Spíš si myslím, že s tím nic nenaděláš. Buď to přijmeš jako normu, anebo... Můj tatínek, kterému bylo letos 75 let, má o osm let mladšího bratra. Oba dva měli stejnou výchovu od svých rodičů a žili ve stejném modelu rodiny. Můj otec se nikdy o finance nezajímal, finančně řídila domácnost mamka. Táta dodnes neví, co je kde potřeba zaplatit a tak podobně, prostě se o to nikdy nestaral a plně v tom spoléhal na svoji ženu. A teď k věci - jeho bratr je naprostý opak (jak kdyby jsi ho tu popisovala coby svého manžela). Drží domácí kasu, veškeré poplatky vždy zařizoval on, jeho žena musela doma odevzdávat výplatu, nyní důchod (všimni si, že nehraje roli, zda je někdo na mateřské či ne) a na nákup dostává přidělené peníze. Nákup dokládá stvrzenkami, pokud jí zbydou peníze (byť 10 Kč), musí je vrátit. Chce-li si koupit něco osobního, musí o to výslovně požádat. Skrblictví mého strýce jde tak daleko, že je povoleno koupat se jen jednou týdně, v zimě je zastavené plynové topení (vytápí se pouze na minimum)apod. Je to příšerná nátura, já bych takového chlapa zabila na fleku, ale teta je sluníčková povaha, smířila se s tím, a i když na to poukazuje jako na něco, co se jí zrovna dvakrát nezamlouvá, naučila se s tím žít. Tož tak. Jak takového člověka změnit, to poradit neumím. Viděla bych to jedině na odbornou pomoc. Tím, že mu někdo bude říkat, že takový postup není normální, se rozhodně nezmění. V každém případě tohle není pro tebe důstojné postavení, plně chápu, že tě to žere. Já osobně to jako hloupost nepovažuju, zdá se mi to jako podstatně velký problém. Z tvé strany samozřejmě. Věřím, že tvému "OSVČ" to vyhovuje :-(

jestli byl takový vždy, nebo až okamžikem nástupu na mateřskou, nebo jak to bylo. Jestli se nedaly už dříve vysledovat nějaké symptomy, které by ukazovaly na to, že to třeba jednou tak bude (já jsem se úspěšně jednoho takového zbavila ještě před tím, než na mateřskou došlo - v tomto případě by to byla hotová pohroma - hlášky o ženských, co se válej na mateřské, případně převedeno na mě - budeš se válet na mateřské a utrácet moje peníze...atp. mě dokonale vyléčily)!

Nechápu, jak s takovým člověkem můžeš mít děti, chudáci si asi moc sladkého dětství neužijou :( a ještě se budou koukat na otrhanou matku bez sebevědomí, která jim nekoupí ani zmrzlinu. Drsné? Ne. Pravděpodobně to tak už je......

ta na tom byla stejně jako Monika. Dostala se do toho tak, že si vzala rozvedeného a snažila se mu dokázat, že je lepší, než jeho bejvalka. Celé manželství s ní soupeřila, ale myslím, že jeho první ženě to bylo jedno. Psala denně co utratila, vycvičila se k dokonalosti, podívala se třeba do mého nákupního košíku a řekla mi přesně kolik u kasy zaplatim. On pak sám jezdil i na dovolený, např. do Thajska. Jsou rozvedený.

to chce kompromis. Chápu že chce mít kontrolu nad svými penězi (tvoji mateřskou má taky pod kontrolou?) a ty nechceš žít pod neustálým dohledem.
Tak zkus navrhnout, že třeba 1000,-(?) měsíčně mu vyúčtovávat nebudeš a použiješ je pro sebe podle své úvahy. Jinak akceptuješ jeho kontolu nad jeho penězi a budeš uvádět jejich použití.
Pokud to nepřijme, tak to už je fakt na psychologa, protože to zavání psychickým týráním.

Buď si změnu vybojovat už nyní, nebo počkat na konec mateřský, pak začít vydělávat a nepřipustit, aby se zmocnil kontroly taky nad těmito penězi.
Já bych volila první možnost, ale možná nemáš odvahu jít do konfliktu.
V každém případě tohle co popisuješ není prkotina ale vážný problém. Osobně bych takovéto jednání nesnesla. Když pomineme to, že manžel jako milující bytost by ti měl sám od sebe dopřát, (samozřejmě v rámci jeho finančních možností) tak ze zákona máš nárok na stejnou životní úroveň jako on. Je absurdní že on disponuje vším a nikomu se nemusí zodpovídat, a ty nemáš k dispozici žádnou hotovost. Opravdu to zavání psychickým týraním, jak to popisuješ. Máš legitimní nárok utrácet taky něco na sebe. Kolik, to závisí od finanční situace tvé OSVČ.
V zájmu své vlastní důstojnosti s tím něco dělej, přeju ti hodně síly.

Ahoj,

jak uz se ptali ostatni: 1) co Tvoje materska, tu Ti taky bere? Tezce bych si chranila kazdy svuj vlastni prijem, zkusila si najit nejaky aspon maly privydelek (treba dva tisice za myti schodu, ja nevim...) a to si hlidala jak ostriz. At on se stara o domacnost, techhle par korun mi (zatim staci ke svobode
2) byl takovy vzdy? Ma duvod? Jsi utraceci typ, nebo nejaka jeho byvala byla utraceci typ, nebo ma nejakou manii stricka skrblika?

Jak bylo zmineno, mas narok na stejnou zivotni uroven, coz se ale lehko rekne a hur udela. Nevim, jak on se jako OSVC namaka, muze byt skutecne hodne vycerpany a mit pocit, ze Ty delas malo.

Jako prijatelny kompromis (ktery pravdepodobne odmitne, ale aspon se tim dostanete o kus dal) se mi jevi, ze bys nastoupila na pul uvazku, o praci o dite jste se delili rovnym dilem a tez rovnym dilem prispivali na domacnost (a zbytek at si kazdy utrati za co chce). To mi prijde jako prakticky jedina "spravedliva" moznost, ve ktere si muzes vymoct sva prava i v tom vasem silenem usporadani.

