teda fakt problém... kam se hrabou nějaké potíže s démonem, že?

Rodiče jsou pro početí dítěte potřeba snad dva, ne? Takže jeden měsíc prázdnin musí z dovolené a táborů atd. pokrýt maminka a druhý měsíc tatínek. Snad si Zuzka nevzala až takového hňupa, aby tohle nepochopil a nedokázali se spolu na tomhle základním rozdělení domluvit.
Kancelářská myška má, pokud se nepletu, pět týdnů dovolené na rok, takže by tím měla ten měsíc nějak vykrýt (ačkoli chápu, že teď takhle narychlo žádat zaměstnavatele o dovolenou není žádná sranda, ale není to z rozmaru, je to malér). No a tatínek se holt musí taky zapojit, ten synek mu z nebe nespadl, má k němu práva i povinnosti stejně jako maminka, takže i tatínek si musí nějak zařídit volno nebo poplatit tábor / slečnu na hlídání.
No není to sranda a známá kdysi takhle řešila jak vykrýt dětem prázdniny, protože krom dvou měsíců v létě mají školáci volno ještě několikrát v roce, tak se o děti s manželem střídali a na společnou rodinnou dovolenou v létě už pak rodiče pomalu nedošetřili posledních pár dnů dovolené.

...rady prima, ale poměrně často je vidět, že pisatelky ten stejný problém neřeší. Já alimenty dostávám, ale akorát pokryju náklady, na dovolenou nezbývá a on mi víc nedá, taky změnil místo. Takže ani peníze, ani čas... a příměstské tábory jsou dááááávno obsazené... Omlouvám se, že si takto \"přivlastňuji\" článeček a Zuzanu, jen chci říct, že opravdu řeším přesně totéž....

Jestli má vysypat nějakejch 10 litrů za hlídání v dětským lágru, to už snad raději měsíc normální dovolený a měsíc neplac volna. Takovouhle situaci snad každej zaměstnavatel pochopí.
A dá se třeba i dohodnout jedenkrát týdně na dvě hodiny její zajití do pr, a třeba i po večerech doma vyřizování nejnutnějšího. Pak třeba internetem, nebo jakkoliv tam dopravit... Takhle nekonkrétně je to těžký přesně navrhnout. Ale ten zaměstnavatel třeba i sám něco navrhne.
Škoda, že nejsem zrovna volnej... a ani prachy bych nechtěl...

NČ - nepochopí. Věř, mám to z prvních rukou. I když netvrdím, že to musí být pravidlem všude..
vodoměrko - to už je spousta let, víš, teď je všechno trochu jinak, a to už si vy mladí zjistíte...

tady nekdo psal o družinách přes prázdniny. A také existují tzv. příměstské tábory (podle toho kde Zuzka bydlí.)Nevím přesně jak fungují, ale mám pocit, že jsem zaslechla něco o tom, že ho tam na týden ubytuješ a na víkend si ho bereš nazpátek. V Praze něco podobného myslím pořádá Dům dětí a mládežë - DDM. Je to samozřejmmně za peníze!

jiz tady padlo,ze by bylo dobre zminit mesto,pak bychom mohli byt treba konkretnejsi..:-)

Zuzka si vzala ještě mnohem většího hňupa, než by se na první pohled mohlo zdát :-) S ním a jeho pomocí opravdu počítat nemůžu... a ani hlavně nechci. Ne z nějaké falešné hrdosti, ale protože chlapeček není zcela zdráv a on má s dodržováním jeho léčebného režimu neuvěřitelné problémy... Vedeme o tohle trvalé spory a řešení nevidím. Vypsat to tady by bylo na hooodně dlouho a bylo by to tak neuvěřitelné, že to snad ani nemá smysl.. Takže dát mu chlapečka na měsíc, uschnu strachy, jak to to dítě přežije a v jakém stavu se vrátí... A žádat ho alespoň o finanční příspěvek? Až se musím usmívat... to prostě nejde, ten pán se se mnou téměř nebaví, mý připomínky naprosto ignoruje a tak... To jako pravděpodobnější variantu vidím koupit si oslíka a věřit, že se bude otřásat ... Z důvodu zdravotních problémů jsou i různé tábory velký problém - nesmí všechno jíst a tudíž nakrmit ho ze společného táborového jídla je problematická záležitost. Město je Praha.. a právě krz zdravotní problémy bych moc ráda, kdyby se mi podařilo ho na ty prázdniny z té Prahy dostat na čerstvý vzduch... Řešení se rýsuje - šéf mi díkybohu podespal dovolenou a já budu jen doufat, že tatínkova operace dopadne dobře a vše proběhne hladce, takže alespoň kus prázdnin snad stihne... No a kdyby ne.. tak pak nevím...

