Neodolal jsem, jak jinak, poslechl jsem ty neodbytné vábilky a domů se vracel po třech. (Tedy po třech pivech, pochopitelně.) Kousek u vchodu před domem jsem viděl ležet malou taštičku, takovou, jako nosí řidiči. Spíše však dámskou. Zvedl jsem ji a protože jsem neměl brýle na čtení, otevřel jsem ji až doma. Obsah tvořil mobil N 6230 s foťákem, peněženka s asi 1200 Kč, občanka, řidičák, techničák, zdravotní průkaz, rtěnka, šmínky a nějaká — už načatá antikoncepce. Manželka ještě nebyla doma a tak jsem se otočil a zazvonil jsem v dolním patře u sousedů, u majitelů taštičky. Přišla mi otevřít matka té, která kabelku ztratila. „Jé, vy jste zlatej…“

     Vyprávím to pak doma ženě a ona mi povídá, že jsem udělal dobře, že jsem to vrátil, protože by si neuměla představit už jen všechno to chození po úřadech kvůli novým dokladům. Vzápětí však podotkla, že by se asi slušelo, kdyby mi bylo poděkováno nějakou tekutou maličkostí. Tím to skončilo.

     Asi po týdnu potkala žena sousedku a povídá jí: “Tak co, to jste rádi, že vám manžel ušetřil tolik tisícovek a času stráveného na úřadech, co?“ Když mi to řekla, skoro jsme se pohádali, protože se do toho nemusela tak jízlivě míchat. Ale znáte ženské…Co se jim honí v těch jejich hlavinkách…

     No a dnes to vypadá tak, že na pozdrav mi paní sousedka skoro ani neodpoví a když už se míjíme a nemůže mě obejít, je to taková jiná odpověď než bývala. Bez úsměvu. Jako bych ji tím pozdravem snad otravoval. To se prostě pozná.

     A teď si vyberte ze dvou možností:

- Myslíte si, že se žena zachovala hloupě a že sousedce neměla vůbec nic říkat a nechat to plavat?

- Nebo myslíte, že měla pravdu a v rámci dobrých sousedských vztahů by si to zasloužilo malé nálezné (např. ve formě malé lahvinky Bechera, vodky či jiné metly lidstva)? 

     Mně však na tom příběhu blaží úplně jiná věc. Jsem rád, že nejsem příčinou zrození nechtěného človíčka vlivem vynechání „anticepce“ z důvodu ztráty kabelky; protože ta se musí brát pravidelně, že?

Master