Nebo minimalne na jeden den kdyby si vzal deti na starost a Ty zacala nekde pracovat, treba zcasti v praci a zcasti doma, znam rodiny, kde to tak delaji a je to v pohode. Nebo deti aspon zcasti strcit do skolky a zcasti pracovat...ale tam uz by nebyl ten "vychovny" efekt, kdyby je hlidal on, aby si taky zkusil, jake to je :)

Jinak me opet dostala ta klasicka hlaska "on je jinak docela fajn" - jak muze bejt fajn chlap, co svoji zene nedopreje dustojnej zivot? To je pro me osobne naprosto nepredstavitelny a rychle bych s nim vyrazila dvere uz pri prvnim naznaku takovejch tendenci (verim, ze to slo poznat driv), ale ted to asi neni nejlepsi napad.

skrblik je samozrejme strYcek :)

Tohle byl jeden z mých důvodů k rozvodu. Teď, po spoustě let už vidím, kde byl počátek tohoto psychického týrání (a jestli se mnou někdo nesouhlasí, že tohle týrání není, budu mu pár měsíců držet kasu!). Otěhotněla jsem v posledním ročníku na škole se spolužákem - na škole nebylo lepšího kluka. Po škole hned mateřská za pár korun, manžel na prvním místě také za pár korun. Živil nás, měl toho hodně, a já ho debilka do nebe vychvalovala, jak se o nás stará, doma jsem mu podstrojovala a rozmazlovala ho. Pak dostal místo v bance. Víc peněz, ale víc starostí. Do banky musel chodit načančanej, vyžehlenej a vypulírovanej, to už si nemohl kupovat věci ze sekáče, to už musela být značka. A sekáč byl pro mě a syna. Protože to byl živitel rodiny, tak jsem mu pořád ustupovala, pořád jsem já byla ta chápající a trpělivá. Neodvážila jsem se ani naznačit, že mi vadí, jak mi přiděluje almužnu na domácnost a jak za sebe a své koníčky utrácí několikanásobek víc. Chtěla jsem vždycky víc dětí, tak po dvou letech přišlo druhé dítě. A protože jsem bydlela přes půl republiky od rodiny a bývalých kamarádek, začala mi pomalu mateřská lézt na mozek. Izolace, nízké sebevědomí, služka (vlastně otrok), žádné vlastní peníze, manžel mi dával najevo, jak mu jsme i s dětmi na obtíž, jaký by měl bez nás klid a o kolik by mu ubylo starostí - ještě dnes se mi občas ten pocit vybaví v nočních můrách. Dneska vím, že jsem měla vzít litinovou pánvičku a omlátit mu ji o hlavu, že jsem to neměla nechat dojít tak daleko. Neměla jsem na něm být tak strašně moc závislá. Vyvrbovalo se to všechno postupně a já si to vůbec neuvědomovala. Cítila jsem, že náš vztah je čím dál horší, ale pořád jsem to brala jako svoji chybu, říkala jsem si, že se musím víc snažit, víc se o něj starat, víc mu ukazovat, jak ho mám ráda. Vždyť on byl ten, kdo nás živil. A přitom dřív jsem taková nebývala, za svobodna jsem byla hodně nezávislá.
No jak jsem napsala hned na začátku, nakonec jsem si všimla, že jsem v pozici žáby v právě vroucí vodě a rozvedla se. Bohužel mi to došlo až na základě reakce mých dětí. Starší se začal počůrávat, mladší úplně přestal mluvit, já přemýšlela o sebevraždě, až mi konečně jednou mamka do telefonu řekla, ať vezmu děti a vrátím se domů, že ona mě má přece ráda. Odjela jsem s dětmi k rodičům a týden s hrůzou čekala na reakci manžela na můj hodně stupidní dopis, co jsem mu nechala na stole. Představovala jsem si, jak si to konečně vyříkáme, jak mu konečně všechno řeknu o těch šílených letech neustálého ponižování. A když konečně přijel, tvářil se, že je všechno v naprostém pořádku, že jsem si jen vyrazila k rodičům na návštěvu. Korunu tomu nasadil, když mi vzkázal pozdrav od tchýně, ať prý koukám mazat domů, že mu dochází vyžehlené košile a ona mu je žehlit nebude. Tohle byla ta poslední "úsměvná" kapička, která mi konečně pomohla k tomu, abych si přestala všechno vyčítat.
Tím, že jsem se nebránila, jsem stvořila monstrum.
Po rozvodu to vůbec nebylo jednoduché, ale tím, že jsem se vrátila ke své rodině a ke kamarádkám, tak jsem se mohla vrátit i ke své bývalé sebedůvěře.
Moniko, jestli jsi uvědomuješ, že to, co se doma děje, není v pořádku, jsi chytřejší, než jsem byla tenkrát já. Snad Ti moje zkušenosti pomůžou se zorientovat a vymyslet tu správnou pánvičkovou strategii. Moc Ti držím palečky. Nedej se.

tak klasická rada - zkus mu vyčíslit práci v domácnosti. Zkus mu napsat, co všechno děláš, a kolik by musel zaplatit, kdyby si na to musel někoho zjednat. Pak uvidíš, jak zareaguje... Já bych ale od takového člověka chtěla odejít.

že tato lakota je nemoc, úchylka, jako třeba chorobná žárlivost. Asi by to fakt chtělo odborníka. My tady jsme amatéři, keří se snaží myslet vlastní hlavou a mají za sebou pár zkušeností svých i svých blízkých. Když jsem sem přišla, byla jsem fakt příjemně překvapená.
Jak psaly už holky nade mnou - byl takový, třeba jen řečma, i dřív ? A co tvá mateřská ? Jak s prací na zkrácený úvazek nevím, ona se někdy těžko shání. Zkus s ním nejdřív promluvit tak, že bys už nastavila laťku, prostě mu to oznámila. Jestli je schopoen to akceptovat. Ono je to o vzájemné dohodě. Já se taky strojím po sekáčích, abych se mohla každý rok poflakovat po světě. Nikdy mě nekontroloval, já zase dodnes nevím, kolik má vlastně přesně čistého. Domácnost financujeme společně, on víc, protože víc vydělává. Ale kdyby se choval tak despoticky jako ten tvůj, určitě bych letěla do poradny, za právníkem a tak. Jak to bylo u nich doma například ? Nevíš ?

