Zabranit jejich nauceni asi nejde, pokud clovek nechce zavrit deti do klastera (a i tam by se jiste lecktere zdroje nasly:). Ale k imunizaci myslim staci bezna vychova, tj. rikat jim dokola, ze tato slova jsou sprosta a hodi se opravdu jen ve vyjimecnych situacich. Podle me jde o podvedome pusobeni, dite si mozna mysli o hov..., ale nevedomky to bere, vytvari se mu v mysli ta hranice normalni-sproste. Mezi sebou budou dal mluvit sproste, ale uz budou pri tom citit, ze je to neco divne, ze si to bezne nemuzou dovolit. Coz je cilem vychovy.

Jednak zakazane ovoce nejlip chutna, druhak si casem samy nabijou drzku, az je kvuli tomu nebude chtit kluk, zamestnavatel...:)

Neni-li neco zakazane, ztraci to na zajimavosti a udernosti. Ja jsem teda taky drsnej dlazdic, hlavne kdyz se mi neco nedari, neni nad uderne zakleni :) A kdyby mi v tom chtel nekdo branit, tak bych ho asi hnala :)

Mozna by nebylo od veci neresit s nimi sprosta slova jako celek, ale jednotlive vyrazy. Rict dneska do pr*ele nebo ze nekoho neco se*e, to je asi v pohode, ale kdyz jsem videla v autobuse pubertacku, co za kazdym druhym slovem rikala nazev zenskeho ophlavniho organu, tak jsem dost neverila :).

Jinak nevim, jak jsou holcicky stare, ale mnohdy ani neni vyjimkou, ze nevedi, co to ktere slovo presne znamena. S nejakou osvetou si mozna uvedomi, ze neni uplne vhodne, aby to tak casto rikaly :)

Jinak muzu se zeptat auditoria k tematu - povazujete slovo "pinda" za sproste? My jsme to tady pochytli od sousedky, ktera tak rika sve vnucce a povazuje to za identifikator zcela normalni, proste nekoho, kdo pindá :), ale kdyz jsem to rekla pred maminkou, tak se malem krizovala pohorsenim, coz me ponekud prekvapilo :)

Bohužel, dnes je označení ženského pohlavního orgánu běžným vycpávkovým slovem, které zabralo místo dřívějšímu mírnějšímu Vole. Je to za každým druhým slovem a myslím, že to děti ani nevnímají, co vypouštějí z úst. Když jsou mezi vrstevníky, tak jim to nepřijde. Ale na překážku to zřejmě bude, až jim to uletí někde ve společnosti, kde se mluví jinak. Já bych možná zkusila léčbu šokem: jakmile bych z pokojíku uslyšela ona slova, vešla bych z milým úsměvem a zeptala se: tak co, P**o, budeš chtít k večeři? Když to zaslechnou z úst, od nichž by to nečekaly, určitě je to minimálně zarazí a donutí k přemýšlení...

Jsou ovšem situace, říkejme jim klidně píčoviny, kde by byla jejich náhrada slušňáckým výrazem přímo rušivá, až nevhodná. Nebo jak říkala Johanka, jsou tzv. dlaždičovské situace, kdy se mi něco nedaří. V českém jazyku mají své místo a najdete je v každém větším slovníku. Záleží jen a jen na citu a na situaci, při které jich použít, abychom zdůraznili emoce nebo v literatuře prostředí, ve kterém se děj odehrává.

Už jsem to tu jednou dávno popisoval. Jedna paní se nad tím kosočtverečkem tak pohoršila, že napsala stížnost přednostovi jedné stanice.
Nápis zněl: „Kdo to čte, je píča.“
Ona napsala:“...žádám důrazně uklízečky, aby sedřely nápis ve vlaku „Kdo to čte je píča“. Tento nápis mne velice rozčiluje, jelikož vždy, když jdu kolem, tak si ho přečtu. Já přece nejsem žádná píča.“
No řekněte sami, jak by to vypadalo, kdyby to něžné dámské přirození bylo nahrazeno nějakou suchou anatomickou náhražkou. Pointa by byla přímo v prdeli.:-))
I od oblíbených Cimrmanů tu mám několik podobných úsměvů, ovšem publikovatelných až po 22. hodině. A to jsou skoroklasici, prosím. :-)

