Potom se prorizne pet hlavnich tepen a zvire se necha zcela vykrvacet. Jinak by maso nebylo "halal" ale "haram" (neciste a tedy zakazane) zakazane jsou i zivocisne tuky. Videla jsem, kdyz tatinek zabijel slepici. Nez vykrvacela, tak se dlouho hybala.... podle mne to bylo krute..... Mimochodem homosexualita je taky "haram". Podle egyptske tradice vsemi milovane byly ctyri velice blechate kocky, ale psu se hrozne bali, Mustafa tvrdil ze vsichni psi kousou..

     Blizil se cas naseho odjezdu. K snidani jsme jako normalne meli vejce, med, aish (chleba) a nezbytne fazole. Odjizdeli jsme navecer. Cela rodina nas doprovazela k autobusu. Mela jsem na sobe cernou nepruhlednou abaju. Vedela jsem, ze pojedem naprosto pustou krajinou a byla jsem desne zvedava. Autobus byl precpan smesi lidi, zvirat, deti a vsemoznych zavazadel. Mustafovi se presto podarilo vybojovat dve sedadla vedle sebe. Byla jsem zpocena jeste nez jsme vubec vyjeli. Ridic byl naprosty silenec, obcas jel snad 100 km v hodine, uhybal ostatnim autum tak, ze jsem to nikdy nezazila. Chvilemi se mi  podarilo usnout, ale pak mne probudil nejakej desnej hrbol, ktery mne vyhodil ze sedacky...

     Mustafa si prisel na nekolik dalsich sexualnich zazitku, protoze chte nechte jsem se ho obcas chytala v desu za ruku, nebo k nemu byla pritlacena. Sinai mne ale naprosto uchvatila. Nikdy v zivote jsem nevidela nic krasnejsiho. Cesta trvala 12 hodin a jedine, co vadilo Mustafovi, bylo, ze se po ceste nemohl modlit, autobus na modleni zastavky nedelal. Mustafa doufal, ze mu to Allah odpusti. Allah zjevne odpoustel vsechno. Dokonce i prostituci, o ktere Mustafa puvodne tvrdil, ze v Egypte neni.."nenene....to musi byt nejake spatne divky, ne muslimky", ale pak se zamyslel a rekl, ze ale kdyz se obrati k Allahovi a reknou, ze uz to nikdy neudelaji, tak ze jim odpusti.

      Povidali jsme o vsem moznem. Jeli jsme pres jedno mesto, ktere dobre znal, rikal ze tam byl na vojne. "Tys byl v egyptske armade? Jak to?" Zasmal se: "Alenko, ja jsem muz, vis? A kazdy muz musi do armady...pokud ma bratra. Kdyz nema,  tak nemusi. Prosila jsem, aby mi  vypravel: "Vis, ja jsem nikdy nebyla v Egypte v armade!" Ale jemu se moc do vypraveni nechtelo. Vzpominal na to s hruzou a desem. Ja bych na jeho miste byla nastvana, ze mam bratrra, ale Mustafa miloval celou svoji rodinu a bratra ze srdce litoval. Ze ho to taky ceka..Dokonce rikal neco o sadismumu. Ovsem ted..alhamdo lellah  (jeho oblibene "s Bozi pomoci"), to ma za sebou a je stastny......

      Pres armadu jsme se dostali zase na nabozenstvi. "Dokazeme zemrit pro Allaha." "Ty bys byl ochotnej zemrit pro Allaha?" podivila jsem se.. "Samozrejme, pro mne je islam vsechno" "Ale zemrit ...to by nebylo spravne.". "Bylo, Alenko. Polozit zivot pro islam!" Mustafo, ale ty si to nabozenstvi strasne beres!" "Ne, my jsme vsichni takovi."  Vzdychla jsem."Ja to nikdy nemuzu pochopit!" "Kdyz umreme pro islam, tak pujdeme do jardin (raj). Vsiml si meho vydeseneho pohledu. "Ne, nechci aby ses bala!. Chci, abys byla stastna!" "Mustafo...a co kdyz neni raj?" Usmal se s prevahou, jako by mluvil s ditetem. "Raj existuje!. A ja verim, ze se do nej oba dostaneme. .Amin." "Ja jsem si jista, ze ty se tam dostanes...." Usmal se potesen. "Myslis ze ano?" "Jiste...ale doufam, ze az za mnoho let!" "Amin", rekl znovu. "Ale je to v poradku i kdybych zemrel prave ted." Podivala jsem se z okna autobusu, ktery se ritil kolem strzi a nejradeji bych se byvala pokrizovala. "Co je  Amin?" "To rikame po kazde modlitbe. Doslo mi, ze je to Amen.

     "Ty bys opravdu byl schopen umrit pro ideu?". "Vis, ja bych moc rad s tebou o tom povidal, ale bojim se, ze ti to nevysvetlim vsechno dobre. Chci, abys pochopila islam, ale moje anglictina je moc spatna, chtel bych ti odpovedet,..ale..mam odpovedi v arabstine, ale ne v anglictine..." "Ja se pokousim te chapat", opravdu jsem se snazila, ale moc mi to neslo. Mladej kluk....a tak strasne fanatickej......nechapala jsem to. Hamadi takovej rozhodne nebyl. "Vis, nejak neverim v umirani pro Boha" snazila jsem se vysvetlit. "A proc? Byl to prece Allah, kdo nam dal dusi. Takze je jeho a ja mu ji musim vratit, kdyz ji bude chtit. Kdykoliv, kdekoliv! Smrt je pravda!! Kazdy musi zemrit!". "Ty se nebojis smrti?" "Mozna ted se bojim..... protoze jsem nevykonal jeste dost dobreho....  "Co dobreho?" "Almuzny, dobrodini ...."

     Vzdychla jsem. "Mustafo, porozumet tvoji mysli......" "Zemrit pro Allaha, Mohammeda, rodinu, zemi...to je prece samozrejme." "Tvoje vira je tak silna.....az mne to desi." "Proc?" "Protoze nikdo, kdo neni muslim, tomu nemuze porozumet....." "Ne — my vsichni tomu rozumime a kazdy jsme schopen to udelat! Kazdy zije rad, ale vime, co je nasi povinnosti!!!"

Alena Kennedy, Yukon, Kanada