Blbost, že by se to změnilo Tvým nástupem do zaměstnání a vyděláváním.
Tipuju Tě na dost nehezkou vošklivku, když ses namísto chlapa musela spokojit s odpadem!

ani nevíte, jak moc mi tohle všechno pomáhá, když si to tak čtu, a vidím, co je plno neznámých lidí, kteří mě chápou a nenadávají mi.
Taky jsem si to zavinila asi sama, já se prostě jako vdaná snažila ještě víc, taky jsem ho přesvědčovala, že dokážu ušetřit, vařím velice levně a určitě i velice chutně. Taky jsem mu vyčíslovala jeho úspory, jak nic nestojím atd. co všechno udělám - stejně jako Lidka - tohle všechno znám.
Ale já prostě nemám kam jinam jít,¨kam bych se sebrala a šla, děti jsou malé a někam do azylového domu - to zase to u nás tak k nežití není. Určitě je to chyba především moje, ale když je ženská doma s dětmi, tak asi nějak zhloupne, co já vím. Zkoušela jsem říct, že bych šla na poloviční úvazek, ale on říká, že je to nemyslitelný, že se mám věnovat dětem, když máme tu možnost.
Ale zase nechci situaci vyhrocovat, nechci, abychom se před dětmi hádali. Už takhle je to hrozný, třeba se mnou pak dlouho nemluví a je tu pak "dusno". Snad až děti trochu povyrostou, tak to bude lepší.

Nebude to lepší!!! Naopak - jak napsal NČ: bude pořád hůř. Pokud se s tímhle stavem nechceš smířit, začni to nějakým způsobem řešit HNED TEĎ. Čím déle se budeš k nějakým krokům odhodlávat, tím více to budeš oddalovat a oddalovat, situace se bude hrotit a náprava bude o to těžší, ne-li nemožná. Zkus navštívit nějakou manželskou nebo psychologickou poradnu. To neznamená,že musíš mít pocit, že se vaše manželstí hroutí, či že jsi blázen nebo něco takového. Ale tam tě vyslechnou a poradí ti, jak se zachovat, jak reagovat v určitých momentech a tak podobně. Pokud si budeš jejich rady a doporučení brát k srdci a budeš důsledná, tak ti opravdu mohou pomoci. A manžel ze začátku o téhle tvé návštěvě u odborníků nemusí nic vědět.
Wendy napsala, že tenhle typ lakoty je nemoc a já s ní souhlasím. Pokud se manžel odmítá "léčit" sám, musíš ho začít léčit ty. Nechceš se přece celý svůj další život takhle trápit, ne?

A taky jsem neměla kam jít. Taky jsem se nechtěla hádat kvůli dětem, ale to pak bylo ještě horší. Nečekej, že to bude lepší, až povyrostou. Hahaha... spíš naopak. A ty pak budeš odevzdávat svou výplatu a když jim budeš chtít koupit něco hezkého, tak místo peněz se ti snesou na hlavu výčitky, kolik ho stojíte peněz a starostí a kdoví čeho ještě. A pomalu, nenápadně, bude tvoje svoboda ukusovaná a psychicky na tom budeš stále hůře, protože se začneš cítit provinilá, že vůbec něco chceš. Ano, bude dobře, dokud bude vše podle jeho scénáře. Dokud půjde všechno po jeho. Běda, když budeš něco chtít ty sama. Víš, nejhorší na tom všem je, že si říkáš, že na tom nejsi ještě tak špatně (vždyť mě nebije, nepije, netahá se s ženskejma) a že na tom je spousta lidí hůř. Ale nikdy se neopovážíš už ani doufat, že by to taky mohlo být jinak a že by ses ty vůbec nemusela tak omezovat, ponižovat a nutit to chápat, že je to správné. To zjistíš až po tom všem, až si najdeš jiného a lepšího muže a pak jsi jak Alenka v říši divů a divíš se jak malé dítě všemu - rovné komunikaci, právu mít svůj názor a nedostat za něj vynadáno nebo zesměšnit ho, nemusíš kontrolovat pečlivě veškerá slova, která vyřkneš, aby po nich nenásledoval spravedlivý trest a nebylo dusno. Najednou zjistíš, jak moc tě to předtím vlastně omezovalo, ubíjelo a drtilo, až sis na to zvykla tak, že to v podvědomí budeš čekat ještě dlouho po té, i když víš, že ten druhý by se k takovému jednání nikdy nesnížil. A odnesou to vždycky ty děti, už jen proto, že si do života odnesou názor, že maminka musí mlčet a být potichu a své vlastní peníze musí vyúčtovat jak provozní zálohu ve firmě zpět do kasy.

co vlastně poradit nechce. Hlavně se upínej k tomu, že to bude časem lepší... Až Tě jednou ten Tvůj princ propleskne, protože k tomu směřujete, tak se Ti možná rozsvítí. Že to asi nebude úplně oukej, když jsi majetkem svýho páneška, takže pánešek zakáže jít do práce, pánešek nařídí za kolik a co smíš nakoupit. Uff. To už není ani na enčého "svatou prostatu". No, ale kdybys přece jen chtěla konkrétní radu, tak tady je:

"Od 1. 8. 2006 nastupuju, miláčku, do práce tam a tam. Na vodění dětí do školky se domluvíme, viď, lásko. Kdybys přesto trval na tom, abych zůstala doma, tak souhlasím, ovšem jen v tom případě, že svoje peníze rozdělíš rovnoměrně mezi členy rodiny."

A ještě mi fakt nejde do palice, že jste otázku rodinných financí neprobrali před založením rodiny. To jste se brali po měsíční známosti??

"On je jinak docela fajn".. docela znamena uplne.. muzes nam objasnit, co je na tomhle ubozakovi fajn?

už je to tu zase. On mi nevěří, nemám ani na šminky, zachází se mnou jako s onucí, ale jinak je fajn. Ještě znám jinou šablonu: On chodí denně domů opilý, zmlátí mě i děti na jednu hromadu, vynadá mi do ku..v a bůh ví do čeho dalšího, nebo doma všechno rozmlátí, peníze domů nedává, o děti se nestará, ale jinak je hodný, miluje mě a já jeho. Tentokrát jsem to sice úmyslně nadsadil, ale v jiných případech ne zase tolik. Myslel jsem, že partnerství je o rovnosti, důveře, lásce, atd. Ale pokud si takto představuješ "soužití" pak nevím, co chceš radit. Pak jenom říkám, buďte spolu šťastní.