...v tomhle veku uz nektery lidi nechavaj ditko samotny doma, coz samozrejme neznamena, ze ma byt ditko 2 mesice 10 hodin denne sam, ale co treba se dohodnout se zamestnavatelem na docasne zkraceni uvazku nebo na brani casti prace domu (pul dne bude ditko samo a pul dne ja s nim a s praci)...myslim, ze kancelarska prace se k tomu docela hodi, pokud to neni vylozene kazdodenni osobni jednani s klienty (ja delam doma skoro furt, ale uznavam, ze jsem specificky pripad :)).

které si rádi trošku přivydělají, protože sami moc nemají, nebo já bych si vybrala dovolenou, tu má měsíc pokud nemají od zaměstnavatele víc a pak podle toho jaký zaměstnavatel je, to musí Zuzka sama vědět, jestli je průchodná domluva práce domů nebo něco podobného. V krajním případě bych zašla za dětským doktorem, zapůsobila bych svým luzným zjevem, na rovinu bych mu vysvětlila celou situaci a třeba byl dal papír na nemocné dítě jako opatrování a užila bych si prázdniny se svým děckem. U nás byl doktor super, jsem přesvědčená, že by to prošlo. Protože předpokládám, že neplacenou dovolenou si asi vzít nemůže.

Kdybys měla o ten tábor zájem, ozvi se mi na mail. Pořádám skautské minitábory pro děti ( tak 10 dětí) a pravidelně s námi jezdí různě nemocné děti - všechno zvládáme bez problémů, právě proto, že je nás tak málo.

tak kdyz neni zcela zdrav, tak by to asi s tim ponechanim doma nebyl nejlepsi napad (na druhou stranu je to dobra cesta, jak ho to zacit ucit, treba aspon na par dni...)

Tak doufam \"Zuzko\", ze Ti vse dobre dopadne!

že když třebas vůbec tu rodinu neznáš, nevíš, jaký je jejich rytmus, zvyky, a teď tam dej na 3 neděle, měsíc svoje malý dítě - a jak ještě čtu, tak chlapeček potřebuje přeci jen speciální zaopatření, podle všeho to vypadá na nějakou nepříjemnou alergii, a tak nevím, jestli by Zuzka a ostatně i jiná maminka riskovala nějaké \"výkyvy\"...
Ale - jak jsem právě četla, tak alespoň a první měsíc má Zuzka vystaráno - tak držme jí palce ještě na ten srpen, aby všechno dopadlo dobře.
To je hrozný, když je maminka takhle na všechno sama...

promiň, ale to mi připadá jako hloupý nápad s tím OČR. Kdo by potom za \"Zuzku\" dělal její práci? Odnesly by to nejspíš spolupracovnice a spolupracovníci, kteří možná také mají malé děti... To se mi vůbec nelíbí, to je podle mě podvod...

myslela jsem, že potřebuje hlídat po tu dobu co je v práci. Odpoledne a víkendy může s chlapcem být sama. MMM tady píše nabídku o skautských minitáborech i pro nemocné děti, to je super. A já bych samozřejmě dítě nedala k nikomu, koho neznám, nebo mi ho kamarádka nedoporučila. A jestli není zdravý, tak bych s ním byla doma, na to má přece právo a doktor to jistě podpoří.

