Ted jsem ale normalne zase vplynula do ramadanoveho denniho pustu. Z toho jak jsem si uz vsimla byli vzdycky muslimove nadseni, protoze si velice prali sdilet s ostatnimi lidmi...I radost z hladoveni. Jenze prece nebudu jist kdyz oni neji? Vzdyt jsem nejedla a nepila ani v Dahabu a tam to bylo prece  horsi. Ulice i mesity byly nadherne osvetlene a auta ozdobena a nejradostnejsi byly deti, behajici s lapionama, kterym se rikalo fanus. Byly z barevneho skla  a uvnitr mely svicku..  citilo se to skoro jako nase vanoce, az na to horko. Na Zamalku v obrovskem barevnem stanu uz se pripravoval slavnostni stul pro vsechny zebraky a vubec chude lidi. Nikdo nesmi vecer o ramadanu hladovet! Sagira i Masud cely den nahlas recitovali pasaze ktere cetli z koranu.a Sagira mi vysvetlovala duvod ramadanu. Normalne lidi kdyz maji hlad, tak se proste jdou najist, ale pri ramadanu  i bohati musi poznat hlad, proto musi trpelive cekat do vecera, aby se mohli najist. Ve stadiu hladu je pry clovek stedry k tem kteri jeho stedrost potrebuji.

     Neco jako "kamarde vim jak se citis, ja mam taky hlad, tak si ted uvedomuju jak je to neprijemne a pomuzu ti". Na veceri jsme sli k Masudove rodine, pridal se i Hapi. Masudovi rodice zili v krasnem dome, s nadhernym bazenem, kolem ktereho byla spousta stromu a kvetin. Vecere se podavala v zahrade. Byla tam spousta lidi, dalsich clenu rozvetvene rodiny, kteri si navzajem prali Eid Mubarak a vsechny zeny se libaly se vsema zenama a muzi se vsemi muzi. Vecere zacinala susenymi datlemi a dzusem, pry podle proroka Mohameda, ktery tak ukoncil svoje hladoveni pred 14ti stoletimi. Pak zacaly sluzebne nosit tacy s jehnecim, skopovym a hovezim masem, rybami a kuraty upravenymi na nekolik zpusobu, ryzi, zeleninu. Desitky malych mezza jako hummus s cesnekem, baklazany se sezamovou pastou, grilovana kureci jatra v hnede pikanni omacce, ruzne druhy pomazanek a obrovske misy salatu.. No a sladkosti, jako kunafa, strasne sladky moucnik, Byl pry puvodne vytvoren nejakym cukrarem  pro kralovske prince, kteri byli desne "rozezrani" a delalo jim problem drzet ramadan, jako jidlo, ktere pry bylo nejen strasne dobre, ale vydrzelo dlouho v zaludku a pred svitanim je tim nacpal. Pak pry nikdy nemeli hlad!

     No kdyz jsem jenom ochutnala, tak jsem se uz nedivila. To nebyla kaloricka bomba, byla to primo atomovka. !(Danielo radeji ti ani nedam recept)!  Ostatni  zakusky na tom nebyly lip, med, cukrovy syrup, orisky a smetana! Ochutnala jsem  kousek a vzdala jsem to. Tohle by muj zaludek neprezil!

Pak byl cas jit se pomodlit do mesity.. Ve dverich jsme si vsichni zuli boty a sli provadet wudu. Muzi se od nas oddelili a sli do jine casti mesity. Hapi mi pozdeji vysvetlil, ze to neni proto, ze by na zeny shlizeli niz, ale kdyz se muslim modli,  provadi radu pohybu jako klekani a predklaneni, az se hlavou  dotyka zeme...a nedopatrenim muze nekdo odkryt cast tela a tak  vyrusit ostatni ze soustredeni na Boha.

     Ja jsem na moment uvazovala jestli se nemam pridat, protoze jsem vedela ze se budu citit zase trapne jenom stat uprostred  lidi bijicich hlavou o zem v naprostem nabozenskem transu. Musela bych se ale umyt cela a to se mi nechtelo. Totiz po menstruci, po porodu a taky po sexualnim styku (to nehrozilo) wudu nepostacovalo... musela se delat  cela ritualni koupel. Navic, jsem k islamu nemela zadny vztah. Doufala jsem, ze Allah mi odpusti jak straslive se nudim! Divala jsem se na zfanatizovane lidi kolem sebe a najednou jsem si nebyla jista ani stoletim ve kterem ziji..

Prijeli jsme domu nekdy po pulnoci, protoze jsme se jeste stavili na caj s nejakymi dalsim znamymi Hapiho. Ti se na mne ani nepodivali.... meli po celou dobu sklopene oci. Byl ramadan a oni byli spravni muslimove.

      Ve tri hodiny rano mne vzbudil strasny hluk. Vylitla jsem k oknu co se stalo. Po ulici sel muz a triskal do bubnu a kricel tak, ze ho muselo byt slyset pres nekolik ulic "Vstavejte, rychle vstavejte  a modlete se k Allahovi! Ramadan je mesic odpousteni!" Za nim se tahly povykujici deti.. To teda bylo probuzeni!!!. Meli jsme vstavat na sahur – snidani, pred rozednenim, ale jist znovu a takhle brzo rano jsem rozhodne nedokazala.

Alena Kennedy, Yukon, Kanada