vlastně i NČ napsal, že je to asi "vošklivka" - ale když už v tom je holka po krk, má dvě malý děti, žádný peníze, cítí se jak onuce - A PŘEDEVŠÍM NEMÁ NIKOHO JINÝHO - to tu Monika přeci napsala (a takových je opravdu hodně), tak co má dělat pak? Když ji opravdu nemlátí a nepije? Má si s dětmi postavit stan někde v parku?
Nebo před úřadem vlády? Nehledě na to, že to většinou bývají submisivní děvuchy. Ona si uvědomuje, že šlápla do bláta, díkybohu, ale KAM Z NĚHO MÁ JÍT VEN?
Je děsně jednoduchý ji jen odsoudit, napsat, jak je blbá a že by se měla bránit. Když nechce, aby doma byly hádanice, které by asi stejně nikam nevedly, protože ona z toho nemůže vyvodit žádné důsledky! Protože by stejně pak zase musela sklapnout, když on by řekl NE.
Tady by myslím ani psycholog z nějaké poradny nepomohl, pokud by jí nenabídl jiné bydlení a nějaké finanční zajištění :-))).
Jo, přátelé, zkuste se napřed zamyslet, než někoho seřvete...

jsem taky na mateřské, manžel má normální práci (příjem) a já příjem mizivej (mateřskou). Už před dětmi jsme dávali svoje platy do společné kasy, společně o té kase rozhodovali a oba si nechávali trochu peněz pro osobní potřebu a vlastní použití podle vlastního rozumu. Oba jsme spíš skromní, nemáme moc potřebu utrácet, vyúčtování si nevedeme ani omylem, na to jsme oba příliš líní a nevidíme důvod - prostě oba kupujeme to, co nám přijde potřeba a o větších výdajích se spolu domluvíme, není naprosto problém. Pokud jde o mně - z mateřské kupuju pro všechny členy rodiny tak normálně co je zrovna potřeba, třeba pár měsíců si na sebe nekoupím oblečení, protože mám dojem, že mám hadrů dost (na hřištích a písku toho člověk moc nepotřebuje o) ) no a pak jdu s mateřskou z pošty, vidím ve výloze něco co se mi líbí a mám dojem, že bych to využila/unosila a nechám klidně v tom krámě naráz vysokou sumu. Prostě nakupuju podle situace a potřeby, ne na příděl a po doprošování, protože jsem SVOBODNEJ ČLOVĚK (ačkoli jsem na mateřský - to není důvod zblbnout a odložit soudnost a zdravý sebevědomí).
Tvoje manželství mi přijde jako solidní otrokářství - o penězích rozhoduje ze dvou lidí jen jeden. Nebo snad pan manžel taky skládá účty, protože jako manželé přeci o penězích v rodině musíte mít přehled oba, ne? Fuj, Ty jsi ale nezodpovědná hospodyně, pokud tedy spravedlivě nevyžaduješ do pětníku vyúčtování i od manžela, abys aspoň věděla jak doma hospodaříte, když už jste v situaci, že je doma jen jeden pořádnej příjem. Takhle máš doma otrokářství, kdy nerozhoduješ o penězích, o své práci v domácnosti, o svém čase, o svých potřebách... podřizuješ se rozhodnutí manžela a potřebám dětí.
Před pár dny jsem četla o týraných ženách - proč si i dost inteligentní a soudné ženy nechají líbit hrozné věci. Smyčka na krku je údajně v tom, že taková žena si zoufale nechce přiznat, že se vdala za hulváta/surovce/sobce... protože by tím musela přiznat svoje vlastní selhání a vědomí, že jsem obětí je strašně potupné, ponižující, trapné... takže sama sebe obelhává co to jde, aby si nemusela přiznat, že je obětí, protože se za to být obětí stydí. Stydí se za to jak s ní manžel zachází (a tím mu dává prostor v tom pokračovat). Hledá (zcela nesprávně) vinu v sobě, protože když se k jiným ženám chovají manželé hezky a ten můj ke mně ne, tak je asi vina ve mně a já jsem tak mizerná, že si takový zacházení asi zasloužím... Ze studu za manžela si namlouvají vlastní viny až se to zvrtne a ony úplně ztratí schopnost zdravého sebehodnocení.
Nechci Tě urazit, ale neříká Ti to taky malinko něco?

tak jsem dneska u snidane memu muzi vypravela tvuj pribeh. Chvili na me koukal a pak rekl. "Ta zenska je strasny blazen ze si to necha libit. Fakt ji lituji". Pak jeste dodal, ze by mu odmitl delat sluzku i milovani, ale to uz necham na tobe.
Vis, kdyz se dva lide berou z lasky, tak chteji neco spolecne budovat. Jsou rovnopravni, co je moje - to je tvoje. Byt tebou tak bych dneska bouchla pesti do stolu: Ja jsem hospodynka, staram se o deti a chod domactnosti a chci proto sama s penezi na toto disponovat. Budu se starat o potraviny, myci a praci prostredky, obleceni a telefon a treba nejake aktivity pro deti. Ty jsi sice hlava rodiny - at ma take nejakou funkci, se zase starej o chod auta, najem, elektriku a plyn. Zbytek se ulozi a bude se setrit na neco hezkeho. Je to logicke, tak to asi funguje vsude jinde. Mozna, ze uz jsi to mockrat zkousela, ale kde nic tu nic. Pak uz nic nezbyva, nez si jeste jednou poradne precist zkusenost od Lidky a Vodomerky, me osobne to vehnalo slzy do oci. Preji ti hodne sily v rozhodovani a jednani. Nenech se tejrat.

jenže je tu ještě několik okolností: Pochybuji o tom, že se z něj sobec a lakomec STAL. On už sobec a lakomec BYL, a to od narození. Z toho vyplývá, že nejdřív musím partnera pořádně poznat, než si s ním pořídím dítě. Znám i případy, kdy on ji sice mlátí, ale ona si s ním dítě pořídí; "třeba se potom změní". Bohužel, tyto naděje většinou vyzní naprázdno. Pokud je někdo nemocný, tak se (třeba) uzdraví, ale když je to něčí povahová vlastnost, jak se může změnit? Může se pouze nějakou dobu přetvařovat, ale nezmění se. Teď to má samozřejmě těžké, ale ne neřešitelné. Může si najít někoho jiného, samozřejmě také s dětmi, svobodného už nejspíš ne. Já ostatně nikoho neseřval, už jenom z té základní příčiny, že je to její problém, mě do toho nic není. Ale přesto, když už je to na netu: Jenom konstatuji, že se vrhla po hlavě do vztahu, pořídila si s ním děti a brečí nad následky. Konstatuji jenom, že měla být opatrnější. Ale nejvíc ze všeho konstatuji: Je to její problém. A když už jsi zmínil(-a) submisivitu: To byl právě zásah hlavičkou o hřebíček. Jak může chtít, aby si ji vážil on, když neváží sama sebe? To je přesně to, čím jsem zakončil minulý příspěvek a zakončím i tento: Když ji toto soužití vyhovuje, tak na co si stěžuje a s čím chce radit? To přece nebylo odsouzení.