Tak já bych to jako spolupracovnice pochopila i kdybych měla malé děti. A jestli můžou chodit do práce, tak asi mají někoho, kdo s jejich dětmi ten čas stráví. Děti mám velké a tak si samozřejmě dovolenou o prázdninách neberu i přestože bych chtěla, protože jí potřebují Ti co děti mají. Respektuji to. Jak to jinak pořešit? Pro mě vždy byly moje děti na prvním místě a to i před spolupracovnicemi. Chvíle s nimi strávené se Ti vždy vrátí. A se spolupracovnicema nemusíš už příští měsíc být. A takové které tuhle situaci nechápou za ty ohledy ani nestojí.

Tak já teda nesouhlasím s názory hezky ho \"frknout \" na tábor na měsíc nebo 3 neděle. Předpokládám, že chlapeček ve svých 7 letech ještě na žádném táboře nebyl a byl by to pro něj možná šok..
Taky je hloupost, aby ho kařdý den tahala do práce, to by absolutně nebavilo, ona by nic neudělala a on by asi zlobil. Předpokládám, že Zuzana má nějakou dovolenou řekněme 3 týdny s exmanžílkem to určitě nebude také tak zlé, určitě nebude vytížen celé 2 měsíce.Taky předpokládám, že Zuzana nemá tolik peněz, aby si zaplatila paní, která by tam s ním byla.
Na druhou stranu si myslím, že určitě Zuzana nemá jen Tebe jako kamarádku a má nějaké známé.Taky by se to dalo vyřešit domluvou třeba s nějakou starší paní( babičkou ),co třeba důchodci v baráku to by nešlo ?? Třeba jen na dopoledne, zkrátit si úvazek...asi tak bych na to šla já. Ale v konečné fázi 7-letý dítě vydrží dopoledne doma samo.
Já myslím, milá pisatelko, že Zuzana si to určitě zvládne vyřešit i bez nás !:-)

píšeš, že má synek zdravotní problémy. (Dietu ?) Nevím, jestli ještě existují ozdravovny, ale nejspíš ano. Zkus zajít za dětskou lékařkou, jestli by Ti neporadila \"Kam s ním ?\"
Ozdravovna bývala takový tábor se zdravotnickým dohledem. Lumpáren jsme tam nadělali stejně jako na táboře, a co hlavní, bylo to zadarmo.

bych ne úplně zdravé dítě nesvěřila komukoli, jen aby ho hlídal. Kde máte jistotu, že by se nějaká studentka, důchodkyně z domu, nebo jiná \"pověřená\" osoba o chlapce postarala tak, jak potřebuje ?
Že do něj nenapere včerejší guláš, protože je přete tak dobrej ?
Nebo že studentka nepůjde s kamarádkami na koupaliště, a toho prcka vezme sebou, když jí tedy za to někdo platí...

tak jo, asi bych byla ta, která za ohledy nestojí. Někdo by to třeba takhle udělal - já ale ne. Říkám si, že každý má své starosti a co já o nich vím... třeba mají úplně stejné problémy jako ona! Co kdyby to udělaly všechny... Prostě jsou mi proti srsti jakékoliv podvody, nemyslím si, že účel světí prostředky. Ale je to věc názoru, Inko, já Ti ho neberu... určitě se najde někdo, kdo to vidí jako Ty...

obávám se, že všechno nemusí být až tak jednoduché a černobílé. Problém nastává ve chvíli, kdy si jedna maminka zařídí OČR a volno z práce na dva měsíce a ostatní spolupracovnice za ni pak musí zaskakovat, rušit svoje dovolené (manželům zas nechtějí přesouvat termíny dovolené u nich v práci, děti se těšily k moři...) nebo rázem spadnou do stejné situace, kterou si tak šikovně vyřešila ta první maminka - nemají volno v práci (neb zaskakují za tu s OČR) a jejich děti taky nemůžou být doma samy.
V bývalé práci jsem zažila, jak si maminy od rodin kvůli létu a dovolené docela pěkně vjížděly do drdolů.