ale jak jsem psala, mým dcerám je deset a dvanáct. A mám trochu pocit, že vy tu mluvíte o dospělých. Asi je opravdu něco jiného, když se něco nepovede dospělému a ten řekne nějaké to sprosté slovo. Mám ale pocit, že se nedostanete mezi děti věku základní školy. Protože to byste asi psali jinak :-((((((

Když byly mé holky malé, nebyla Nova. Pan učitel(ka) byl PAN učitel(ka).
Když mé holky začínaly žvatlat máma, táta, bába, haf, rozšířil jsem jejich slovníček ještě o Popokatepetl...
Jeden politik lidoveckého zaměření odpovídal na otázku hrubosti v médiích a na import drog v tom duchu, že je to jakási daň demokracii... :-)

může kdykoliv slyšet každej, kdo si pustí "oblíbené pražské estrádní umělce" v TV Nova, nebo ještě oblíbenější Vyvolený z vyvolenejch nebo z Velkýho bráchy (zvlášť vynikala nějaká Lena v BB a Věra z VV), tak se pak těžko divit. A nebylo to po 22.hod!

ale rozhodně bych to nenechala jen tak být, stále bych jim vysvětlovala, že takhle mluví jen hloupí lidé bez inteligence a kdykoliv bych je slyšela, tak bych to znova opakovala. To jak mluví je jejich vizitka a samozřejmě taky Tvá a Tvé výchovy. Dnešní mládež mluví opravdu strašně, občas je slyším v HMD a jsem z toho v úžasu, nevím jestli je někdo opravdu někdy zaměstná. Také někdy něco občas samozřejmě použiju, ale děti musí znát tu hranici kde je. Možná mé děti ve společnosti svých vrstevníků mluví také tak za to se nemohu zaručit, ale přede mnou nikdy a pokud jsou ve společnosti jiných lidí nebo mých přátel, tak s vyjadřováním, komunikací, telefonováním a slušným chováním nemají jediný problém, sami je někdy mí známí moc chválí a já to opravdu ráda slyším. Fakt je, že spousta mladých lidí se neumí slušně představit, telefonovat, neumí vůbec komunikovat s lidmi, občas ani pozradavit a poděkovat a to je docela základ výchovy. Pak se divíme jací lidé nás to obsluhují v restauracích, obchodech, službách.....no co jsme si vychovali to máme. Bohužel základy etiky a slušného chování ve škole schází, rodiče se to nenaučili sami, tak co by chtěli od svých dětí že?

je kazda rada draha. Trosku bych to zkusila lecbou sokem add Gerda a souhlasim i s Tianmingem (jeste, ze to nemusim vyslovovat, to bych si zlomila jazyk).
Jednou jsem v radiu slysela nekoho o tomhle mluvit v dobach, kdy se rikalo Ty vole... Pani vypravela, jak chtela synovi toto slovo zosklivit. Byl velice prekvapen, kdyz prisel domu a hned se ozvalo :Cau vole, jak bylo ve skole, vole? Mas hlad, vole?... Nakonec to skoncilo tak, ze syn se to odnaucil a maminka s tim pak mela problemy, takze kdyz ji prisla kamaradka, hned spustila: Das si kafe, vole? :o) No, ale dnesni slova bych takhle pouzivat nechtela. Co treba vyzkouset neco ve stylu - reknes sprosty slovo a das do kasicky 5Kc nebo udelas neco, co nedelas rada (umyjes nadobi, vyneses kos...) a jeste lepsi motivace by mozna bylo davat onech 5Kc (ci pomoc s ukoly, uklidem...) sve sestricce - tak by se pohlidaly i mezi sebou. Hodne zdaru.