- zaprvý jsem neřek, že je blbá
- zadruhý jsem ji neseřval, jen jsem nedělal ťuťu ňuňu - to jí totiž nepomůže
- zatřetí jsem jí dal stručnou, konkrétní a PROVEDITELNOU radu
- začtvrtý: Co by musela? Když on by řekl ne? A jak by jí asi mohl donutit do tý práce nejít? Jaktože nemůže vyvodit důsledky? Minimálně může omezit servis pro pánečka. Ale to je škoda slov, kdo nic nechce řešit, důvody si vždycky najde.

"Vošklivka" - to snad každej chápe, že to je provokace!!!
Snad by si měla uvědomit, že ten její úžasnej (dement) jí není přisouzenej navěky, kdyšuš se předtím tak blbě sekla a slehla s nim hned při prvnim rande bez gumy, čímž se pak "musela" vdávat. Není přeci možný, že by spolu chodili déle, a ona si todle pak dobrovolně vzala (pokud teda ona fakt nevypadá jako plešatá bezzubá příšera, což by snad mohl bejt JEDINEJ důvod si takovýho pablba vzít).

díky za to... Souhlasím s Tebou téměř ve všem, cos tu napsala... Jo - dá se souhlasit s tím, že asi Monika měla být opatrnější, ale jaksi prostě nebyla a není to taková frajerka sebevědomá, aby uměla bouchnout do stolu a říct, tak dost. Kdyby byla, asi by nemusela psát na Kudlanku, že... Asi mnohem víc Monika potřebuje trochu povzbudit, ukázat, že vede cesta ven, že to, co se zevnitř může zdát neřešitelné, pohledem z jiné strany najednou řešení má.
Moniko, hlavu vzhůru, přečti si znova Lidku a Vodoměrku, Wendy...zkus poradnu, zkus cokoli a hlavně - NEBOJ! Máš svoji cenu a určo najdeš i sílu se tomu postavit ;-) Moc Ti držím palce :-)

mozna na to zase jdete moc zhurta. Ja souhlasim s tim, ze Monika potrebuje pomoct, a ne jenom utesit, ale pokud zacnete psat teze typu "tak s nim nemela spat bez gumy" (co proboha vite o delce toho vztahu a pocatku deti?), tak ji akorat odradite.

Ten chlap nemusel bejt od zacatku takovej totalni vul. Sama pise, ze "si ho tak vychovala". Chlap si rad zvykne, ze zenuska je hodna, poslusna, sporiva...kdyby nebyla, holt by si treba zvyk na to, ze ji dava mesicne petikilo na kosmetiku. Ale kdyz mu nabidla to prvni, hloupejsi kdo nebere. Proste on ma v sobe skrta, terorizuje ji - ale vyplynulo to asi vyvojem obou, ona mu honila sebevedomi a on dosel k zaveru, ze si muze dovolit vic.

A tohle fakt nemuselo bejt jasny na zacatku vztahu, kor pokud se mezitim hodne zmenily pracovni a ekonomicke podminky obou.

Procez bych radila - byt si vedoma svych prav a tvrde je prosazovat! Rict mu, at si predstavi, ze by to bylo opacne - ja pujdu makat, on at se stara o deti a predklada ucty. Pokud je to pro nej nepredstavitelny, treba mu dojde, co dela. Fakt strcit ty deti do skolky a jit pracovat, za zachovani zdraveho rozumu a zdrave rovnopravnosti to stoji. Ono se to samo nespravi, ale bude-li mit Monika v ruce vlastni vydelek, bude mit taky paku pro uvedeni vztahu do rozumnyho stavu, ted se to asi dela blbe.

Hlasky jako "mame se dobre", "nic nam nechybi", "muzeme si to dovolit" zcela ztraceni svuj vyznam, pokud to efektivne plati jen pro manzela a pro Moniku a deti plati tak akorat ze maji co jist a maji strechu nad hlavou. To by meli i bez manzela.

musí se pravidla dát od začátku vztahu. Konkrétně : nemyslím si, že jsem synka špatně vychovala. Ale jednu chybu jsem udělala, nevedla jsem ho důsledně k pořádku, k uklízení věcí po sobě a tak. Jeho manželka to ale zavedla od prvního dne společného soužití. Teď byl u nás na chalupě a než odjel, jak si po sobě vzorně uklízel, nestačila jsem se divit. Ona není stihačka, je pohodová, objektivní, a on není pod pantoflem. Jen se víc zapojuje do domácích prací, než byl zvyklý doma. Takže si to Monika trochu špatně zavedla, však se o tom ve svém druhém vstupu zmiňuje. Pokud to není skutečně chorobné, druhý si k tobě dovolí to, co mu dovolíš ty. Teď už to půjde víc ztuha, nějaké změny, ale MUSÍŠ.

protoze az jednou nastoupis do prace a budes vydelavat, muze se stat, ze ten tvuj skvelous rekne: ty budes platit jidlo a obleceni,ja najem a auto.. no a dopadnes jeste hur nez ted,protoze.. vsak si to spocitej.. a navic budes krome domacnosti a starani se o deti jeste zamestnana.. pokud s timhle chlapem chces zit dal, musis dat najevo svou nespokojenost a resit to.. pokud on nebude chtit, tak se neboj, ze jako rozvedena byses mela hure..