jen se vrať k tomu původnímu problému, kdy najednou samotná maminka s ne zcela zdravým kloučkem zůstala před rozhodnutím, co příští týden, kam s ním. A jak tu psala, drahej EX nestojí za nic, tátu má v nemocnici, nikoho jinýho...
Tak myslím, že pokud by bývala nedostala tu dovču, tak by ani to OČR nebylo tak odsouzení hodný. Přeci bys nechtěla, aby si dítě brala do práce?

pokud synek není zdravotně úplně v pořádku, tak to mění situaci a chápu, že tatínkovu péči neriskneš. Z předchozích rad a návodů už sis něco jistě vybrala, ale jen mě tak ještě napadlo... Což takhle vzít papír od doktora o dietě a nutnosti zvýšené péče o dítě a zažádat na sociálce o jednorázový příspěvek, vysvětlit tam situaci? Třeba by Ti aspoň poradili, určitě nejsi první ani poslední s podobnými problémy. A taky bys mohla soudně žádat navýšení alimentů od manžela, školní dítě má vyšší výdaje, zdravotní péče se taky prodraží, letos Tě to nevytrhne, ale za rok možná ano.

ne ne, já to taky nemyslím zle. Jen chci připomenout, že spoléhat na ochotu a pochopení spolupracovnic může být na houby, pokud jsou samy v obdobné situaci a prázdniny vlastních dětí taky lepí jak se dá. Někdo výše se zmiňoval, že brát si OČR není úplně čistá metoda a já osobně bych ji volila až po selhání mírnějších \"vyjednávacích prostředků\", protože se tím snadno vyrobí dusno na pracovišti. No celá ta situace je mizerná a jde jen o to najít cesty \"menšího zla\".

jak píše Margot, určitě bych se snažila nejdříve domluvit to je základ, ne dělat naschvály za každou cenu. Já jsem vstřícnej člověk, chápu problémy lidí a tohle je opravdu dost těžko řešitelný a sama pokud můžu, tak pomůžu, když pak zas potřebuji pomoc já, tak nemám problém. Jela jsem na víkend s dcerkou pana šéfa, umíral jim tatínek a to pro malou holčičku nebylo, neměli nikoho kdo by si jí vzal. Také jsem mohla dělat něco jiného, ale měla jsem s ní moc hezký víkend a ona také. A když potřebuju zase já, tak je pan šéf nesmírně vstřícný, ale chce to zvažovat problémy, které jsou opravdu závažné a neřešitelné a ne aby Tě každý otarvoval s každou blbostí, s tím, že jsi trouba a jistě vyhovíš.

a pravidelně jsem dělala rozpis a zajištění prázdnin několik měsíců dopředu, kam děti pojedou a s kým, aby to pro ně bylo hezké a já se do takové situace nedostala a nikoho tím neohrozila, také aby mi to finančně vyšlo a aby to bylo jisté. Také jsem musela chodit do práce jako jiné maminky a nikdy jsem na OČR nebyla za celou dobu, děti byly zdravé a když přece jen nemocněly tak doma samy, jen jsem tam volala, jestli jedli a leží v posteli.

