Psala jsem o tom, že jsem 8 let žila s přítelem (nepřítelem), který mě dost využíval a ubližoval mi svým chováním. Ptala jsem se Vás na to, zda si myslíte, že se přítel změní a přestane mi ubližovat. No, vlastně jsem nechtěla radu, ale slyšet, že vše bude v pořádku.

     Vaše odpověď mi s odstupem času (i když z časového hlediska krátkým) pomohla otevřít oči a sejmout růžové brýle, které jsem víceméně nosila posledních 8 let. 3 týdny po rozchodu jsem se snažila vyřešit problémy komunikace s partnerem — který se v průběhu druhého týdne po rozchodu se mnou přestěhoval ke své nové přítelkyni a přišel mi dokonce oznámit, že s ní" spí" a že je to pro něj jen otázka sexu, ničeho jiného. Své chování zdůvodńoval tím, že se mnou nemůže být, protože mi ubližuje a že dělá věci, které se —  cituji — "neslučují s trvalým vztahem" a proto odešel.. Donutil mě tímto chováním (spíš já ve své hlouposti a citové ztrátě sama sebe) snažit se bojovat o to, aby se vrátil. Naštěstí jsem měla dost rozumu a možná, že jsem zrovna procházela fází vzteku.

     Pak, v průběhu následujícího týdne, jsem šla na běžnou gynekologickou kontrolu, kde mi můj lékař oznámil, že trpím pohlavně přenosnou chorobou — kondylomata. Vzhledem k tomu, že jsem z toho byla v šoku, mě v té chvíli nenapadlo nic jiného, než se poslušně objednat se na operaci). Po návratu do práce jsem svému bývalému příteli poděkovala emailem za to, že mě o svých (teď už mých problémech) informoval a zhroutila jsem se. Co čert nechtěl, v odpoledních hodinách jsem na svého přítele narazila ve městě, šel s tou novou přítelkyní. Kromě hrozných sms a jednoho zoufalého vzteklého telefonátu jsem se nezmohla na nic :-(, zato on byl na koni: reagoval sms, že za posledních 3-6 měsíců může s čistým svědomím říci, že nic neprováděl, ukončil konverzaci, a odebral se na víkend s novou partnerkou. Prosila jsem ho o to, aby šel na vyšetření a předala mu informace, týkající se tohoto onemocnění. Nemusím asi říkat, že to pro mě bylo opravdu hrozné období. Kromě komunikace ve věci přestěhování se a "dělení majetku" jsem se od něj nedočkala ani jednoho slůvka promiň, žádného řešení ani reakce. Já jsem v průběhu posledního měsíce zhubla o 9 kg a moje psychika padla kamsi na dno :-( . 

     Naštěstí se v mém okolí našlo dost lidí, kterým na mě snad záleží a ti mě " hlídali" a snažili se mě udržet alespoň trochu života schopnou. Díky všem plynul čas, já se připravovala na operaci (strach bylo pravdu veliký — myslím že jsem podvědomě cítila, že není ještě konec všemu zlému). Od té doby, co přítel opustil byt (vlastně jsem ho vyhodila a jsem opravdu ráda, že jsem to udělala), jsem jen přežívala a bojovala s nadějí, že se něco stane, že to snad není ani pravda. A on se zatím bavil tím, že neustále psal sms, že mu toho chybí hodně — a jestli se nemá stavit. vždy jsme konverzaci začali povídáním v klidné atmosféře, ale on to vždy uzavřel nějakou "perlou" o tom, co a jak dělá. Například mezi příbuzné rozhodil informace týkající se jeho současného bydliště — že bydlí u kamarádky, že ona dělá v realitní kanceláři a má veliký byt. V té době jsem již věděla, že zmíněná slečna pracuje v erotice, což byla pro mě veliká rána pod pás. Pořád jsem přemýšlela, čím jsem si to zasloužila a o co jsem horší než ta erosenka. Teď už vím že o nic — byla jsem jen slepá a hloupá a pořád jsem věřila, že bude lépe.

     V den mé operace mě psychicky podržela sestra mého bývalého partnera, která nedokázala pochopit, proč se její bratr chová tak sobecky a nevyzpytatelně (nechal si udělat tetování, utrácel za výlety do ciziny, odřízl se od své rodiny atd.) Bohužel, tak jak to v mém případě bývá, nic nebylo jednoduché, po návratu z nemocnice se ještě tentýž den objevily veliké komplikace a já musela s velkým krvácením opět do nemocnice. Není mi dobře, nemůžu se posadit, ani si lehnout nebo chodit.