a s takovýmu člověku bych se vyhnula obloukem. Ale chápu, že se lidi mění - mění se ale pouze tehdy, pokud sami chtějí, anebo na základě dostatečně impulzních životních kopanců. Ještě jsem neslyšela o případu, kdy by někdo někoho změnil proti jeho vůli v situaci, která je pro něj více než výhodná. A to platí i pro Strejdu Skrblíka z našeho příběhu...
Někdy mi připadá, že to, co by nesnesli na začátku vztahu a dotyčného by poslali někam, po několika letech společného soužití skousnou. Pozorovala jsem to u sebe taky. Nedokážu říct, čím to bylo. Jednak asi ty pozitivní zážitky a pěkné chvíle dokáží když ne převážit, tak aspoň "naklonit" ty váhy ve prospěch toho rozhodnutí "zůstat". Izolace je další věc. Sama jsem se po rozchodu divila, jak jsem se kolikrát nechala přesvědčit, že jsem to já, kdo se chová divně nebo není normální. Anebo aspoň nahlodat :-). Nejhorší asi je, pokud je ženská takhle izolovaná v prostředí, kde nemá buď žádné anebo jen málo čistě vlastních přátel. Pamatuju si, že ve svém posledním hodně dlouhém vztahu jsem se jednu dobu stýkala převážně s kamarády mého bývalého a taky s jeho rodinou. Když jsem na něco měla jiný názor než on, tak obvykle jsem byla tak nějak převálcovaná nejen jím, ale i těmi ostatními. Probíhalo to celkem pozvolně a kolikrát jsem si toho sotva sama všimla. Zkrátka jsem opravdu měla pocit, že divná jsem vždycky já.
Proto bych přála Monice, aby si hlavně uvědomila, že ta situace, ve které se nachází, rozhodně normální není. A že to není (nebo být nemusí) jen její vina. Určitě jsou v takové situaci vedle těch zoufalých ošklivek i normální baby nebo pěkný kočeny.
Obávám se, že když si Monika bude hledat práci na další úvazek, že na tom moc nevydělá. Jednak bude utahaná, jednak hrozí, že to její skrbla použije proti ní (typu: teď máš peníze, budeš platit to a to). Spíš bych si to snažila zařídit tak, abych si aspoň část mateřské mohla nechat pro sebe jako kapesné. A to, že bys i ty měla mít přehled o výdajích a příjmech své polovičky, to považuju za samozřejmost. Vůbec bych ten Tvůj problém nebagatelizovala. Je to smutné, ale pokud se bude cukat, tak bys případně musela přistoupit k razantnějším metodám, které byly popsány výše...

když už jsme u toho, že po případném rozvodu bys neměla kam jít... V jakém bytě bydlíte? Komu patří?

jako bych to pořád neříkala. Bydlet v jednom bytě po rozvodu je ještě horší než stav předtím. Před dvěma dny jsem viděla jednu takto bydlící paní... neříkám, že to musí tak být všude. Ale je to risk.

Zrovna včera jsem se dočetl v Blesku, jak to může bejt nádherný a idylický. Se rozvedl herec Vyskočil s tou nechutnou odpornou tureckou čůzou. Po celou dobu rozvodu se vzájemně hladili a pak šli zase bydlet společně, spinkat společně, vařit společně...
On ji miluje, a ona ho v žádnym případě nemůže opustit, protože - kdo by se prý o něj postaral, až dostane infarkt. NÁÁÁDHERA!!!!

ani bulvár se neubránil poznámce, že tomuhle, tak tomuhle fakt nerozumí...ale vždyť tady je absence jakéhokoliv rozumu jak vyšitá, že ?

Na titulní straně dnešního Šípu je prozměnu psaní o tom, jak ho ta skur*ená turkyně den před rozvodem na zahradě zkopala do bezvědomí.
Ale co se škádlívá.....

Musim rict,ze mi to velmi pripomina "nemeckou" naturu zdejsich muzu.Mam znamou a ta musi svemu nemeckemu muzi odevzdavat nakupni listky a vest evidenci,co nakoupila a kolik bylo v penezence pred nakupem a kolik po nakupu zbylo.V tom sesitku je treba napsano- Dagmar-tuzka-40centu.Ja to nahodne uvidela a neverila svym ocim.Casto na ni take krici,ze moc utraci za jidlo.Rekla mu,at jde zkusit sam nakupovat.
Podotykam,ze si neziji spatne,maji svuj starsi,opraveny dum,3 vetsi deti a ten manzel dela vedouciho nejake Academie,kde skoli pracovniky....Znama pracuje na castecny uvazek v Knihkupectvi,presto si myslim,ze s temi jejimi vydelanymi penezy,nesmi zachazet podle sveho uvazeni,ale vse take zapisovat.Ona mi pravdu nechce rict a tvrdi,ze jeji muz neni takovy.Ja uz bych od nej davno utekla pryc.Take ji "tresta" tim,ze na ni klidne i 3 tydny nemluvi,kdyz se mu neco nelibi.

Romano, to nemluvení se hodně často praktikuje, což ? Přitom manželští poradci tvrdí, že když někdo nemluví víc jak den, už je to na diagnozu. Není to normální. Prý spolu ti dva neumějí komunikovat. Nojo, ale co s tím, když jeden by uměl, a druhý buď neumí, nebo nechce ?
NČ, to mi zas něco uteklo. Jojo, já to pořád říkám - jiná země, jiný mrav. Pošlem zlobivé muže na stáž k Anifé.

nojo, uteklo. Šíp je bejvalá Večerní Praha, já to kupuju jedině v pátek - je v něm TV program na týden.
Jo, občas, když mě něco naprdí, tak se mi taky nechce komunikovat. Dokážu to vydr i dvě hodiny. Jenže pak mi to celý příjde spíš komický, nebo tragikomický, hlavně si uvědomim, že na druhýho musim v těch chvílích působit jako dement, kterej velice úkorně trpí. Dá se to skvěle a snadno léčit dvěma panákama VAT 69 (to je má oblíbená, jemná, a docela laciná).

dokážeš si v reálu představit, jak drobounká Anife (navíc po operaci páteře) dokáže zkopat do bezvědomí obtloustlého (cca 100kg vážícího) Vyskočila? Já teda ne. Ono se sice říká, že není šprochu..., ale v případě 4krát ženatého pana Vyskočila, který se už v předcházejících rozvodových kauzách projevoval poněkud nestandardně, bych byla na nějaké odsuzující soudy vůči jeho partnerce (byť ohnivé turkyni) opatrná. Já jsem zase v jiném bulváru :))) četla vyjádření Anife a bylo to úplně o něčem jiném. Hele, pravdu se stejně nikdo nedozvíme a taky nám to může být zcela ukradený, je to jejich věc, ale že bych na základě nějakých novinářských bludů byla přesvědčená, že Anife je hovado zatímco Ivánek světec (anebo naopak), to teda říct nemůžu. Ale určité pochybnosti o Ivánkovi teda mám.