to je právě to ono, já taky měla všechno naplánované a rozmyšlené dopředu. Jenže necelý týden před prázdninami mi plány zhatila nutná potřeba akutní operace mého tatínka, který měl kus prázdnin odhlídat na chalupě, víš? Také nejsem přítelem podvádění s neschopenkami a OČR a tak... Ale na druhou stranu - pokud by zaměstnavatel nechtěl pochopit a vyhovět trochu mým potřebám a já měla volit, jestli můj synek, který má zdravotní problémy a čerstvý vzduch potřebuje jako sůl (astma, alergie atd atd.) má trávit prázdniny v začouzené Praze se mnou v práci nebo podobná nouzová řešení, anebo jestli mám i za cenu, že to nebude tak docela pravda (i když - pobyt venku opravdu potřebuje, tak to ani takový podvod není..) požádat doktorku o OČR, nebudu váhat... Zas tak nepostradatelná v práci nejsem, kolegyně děti nemají... A přece jen - synek je na prvním místě. A Inko - tys opravdu nechávala své malé děti nemocné samy doma? Nebo až když byly větší..? Nebo Ti nemarodily..? Neumím si představit, že bych chlapečka s horečkami nechala samotného doma... a že školku i první třídu tak nejméně z poloviny, spíš více, promarodil.. Hodně vypomáhal právě můj tatínek, já ho vždy vylízala doma z nejhoršího a na doléčení už hlídal on...

Víš Zuzko oni moc nemocní nebyly, a taky byly dva po dvou letech, byla jsem s nimi 8 let doma a podnikala při tom (šila jsem na zakázku do butiků)a pak jsem šla do práce (rozvedla jsem se, potřebovala jsem mít jistý příjem), většinou měli jen nějakou rýmu nebo kašel, nikdy nic závažnýho a ani nikdy v životě nebraly antibiotika. Většinou onemocněli oba dva, protože to od sebe chytli, vždycky byly a jsou hodně samostatní, vychovala jsem je tak, takže jsem neměla strach je doma nechat samotné, několikrát denně jsem jim volala z práce, ale vše bylo vždy v pořádku, oni jsou hodně energičtí a když jim fakt bylo špatně, tak jen spaly než se z toho dostaly. Od první třídy sami nakupovaly, chodily na poštu, starali se o domácnost, dojížděly do školy autobusem, protože jsme byli z vesnice za Prahou. Ve škole si vše sami vyřizovaly, jen mi hlásily co se tam děje a co je potřeba, uměly telefonovat a když se něco dělo, tam mi zavolaly. Ve druhé třídě Martin začal dojíždět do školy až na Vihohrady a po cestě 4x přestupoval, jela jsem tam s ním jen jednou, pak už mě sebou nechtěl. Jednou na to nezapomenu, jsem měla sraz z bývalou základkou v Praze 6 v jedné restauraci. Najednou asi před půlnocí přišli z restaurace, že mám na recepci telefon. Vždy jsem jim říkala kde jsem a od kolika do kolika a to stejné jsem požadovala i po nich. V té době jim moc nebylo asi 8 a 10 let. A děti volaly, ať jedu domů, že je před domem policie, zvoní a dobývají se dovnitř, křičí tlampačem, ať otevřou, byly vyděšení k smrti, děsně jsem se lekla, řekla jsem ať v žádném případě neotevírají a hned jsem odjela. Už tam nikdo nebyl a děti seděli vedle sebe jak zmoklé slepice a začalo to z nich lézt, že nějaký Martinův spolužák, kterého otčím doma týrá dnes utekl z domova a chtěl jít na Nuselák, tak s ním Martin strávil odpoledne v Praze a pak jeli k nám domů, že tam můžou přespat a zítra to pořeší ve škole s paní učitelkou. Jenže otčím vydedukoval kde je a poslal tam policii. Děti polici z okýnka řekly, že jsou sami doma, spolužáka zapřely a že nikomu neotevřou ani policii dokud nepřijdu já. Když už jsem přišla, tak se nic nedělo, spolužák mezi tím, vyděšený utekl, Martin ho odvedl zadním vchodem na autobus do Prahy. Tahle věc s tím klukem se potom řešila dlouho ve škole, ale k ničemu to nebylo v 16 letech mu byl Martin na pohřbu, oběsil se, protože už to nemohl doma vydržet. Martin to strašně špatně nesl, ale zato si oba moc váží vztahů, které máme mezi sebou jako rodina.

musela bych se zeptat.

to je síla - kdybys viděla, jakou mám teď husí kůži ! Jak může být nějaký rodič tak hnusný. Chudák kluk. Ta sociálka je úplně na to nejhvězdičkovitější slovo.
Jo, nepsala jsi, že děláš někde u toho Nuseláku ?