     On se pochopitelně nesnažil nijak řešit nastalou situaci a já ve vzteku poslala email jeho drahé nové přítelkyni, kde jsem jí krátce popsala, kdo jsem (to už věděla) a také že jsem byla nakažena pohlavní chorobou a že vím, že přítel ve své sobeckosti nic neřekl ani jí a doporučila jsem jí, aby si o tom promluvila nejen s ním, ale také se svým gynekologem.Ona mi odepsala — sobecky jsem měla pocit zadostiučinění — to zloba chtěla ven a chtěla jsem se pomstít. Zdravotní stav se mi pak malinko zlepšil, ale pocit zloby ne a ne odejít.

     Přítel se včera odstěhoval (tedy to, co jsem za 1,5 měsíce po jeho odchodu do jiné náruče zvládla sama nabalit.) Dokonce mi předal přes email i účast a ptal se, jak mi je. Fyzická bolest mi pomohla jednat s ním jako s někým, kdo si nezaslouží už žádné informace a žádný přátelský přístup, takže jsem vydržela a odepsala, že na to, aby vyjádřil alespoň účast, měl dost času. Bohužel jeho stěhování z jeho údajného pracovního vytížení bude pokračovat, napsal, že se omlouvá, ale že je pořád pryč a že si zbytek věcí odstěhuje za 14 dní. Já tak ale nemám možnost vyrovnat se  situací, protože kolem mě jsou pořád jeho věci a on tak bydlí na půl cesty ode mne. Můj problém je, že i když už neuvažuji o tom, že bych s ním někdy mohla být v jedné místnosti v klidu a v přátelském duchu — můj stav se změní, jakmile dostanu nějakou zprávu o tom, co s ním je. Fyzicky se začnu klepat a psychika padá opět na dno.

     Nedokážu se stále smířit s tím. že on žije svůj život dál a já "trpím ". pořád přemýšlím nad tím jak mu vrátit všechno zlo které způsobil! Mám také vztek, protože přítel za 8 let našeho společného žití a mé finanční podpory v dobách, kdy měl exekuce, byl zavřený a žil z mého příjmu v cizině (z peněz, které jsem našetřila z mála a které nás držely po návratu nad vodou)  popírá jakékoliv finanční vyrovnání s tím, že budu mít vybavení bytu (které spočívá ve věcech, které jsem dostala jako věno od mé rodiny). Vše co jsme pořídili v době, kdy se nám dařilo finančně trochu lépe, si odváží. Nechce ani slyšet o jakémkoliv dalším vyrovnání. Sám se brání tím, že všechny peníze, které byly našetřeny, poslal na dluhy a já vím, že je utrácí za vše, jen za dluhy ne. A současně mi neustále předhazuje, že bude kupovat pozemek, byt nebo cokoliv – to asi abych věděla, o co přicházím.

     Prosím, poraďte, jak se zbavit zloby a jak vymazat toho mizeru ze své hlavy. Uvažovala jsem také o terapii  která by mi možná pomohla srovnat se s touto situací. Děkuji, Markéta

Nechám i pokračování na vás – já jen krátce:

     Markétko, na jednu stranu zdůrazňuješ, jakej je to neřád, gauner a holkař, na druhou stále uvažuješ, proč tě opustil, co jsi udělala špatně, co jsi měla udělat líp, zda – kdybys přeci jen byla lepší...

      Proboha – přestaň už ostentativně trpět, zavolej jeho sestru a nějakého známého s autem, sbalte všechno, co mu ještě hodláš dát (pokud říkáš, že tě vzal na hůl, tak si to pořádně rozmysli) a udělej zaa vším velkou tlustou čáru!!!

     Kašli na to, co dělá, nemysli na něj!!! Podívej se, co dnů už uteklo zbytečných... co měsíců a let jsi mohla být šťastná, ale ne – ty vytrvale si vydupáváš jednoho mizeru, kterej ani o tebe nestojí... Tak má jinou, no a? Budiž ti všechno to příkoří pořádným „vejpraskem“ za všechny ty hlouposti, co jsi celou tu dobu vršila jednu na druhou... Ano, je to všechno tvoje vina – protože – co mu povolíš, to si dovolí. Kdybys si to nenechala líbit, neměla bys teď na co naříkat a třeba bys už dávno žila šťastně a spokojeně...

daniela@kudlanka.cz