mě fascinuje, jak může někdo brát vážně "informace" z blesků, šípů, hromů, prachdudůnecek a jak se fšechny ty výblitkoviny jmenujou. A ještě si na základě těchhle informací dělat názor na konkrétní lidi a urážet je různejma "skur*enýma" přívlastkama. To o člověku taky hodně vypoví... :-)

Už sem odpovídal jednou, ale asi to cestou vypadlo. Tak jen krátce:
Podle dnešního Šípu na něj vona ve středu skočila na zahradě, když von cvičil sedylehy, ležel a neviděl ji. Zřejmě ho dobře mířenym kopem do zátylku dokázala paralyzovat eště dřív, než si von uvědomil, co se děje.

tohle neni az tak moc o skrblictvi jako spis o kontrole... Kdybys nebyla na matersky, ale vydelavala treba 100tis. mesicne, nasel by si zase neco jinyho. Proto predpokladam, ze asi sama vis, jak se bude tvarit na tvoje pripadny zamestnani (= jim nekontrolovatelny prostredi).
Ja s nekym podobnym ziju - nejradsi by kontroloval vsechno. I kdyz ma sam jenom duchod a asi 2/3 nasich spolecnych prijmu vydelavam ja (nebo mozna prave proto), obcas slysim jak moc utracim, jak se s nim nikdy neporadim pred nakupem atd... Nastesti je jeho touha po kontrole ve velmi sirokym zaberu, takze nema cas a ani silu soustredit se prilis jenom na finance. Navic ani nevi, kolik vlastne platim za ruzne veci - auto, hypoteka, tlf., elektrina, atd.... Vetsinu beznych plateb delam pres internet a s tim se nikdy ten muj Pan Tvorstva poradne nenaucil, takze aspon co se tyka financi to po par mych telefonatech z nejblizsiho kramu (asi 40 km) typu "Mam koupit to mliko za 3,95 nebo za 3,98?" vzdal.
Ale jeste porad neprekousl, ze delam praci, kterou chci ja (protoze jsem vicemene svym panem) a ne tu a tehdy, kdyz chce on, ze se stykam s cizima lidma (!), ze mam vlastni nazory, zkratka ze "nepanickuju", urcite ne dostatecne.
Nejradsi by kontroloval i co jsem poranu stvorila na WC, takze devce - budto mu dej pesti mezi voci, pak mas nadeji, ze se mu v ty bedne rozsviti, pokud v ni tedy neco ma, a nebo UTIKEJ! A utikej ted, cim dyl budes cekat, tim to bude horsi...
Ja jsem dost silna osobnost, zvykla se spolehat sama na sebe a rozhodovat o sobe, navic ted uz ani nemam zadne deti na starosti (vychovala jsem sama dve a to me naucilo, ze preziju a zvladnu asi vsechno, i kdyz se sramama na dusi), a sama vidim, jak i v mych 47 letech se ten zvyk stava zeleznou kosili... Proste sem tam neco prekousnu...vsak uz sis to tu mohla precist.
Jenze vono je to nakonec vzdycky jenom horsi a nikdy lepsi. A tak hodne sily a stesti, voni tihle Kontrolori presne vedi, jak te presvedcit, ze je vlastne vsechno tvoje vina. Ale nezapomen - rod Kontroloru vyrusta z velmi nizkyho sebevedomi! Kdyz nekdo veri sam sobe, veri taky tomu druhymu a nema potrebu ho ovladat. Tak mozna ta rana pesti muze pomoct...

Říká se, že člověk si zvykne i na šibenici, ale... Podle toho, co píšeš, jsi soběstačná, samostatná, schopná, inteligentní ženská. A podle toho, co píšeš o něm, je to zakomplexovaný lakomý člověk, kterého - opět soudím z toho, jak se o něm vyjadřuješ - si moc/vůbec nevážíš a skoro se mi zdá, že jím pohrdáš. 47 není tak moc. Tak proč?

tech duvodu je vic a muzu je uvest napreskacku - jejich poradim jsem si jeste nelamala hlavu :)
Je starej a nemocnej (na oxygenu 24h denne, na koleckovym kresle povetsinou, problemy snad uplne se vsim).
Koupili jsme pred par lety domek, na kterym jsem se nadrela jak blazen a dneska je to jedno z nejlepsich bydleni v tomhle hnizde.
Doktori mu nedavaji moc let (mesicu) zivota
Nemuze zustat sam (neni schopnej delat spoustu veci) a nikoho jinyho nema.
A nakonec jsem si uz prece jenom vybojovala svuj prostor, jenom ta KONTROLA, ta mi vadi, i kdyz nakonec si stejne udelam, co chci ja... Uz jsem chtela odejit a koupit jinej domek a proste zacit nanovo, kdyz nahodou zrovna v tu dobu se mnou mluvil jeho doktor, kterymu jsem to rekla, a on me prosil, at s mym Kontrolorem zustanu, ze to nebude dlouho trvat a beze me ze by umrel hned... Takze vim, ze neni cesta ven (aspon pro me), ale kdyz vidim, jak to k tomuhle konci smeruje vlastne hned od zacatku, tak mam opravdu jedinou radu: pesti do voka a pokud ma ten muzskej nejakou inteligenci, tak mu to dojde a prestane - no a pokud nema, tak pryc od nej... Muj muz byl zdravej a uplne jinej, kdyz jsme se skoro pred 8 lety brali (pamatuju, jak se jenom smal, kdyz jsem mu ukazovala, co jsem to koupila za blbost a ze se vubec nechapu), a ted uz je tezky rict, jestli v nem ten Kontrolor byl a nebo jestli tam byl jenom nejakej jeho bacil a ten zacal rust az s tim zhorsovanim zdravicka...? Vis, nemocny lidi se menej a to znamena prekousnout asi tak 10x vic nez normalne, on mi kdysi dal hodne a ja mu ted oplacim, ale neco jako laska, vztah, ucta... jsou proste pryc.
No, tak asi proto :)))

Nemocný člověk se mění, a když je to partner a předtím byl dobrý, tak platí "v nemoci i ve zdraví atd", je obdivuhodné, že to tak bereš a zůstáváš s ním, a tvoje pocity jsou pochopitelné.