Je to strašná hrůza, ale teď už je pozdě, náš Martin chtěl, abysme si ho vzali, ale ono to nešlo tak jednoduše, jak to viděl. Já myslím, že se každému všechno vrátí ať dobrého nebo špatného a jeho už nic netrápí.

Tenhle problém řeší i vdané matky a o moc lehčí to není. Holt nějakou dovolenou člověk má, k tomu tábor, pak příměstský tábor (bývají velmi dobré, ale bohužel takhle na poslední chvíli se bude těžko hledat místo), někde mají i prázdninové družiny. Možná by šlo domluvit se s nějakou rodinou kamaráda, že třeba 14 dní budou oba hoši na chatě u vás a dalších 14 dní zas u nich.

Margot: OČR na dva měsíce je sice pěkná věc, ale i osamělá matka z toho bude mít proplacených jen 15 kalendářních dní (vdaná 9). Čistě teoreticky se třeba dá s doktorkou domluvit, že v pátek se jakoby ukončí OČR na jednu nemoc a v pondělí začne OČR na druhou (musí mezi nimi být alespoň dva dny), ale hádám, že se do toho nebude doktorům moc chtít. Ona jim to totiž sociálka dost kontroluje.

pokud bys musela volit OČR, tak pozor, pro osamělého rodiče je jen 16 dní (pro neosamělého 9), potom bys byla doma zadarmo. Takže když tak 16 dní OČR, na den nebo dva do práce a další OČR na 16 dní a máš měsíc pokrytý. Ohlížej se jen na sebe ä své dítě, kolegyně se na Tebe taky ohlížet nebudou, pokud by došlo na lámání chleba. Ať to vyřešíš co nejméně bolestně.

promiň, ale připadá mi dost nezodpovědné nechávat tak malé děti samotné doma. I když jsou dva, a nebo právě proto. Mám taky dvě děti, teď už je jeden dospělý a druhý téměř, ale tak malé jako Ty bych je doma nenechala. A už vůbec bych se nešla večer někam bavit a nenechala je samotné. Jsem pro samostatnost, ale přiměřenou.

většina radí, jako svěřit dítě studentce, známé, nebo důchodkyni v domě je podle mě dost blbost. Kde vezmete jistotu, že se o vaše dítě dotyčná osoba zodpovědně postará?
A myšlenka jistě bezdětných dam, že by mohl přispět otec dítěte alespoň penězi, když nemůže svého syna hlídat, je utopie. Jsem rozvedená, pět let žijeme odděleně, a za těch pět let ex nedal na děti ani o kačku víc, než alimenty určené soudem. Pokud jsem chtěla platit tábory, školy v přírodě, výlety, tak jsem měla jedinou možnost - ušetřit, ale bylo to sakra těžké, protože jako žena samoživitelka s dospívajícími dětmi jsem měla velice napjatý rozpočet. Ne každý otec se tetelí blahem když má z něj vypadnout koruna na potřeby svého dítěte. A řekla bych, že takových rozvedených tatínků je většina.

jinak jsem se bavit nechodila, třídní sraz je jednou za 5 let, no a vidíš co se zrovna jako na potvoru semlelo. Jinak já jsem se od 5 ti let starala sama o svého bratra a v 8 mi letech jsem ho jako 3 letého vozila autobusem do školky každé ráno a po škole ho vyzvedávala, stejně tak se školou, kontrolovala jsem mu úkoly, podepisovala .... Nebylo zbytí, všichni jsme to ve zdraví přežili a navíc jsme si asi o hodně víc uvědomovali tu životní zodpovědnost, nemohli jsme si dovolit nějaké blbosti. Mohla jsem se na děti vždy spolehnout ve všem a mohu dodnes. Když se jednomu dělo něco co nebylo úplně košér, tak mi to ten druhý okamžitě řekl a já to nějak řešila, ale nesměla jsem ho prásknout. Vyslechla jsem cokoliv, jen se mi nesmělo lhát. Dnes se dětem utírají sople do 40ti a pak se některé matky diví, že ani nemají potřebu pracovat, mají spoustu volného času na hospody, automaty, špatný kamarády...

