Byl opravdu jiny nez ostatni kluci, ktere jsem poznala, i kdyz dneska jsem  uz zacala chapat daleko vic Egyptany... ty kluky, kteri obtezovali kazdou holku na ulici. Bylo jim od 18 nahoru a vsichni meli spolecnou jednu jedinou vec.... Nebyli ready, teda pripraveni. Nemohli se ozenit a nevedeli, co si pocit se svoji sexualitou v zemi, kde holky nebyly k mani po zenske mutilaci o sex staly pramalo a promiskuita jim byla naprosto cizi..

     Kluci bohuzel to stesti nemeli a tak  mohli jen doufat, ze se stane nemozne  a nektera zena jim kyvne. Proto nezalezelo na veku a nicem jinem. Vetsinou opravdu nemysleli na nic jineho nez na sex. Spousta z nich byli nepolibeni panici, i kdyz jim tahlo treba na tricitku.. Zena byla velka cennost, o ktere se dalo jen snit, pro kluka, ktery vydelaval minimalni mzdu a to byl jeste stastny, ze praci vubec nejakou ma. Nezamestnanost byla strasna. A egyptske zeny pozadovaly, aby byly privedeny do sveho vlastniho domu„ zivotni jistoty (stala prace), aby dostavaly dary (potrpely si na zlato),  a muzi se mohli strhat, jen aby si je nektera zena vzala. a oni se o ni mohli starat do konce zivota. Neradi nechavali zenu pracovat, byli radeji, kdyz byla doma."Jeste ji neznam", rekl mi jednou Mustafa."Ale uz ji miluji:" Mit manzelku znamenalo konecne tak vytouzeny sex. 

     Proto temer kazdy takovy Egyptan byl ochotny se kdykoliv ozenit. Tohle ovsem neplati o  bohatych Egyptanech ve vyssich pozicich, jako byl treba Masud nebo Hapi. Ti si mohli vybirat. Jenze vetsinou jim rodina pripravila nejakou divku, kterou si vzali nebo meli brat. Tak to chodilo odjakziva a nikdy se to nezmenilo. Na tohle na vsechno jsem myslela, kdyz jsem sedela v autobuse vedle Mustafy... opravdu jsem mu naprosto duverovala. Jeho zasady byly naprosto jasne.

     Projeli jsme Suezkym tunelem a blizili jsme se k  Dahabu. Byla jsem trochu prekvapena. Vedela jsem, ze je to vesnice, kde ziji beduini, snad uz cela stoleti naprosto nezmenenym zpusobem.. Zaseptala jsem Mustafovi, jak velice je to romanticke a on se podivil. "Beduini..a romanticti?.  Beduini nejsou vubec Egyptane a ja je nemam rad." "Ale jsou to taky muslimove!" Trhl hubenymi rameny. "Muslimove.... ale jenom podle jmena.  Ti se zajimaji jenom o zeny a sex! Jsou to nejvetsi lhari a podvodnici" Nepresvedcovala jsem ho, ale dobre jsem si  vzpominala na beduiny v Tunisu. Mozna tady byli jini?

     Kavarna a hotel, kde Mustafa pracoval, byly jedine ve meste, pokud se to dalo  mestem nazyvat. Ja bych jenom rekla obrovska prazdnota. Elektrina sem jeste nedorazila. Vlastne to byla jen palmama oramovana plaz s nekolika chysema a maly restaurant, kteremu se rikalo Hard Rock cafe.Tam pracoval Mustafa. Delal tam vsechno, varil, serviroval, uklizel... to vsechno jenom proto, ze  zdejsi krajina se mu tolik zalibila, ze byl rad, ze se sem muze vratit..Bylo tam strasne malo lidi., nebylo to rozhodne turisticke misto, jen komunita hippies a obcas se ukazali nejaci beduini.

     Plaze ovsem byly nadherne, koralove ryfy a kdyz jsem se ponorila pod vodu, tak kolem me plavaly rybicky v ruznych barvach. Jenze Mustafa mi naprosto neschvaloval moje velice umirnene plavky. "Alenko, ne, takhle prece nemuzes jit! Copak chces, aby se na tebe divali nejaci muzi?" Vis my jsme vsichni stejni, vsichni muzi,.ale bojime se Boha. A taky se bojime o divky, jednou z nich budou matky.. Potrebujeme, aby mely  dobre vychovani a  vysoky  moralni standart." Takze jsem skoncila tak, ze jsem do vody dostala  dalsi hijab, ale s tim, ze si mohu sundat satek.

     "Ja vim jak mas rada vodu", vysvetlil mi jemne muj pritel-tryznitel. Nemohla jsem se na nej zlobit, bral to tak strasne vazne... V hijabu mne ale plavani nebavilo, pletl se mi mezi nohy a ani nepomahalo, ze bylo  z jemne egyptske bavlny, jak mne Mustafa upozornoval.. Zacala jsem se rozhodovat, ze brzy odjedu, ale nebylo mi jasne jak. Autobus jezdil jen jednou do tydne.

Mustafa mi  vysvetloval veci z islamu, kterym jsem nerozumela.  Ne vzdycky lidi pamatuji na Allaha, muslime jenom na duniu. "Co je to dunia?" Dunia je tenhle svet, ale musime pamatovat na ten dalsi". Mluvil spis pro sebe nez pro mne. "Mustafo, ja nevim nic o tom dalsim zivote...." "Promin", zastavil se, "Ty vis, jak miluji Allaha a potrebuji byt k nemu blizko. A chci, aby vsichni byli stastni". "Ale", zavahala jsem, "znam jenom tenhle svet"....".Ja vim" rekl smutne. "Takze ti nemuzu rozumet." vysvetlila jsem.

     "Ale islam je tak uzasne jednoduchy nabozenstvi... urcite ho budes milovat, kdyz ho poradne poznas!" Me sice pripadalo, ze jsem ho poznala uz dost, ale jenom jsem kyvala, protoze jsem si opravdu nedovedla predstavit ty hodiny a hodiny stravene modlenim.  Nicmene nechtela jsem mu vnucovat svoje nazory, ani by ho nezajimaly. On proste vedel... "Vis, chtel bych, abys byla taky muslim, a abychom se jednou setkali v nebi." Byla jsem strasne rada, ze Hamadi se nemodli...

Alena Kennedy, Yukon, Kanada