Stručné, výstižné, s patřičnou dávkou "školení ve slušné mluvě" si třeba děvčata uvědomí, jestli by se jim líbilo být takto adresovány.

to jsem byla já :-)

Jako matka dvou náctiletých ratolestí moc dobře vím, jak mluví. Samozřejmě že doma ne, to spíš jim ujede, když si myslí, že je neslyším nebo tam nejsem a téměř okamžitě se taky chytají za pusu a pardonují, ale když jsou s kamarády nebo spolužáky, dovedu si představit, jak asi mluví. S dcerou jsme o tom mluvily už mockrát, ale prý by mezi kámoškama byla za s prominutím za vola, kdyby nemluvila stejně jako ostatní. Prostě to jaksi patří k dnešní vizáži těch dětí a kdo by tak nemluvil, byl by automaticky vyřazen z kolektivu a byl by za blázna. Mluví tak i jedničkářky a ty nejvzornější, takže snažit se násilím je lámat a vyhrožovat jim by se asi minulo účinkem. Pro mě je nejdůležitější, že ví, jak se chovat nemají, že doma si to prostě dovolit nemůžou a taky moc dobře rozlišují, v jaké společnosti si pustí pusu. Důležitější bych viděla to, že umí slušně pozdravit, umí se slušně chovat, když někam přijdou, a věřím, že až ještě víc dospějí, tak je to prostě opustí tak jako jiné pubertální zlozvyky.

hlavní je, aby si to uvědomovaly, aby věděly, kde si to můžou dovolit a kde ne. Moje děti znají určitě taky kompletní arzenál a jsem si jistej, že když lítají venku, patřičně ho s vrstevníky využívají. Ale doma tak nemluvěj, nikdy jsem je za to netrestal, ale když jim to ujelo, upozornil jsem je jen na fakt, že řekly sprostý slovo. Že to beru, že mi to taky někdy ujede, ale snažím se to ve společnosti nepoužívat. Myslím, že cit, kdy jo a kdy ne, mají dobrej. A o nic víc se nestarám. Znal jsem v jejich věku ty samý slova a rád jsem je použil, pro šibenici jsem nevyrostl. Rychle jsem se naučil, kde se sprosťačením znemožním :-) A neříkal bych jim, že "tak mluví jen hloupí lidé bez inteligence," snadno by mě usvědčily ze lži :-) Ale říkám jim, že opravdu inteligentní člověk ví, kdy bejt sprostej a kdy slušnej, a umí to ovládat :-)

(byla velmi kratka) v me tride 7.-9.rocnik mluvil nejvic sproste chlapecek, ktery evidentne rostl pro sibenici (dopracoval to tak daleko, ze ho jednoho dne odvedli z vyucovani policajti) a hned po nem holcina - hezka, mila, chytra, sikovna ...a sprosta jak ten dlazic. jeji mladsi sestra mela presne ten samej slovnik. asi geny nebo co. nicmene jeji maminka mluvila docela normalne (alespon na tridnich schuzkach) :-)
me pubertalni deti mluvi v zasade celkem slusne (nepocitam-li obcasneho "debila"), coz pricitam hlavne tomu, ze navstevuji turisticky oddil, kde se sprosta mluva velmi nepestuje - kdyz nekde zaslechnou sproste slovo, hned ho ocenuji poctem drepu, ktere by byli nuceni za to udelat. starsi synek o tom dokonce psal s respektem na svych internetovych strankach, ktere meli vytvaret do hodin informatiky. holt mamincin nazor jiz nema v tomhle veku tu vahu, co nazor vrstevniku ci pratel ze spolecnosti, kterou uznavaji a na jejichz nazoru jim zalezi. nejak nam rostou, ty deti...