možná Tě to překvapí, ale já znám docela dost rozvedených tatínků, kteří se hystericky nekrkají o každou korunu a minutu, kterou investují do svých dětí. Když o tom tak přemýšlím, ono to asi bude znít fakt divně, ale já znám vlastně víc těch vstřícných a inteligentních otců než těch hamižných hňupů.
Spíš mám dojem, že ti hňupové jsou mnohem víc vidět a víc se o nich mluví, protože prostě svému okolí nepřehlídnutelně otravujou život.

ono se to kecá o zodpovědnosti, ale když ono kolikrát člověku nic jiného nezbývá... Já to sice neznám z pozice Zuzky, ale spíš z té druhé. Moje mamka byla na mě sama (otec zemřel, když mi byly 4 roky, dědeček a jedna babička ještě předtím, než jsem se narodila, druhá babička v mých 7 letech, a druhý dědeček, který žije, tak chlastal). Vím jaké to je. Sice si mě na prázdniny brávala mamčina sestra, která je moc fajn a mám ji ráda, ale strýc, její manžel, mi taky kolikrát dal najevo, že tam nejsem vítaná. Naštěstí jsem nebývala moc nemocná, ale když už, tak jsem byla buď sama doma (kontrola telefonem), nebo jsem prostě chodila do školy, pokud jsem např. neměla horečky. Však si taky pamatuju, jak jsem se doma bála, jak jsem kolikrát chodila s kašlem do školy a děcka mi nadávaly, co to tam roznáším, kolikrát jsem stála v dešti a potmě a čekala, až se mamka vrátí (když jsem ještě chodila do družiny a neměla klíče od bytu právě proto, abych doma nebyla sama a něco tam nevyvedla) ... No, dost stěžování, je to naštěstí už za mnou.

Jen jsem tím chtěla říct, že nevidím problém v tom, aby syn zůstal (nějakou dobu) doma sám. Zuzka by ho měla vést k zodpovědnosti a samostatnosti - za každou cenu!!! Víc mu věřit - to mu dodá sebevědomí - divila by ses Zuzko, co děti zvládnou. Jen když se člověk podívá na naše dědečky a babičky, jak už jako malí museli pracovat, starat se o sourozence... Myslím, že každé dítě ví, co si může dovolit, když jde do tuhého. Já jsem například fakt poslouchala (zákazy typu nezapínej plyn, nepouštěj ty a ty spotřebiče, klíč stále na krku pod tričkem, když chceš jít z baráku, nikomu neotvírej, zamykej), protože jsem věděla, do jakých trablí můžu mamku dostat.

že znám víc těch lakomých otců, a ještě víc mě štve, že jeden z nich je můj ex. Bohužel, v době kdy jsme se brali, se tak fakt nejevil (byli jsme spolu 15 let).
Samostatnost ano, nejsem typ úzkostlivé matky, co dětem ve dvaceti utírá zadek, ale já bych si tak malé dítě dlouhodoběji samotné doma nechat nelajzla. Možná je to tím, že jsem v takové situaci nebyla, protože když moje děti potřebovaly péči, byla jsem pro ně doma. Nemám nic cennějšího než je, takže jsem s nimi byla v nemoci, a kdykoliv mě potřebovaly. A byly to několikrát dlouhé nemoci, což bych si jako samoživitelka dovolit nemohla... Ale taky jsem chodila do práce na odpoledne, abych mohla být s dětmi doma, a abych v práci stihla všechny povinnosti... Střídali jsme se s manželem, nikoho jiného jsme neměli, bydleli jsme 300 km od obou rodičů...
Gito, jsem ráda, že jsem nemusela zažít to, co Ty, a ani moje děti...