Tak to mi něco připomíná..taky jsem si vypěstovala pěkného feudála.Na začátku manželství jsme neměli moc peněz, jak už to bývá. Muž měl dost náročného koníčka a tak si chodil přivydělávat a já musela doma všechno zvládnout sama..a to mi zůstalo. Litovala jsem ho jak se chudák dře. Vzhlížela jsem k němu s obdivem..ale jen do určité doby. Po svatbě jsem se přistěhovala za manželem, cca 360 km od domova. Musela jsem se podřídit jeho rodině, z veselé holky se stala nemluvná ustaraná matka, bojící se projevit svůj názor, natož něco chtít pro sebe. Muž děsně žárlil, musela jsem být do 10 min z práce doma, kamarády jen jeho. Navíc si byl vědom že mám daleko větší přehled, byla jsem hodně sečtělá. Po svatbě jsem mohla číst jen tajně, je to přece promrhaný čas. Před návštěvami mne shazoval, aby si zvýšil sebevědomí, i pár ran občas padlo. Z autoškoly mně odhlásil, samostatně jsem nesměla nic, mým zaměstnáním opovrhoval,přitom mi ji sehnal sám. Taky jsem si pořád říkala že jiné jsou na tom hůř.. Obdiv už se nekonal jen obava kam bych s dětmi šla. V rodině se tradovalo co se doma upeče, to se taky sní. A tak jsem vše tutlala, aby děti byly v klidu a jeho rodiče taky. Pro ně jsem byla prý moc náročná. Haha... Z fin.důvodů jsem odešla do jiné továrny-dělali jsme ve stejné a tím se trochu vymanila z jeho dosahu. Přihlásila jsem se tajně do autoškoly v jiném městě, v práci si mně vážili. A po čase jsem si našla práci v jiném městě. Tím jsem se osvobodila. Sice pozdě ale přece. Manželův koníček se stal jeho zaměstnáním, začal vydělávat statisíce a také začal skrblit, na domácnost mi dával hodně let 5 000,-Kč.
Co to v dnešní době je..a při jeho výdělcích..milenky ho taky něco asi stály..
Mám dobrou práci, tajně jsem si na úvěr koupila starší auto, dlouho to nemohl zkousnout.. Je mi to jedno.
Děti mi dneska vyčítají že jsem se nerozvedla. No to by bylo rodeo, asi bych se musela během rozvodu přestěhovat na druhý konec republiky.
a tak žijeme spolu..tedy spíš vedle sebe..on se trochu zklidnil, zdraví mu už moc neslouží, ale ani mně. Na rozvodové vzrůšo už se necítím. Moniko,vzepři se a dřív než já..život je krátký.

ani nevis, jak s tebou citim...presne jaks to popsala, "uz je mi to jedno"... To je prave to, misto abychom poranu otevrely oci a tesily se, ze mame novou knizku nebo nam zacinaji kvest ruze, nebo ze treba slepicce se konecne vyklubaly kurata - my otevreme oci a rikame si "Sakra, zase jeden den na preziti..."
Proc to ty muzsky vubec delaji? To je nejaka jejich zast, ze bychom se treba mohly z neceho radovat? To jsou ty nase maly stesticka opravdu temhle zamindrakovanym kontrolorum tolik soli v ocich? A mas pravdu - cim dyl, tim hur...

Ahoj Moni.Zažila jsem něco podobného,ale naštěstí jsem to \"utla\".Podívejte se holky,nikdy nejednejte z pozice člověka,ktry CHCE něco měnit.Člověka,který POŽADUJE změnu po partnerovi.Člověka,který se musi o své peníze(a jsou i vaše,protože prace v domacnosti je nezaplacena)PROSIT.PROČ?Protože vy NEMUSITE něco žádat,nemusíte se prosit!!!!Nenechte si natolik snížit sebevědomí abyste to byly VY kdo se prosí a žádá něco.V době chozenís partnerem a namlouvání jste to také nebyly VY byl to ON!!nenechte si sebeduvěru za žadnou cenu zničit!Neenechte se natolik ponižit!!!!MATE sva prava,stejné jako MANŽEL!!!!!
Co zatím děláte,když vám nedává peníze?NIC?na to právě spoléhá,že nemůžete nic dělat.HOlky MUSITE OBRATIT role!!!!Jako při namlouvani!Nechte si svou mateřskou včetně přídavků na děti jestli vám odmita davat penize,ON taky nemuže nic udělat.nechte si to třeba posilat složenkou na vaše jmeno.nemuže to ani vyzvednout.Pokud namitne že vam neda žadne penize z vyplaty,namitněte,že ze zakona na ně mate narok a pokud vám je nedá,necháte,at částku určí soud.(jakmile bude váš miláček vědět,že se umíte bránit,sklapne mu).pokud něco budete chít změnit,neproste se!!!!Udělejte to tak,aby to chtěl změnit ON sám!proč vy?at se snaží on!A NIKDY holky mu nepočitejte co jste ušetřili a jak levně umíte vařit.At si na to nezvyká.Dělejte to dál,ale neříkejte mu to.Není VAše POVINNOST šetřit na sobě.Pamatujete DELAME to z LASKY NE Z POVINNOSTI a tuhle větu mu opakujte velice často!Pan manžel ma se svou manželkou jednat s úctou!!!
Jednou na mě Muj zkusil,že chodi do prace tak ma narok na vše.Dostal přednašku o matematickych vypočtech,kde byly vypočítany domácí práce a konečný výsledek byl,že mi má nejen odevzdat výplatu,ale ještě doplatit.(samozřejmě takova furie nejsem,ale na hruby pytel hruby zaplata-ta hruba zaplata musi byt dámy v klidu bez hadky).A stůjte si na svém.Žádné domluvy-tak aby nakonec měl snahu domluvit se ON.pak ho totiž k nějakemu řešeni nemusite nutit,chce ho totiž sám.
Naučte ho taktež UCTE k domacim pracem.nenechte se ponižovat.proč nemaji chlapi takove problemy jako my?protože se nejenom cítí svobodní,ale se tak i chovají a protože nejsem jejich majetek,chovejme se tak i MY.