že děcka dají víc na své vrstevníky než na co jiného. Mělo by je to do určitého věku přejít, ale co do té doby s tím ? JAk by bylo matce, kdyby její krásnou holčičku někdo slyšel v buse mluvit děsně sprostě a všude vykládal, jak ji špatně doma vychovávají ? Je to vizitka, jistě. Dřepy nebo kasička pomohou doma, venku ne. Ale aspoň tak.
Když slyším děcka na hřišti pod balkonem, jdou na mě mrákoty. I malý holčičky na sebe pokřikují - no úplně nejslušnější je "po* olvejsko." Pak chceme po mužích galantnost !
Ale Ilono, když tak nemluví před tebou, nebo prostě doma, vědí, že to není tak úplně v pořádku, že se tak normálně mluvit nemá. A protože je nemůžeš držet v izolaci, zbývá doufat, že pomaloučku polehoučku to půjde...

Co to je v těch uvozovkách?? Obohať můj slovník, prosím, vidím, že jsem se v dětství málo učil!

Syn chodí do 1. třídy. Běžně se u nich používá nadávka ČURÁK. Dle psycholožky mají vynikající vztahy ve třídě. Synovi jsem řekla, ať se chová tak jak se k němu chovají ostatní. Když mu někdo nadává ať mu taky nadává, ten kdo je na něj hodný tak k němu musí být taky hodný.

Můj syn by řekl: "To si děláš kozy!"
No, slovo po*raná určitě znáš. A to druhé jest dámská hygienická potřeba. Takže tak. Jasný ?

že pojem „sprostá slova“ je u mnohých slov pojmem velice relativním a fundovaný výklad by nám dal asi nějaký jazykozpytec. Některá slova jsou považována za sprostá jen proto, že se jako „sprostá“ slova vžila. Nepovažujte mne prosím za obhájce používání sprostých slov. Avšak - vezmeme-li jejich odvozeniny, které se normálně běžně používají už od útlého věku, nikdo se nepozastaví třeba nad tím, že dítě čůrá. Čím ale čůrá? V dospělosti je jeho čůrací nástroj náhle sprostým slovem. Dívčí čurinka není také nic sprostého, avšak u dospělé ženy zní rovněž vulgárně. Nebo takové občasné prdění a jeho malý či velký nástroj, že?:-))
Johanka se tu zmínila třeba o pindě, což i já dávám do souvislosti s pindáním ukecaného člověka, jakým jsem teď třeba já a sprosté mi to vůbec nepřipadá. Chlapeček má ale pindíka a z toho logicky plyne, že děvče by mohlo mít pindu. Atd. Myslím si, že používání je věcí citu, prostředí a samozřejmě výchovy. Jak doma, tak ve školce, škole, kamarádech, v prostředí, ve kterém se děti pohybují atd.

Jinak tady u nás už jsem zaslechl, že se snad blýská na lepší časy. Studentky se bavily o svém učiteli a nazvaly ho spisovně penisem. Hurá! Doufám, že i o učitelkách se bude brzy mluvit jako o vaginách, když už si dovolují tak moc a zkoušejí v nevhodném čase...:-)))

u nás je obdobou pindíka pipinka a pindající dítě je nazváno třeba malým brebtou. Slovo pinda mi zní jen o špetku míň sprostě než pí_a a má naprosto stejný význam. Velmi chápu maminku Johanky, že když slyší dceru běžně používat slovo pinda, tak jí naskakujou zarděnky o). U nás je to dost vulgární a nechutný výraz o). Neučíme dětičky v rodině puritánství a blbostem o tom, že některé části lidského těla jsou fuj, ale učíme je, že fuj je říkat tomu ošklivými slovíčky.

ja jsem to (asi stejne jako motejl) interpretovala tak, ze * je jedno pismeno, a nejak mi to nedavalo smysl, i kdyz jsem zkusila vsechna pismena :), tak dik, uz to chapu :)

Margot, tos me vydesila :). Zajimavy ale je, ze to asi zalezi na krajovych zvyklostech - pohorsujici se maminka pochazi z Moravy, sousedka, co ji to prije jako slusne slovo, je rodila prazacka :).

přesně to mně pak taky napadlo - že některá slovíčka budou hodně krajová záležitost a míra vugárnosti je na různých místech země vnímána jinak. Ovšem naše rodina je smetená z různých koutů Čech i Moravy (a na studiích taky člověk něco pochytal), takže nedokážu odhadnout odkud které vlivy do naší domácnosti přišly o).

V kterémže to kraji se dívkám říká DĚVKY a myslí se tím skutečně jen MLADÁ DÍVKA a nikoliv prostitutka ?

Tam, odkud pochazim to je pouzito na skadleni (Co, ty nas hajzliku apod.) a v byvale domacnosti meho nejdrazsiho to povazuji za strasnou urazku. Co u vas?

No, bud urazka, nebo mistnost urcena k vymesovani :) Ale pozitivni nadech to rozhodne nema :)

Kamarádky pubertální dcera soustavně oslovovala svého bratra "ty debile", "ty kreténe", apod. Kamarádce se to nelíbilo, tak začala svou dcerku oslovovat : "Debilova sestro, skoč se smetím !Kreténova sestro, umyj nádobí !" apod.
Nevěřily byste, ale děvenka si vzpomněla, že brácha se jmenuje Honza... )))

vidím, že jsme to (ne)dešifrovali shodně, a to nejsem z matfyzu :-))) Wen, díky za vysvětlení, teď už mi to dává smysl.
Jinak opravdu se hranice, co je a co není sprostý slovo liší i dokonce mezi jednotlivejma rodinama. Už z toho je vidět, jak nemá smysl z toho dělat vědu. Když před lety jedna moje skorotchyně začala mluvit o kokotu, zalapal jsem po dechu, tak dlouho jsme se ještě neznali :-). Jenže ona měla na mysli kohouta, že to u nás znamená trochu něco jinýho, netušila. A já zase když bodře prohlásím, že bych něco sežral, moje bývalá tchýně téměř zhnusena odjíždí :-))) (Při slově "prd" omdlívá a voláme rychlou :-)

tak to asi veticku: "Ja bych neco sezral.", pouzivas casto :o)

my jsme doma všichni celkem vzdělaní, přesto jsem týdenní analýzou mluvy naší babičky-čekatelky dospěla k závěru, že první slovo, které se náš budoucí mladej/mladá naučí, bude "doprdele" (Kudlanka promine), od nás potom "kokotina", ev. "Pí*ovina". Už se vidim, jak u doktora pyšně vysvětluji, co náš drobeček již říká hezkého:-) Nicméně budoucí babička mě uklidnila, že prej se čtyři slabiky naučí říkat až za dlouho, takže pro začátek to bude maximálně "kotina".
No, necháme se překvapit.

myslím, že se tím nemusíš nějak zásadně trápit - jednak v tom hraje roli blížící se puberta, a jednak můžou patřit do kategorie lidí, kteří mají sprostá slova tak nějak "rádi". Já je mám taky svým způsobem ráda - neumím si představit, že v situaci, kdy mi třeba při odchodu z jednoho zaměstnání dosavadní šéf řekl "ale oni se vás nabaží, stejně tam (jako v nové práci) dlouho nevydržíte, kdo myslíte, že by zrovna vám dal takovou šanci jako my..." bych to večer komentovala "on na mě mluvil ošklivě":-). Ne, řeknu, že je to kretén zas*anej zakomplexovanej, a hned je mi trochu líp:-). Synovi samozřejmě taky říkám, že je prdel je ošklivé slovo a nelíbí se mi, když ho říká, ale je mu pět let a zatím to zvládáme pytlíkovat takhle. Až mu bude deset dvanáct, asi budu moct maximálně chtít, aby to neříkal přede mnou a ve škole. Nějakou svobodu by asi mít měl...

Kdysy jsem zaslechla cosi o svobodné výchově: Babička sedící v tramvaji je neuslále okopávána proti sedícím dítkem. Vedle stojí maminka a ani si toho nevšimne. Babička se ohrazuje a maminka odvětí: Já chci, aby moje dítě bylo svobodně vychované a samo se rozhodovalo. Tu přistoupí mladíček se žvýkačkou v puse. Vytáhne oslintanou žvýkačku a přilepí jí mamince na čelo se slovy: Já jsem byl taky svobodně vychovanej :-)))