Varianta první: Vyhnat je, vypudit!

     K tomuto účelu jsem si přivezl jakousi náhražku vyráběných plašičů. Klasická TTL dělička, s možností přepínání různých kmitočtů obdélníkového tvaru (pro laiky – čtverec, obdélník či trojúhelník – rozuměj průběh, zní daleko pronikavěji a protivněji než klasická čistá sinusovka), se zesilovačem, piezo reproduktorem a časovačem (aby si ty potvory nezvykly na stereotyp), včetně sítového napájení na 5 a 12V (neb nejsem troškař a nějaké sluneční napájení originálu pouhými 1,2V nebo 2,4V se mi zdálo jako velmi nevýkonné). 

Do hliníkové trubky, zatlučené hluboko do země, jsem vložil piezo reproduktor, propojil ho s elektronikou a vše jsem chránil proti kapající vodě – a jak se posléze ukázalo i proti posledním záchvěvům zimy v podobě pořádné chumelenice. Čas od času jsem měnil kmitočet ze 400Hz na ultrazvuk 25 kHz a zase zpět. To aby si ty potvory nezvykly a také, aby to bylo univerzální pro hryzce i pro krtky.

     Jak se později ukázalo, celý víkend se naproti u sousedů neobjevil jejich pes a z toho jsem usuzoval, že to funguje báječně.

Poznámka: na výsledek teprve čekám já i soused. Pokud jsem je vyhnal, objeví se u něho.

On má však smůlu, plašič mu nepůjčím.

Varianta druhá: Vyhubit je!

     Zde bych prosil ochránce obtěžující zvířecí havěti, aby tuto stať přeskočili, abych nemusel být zbytečně kamenován a častován vulgárními či zvířecími výrazy. K této variantě jsem přikročil proto, že trávení jedem na myši; nastraženými pastmi s vonnou zeleninou, přikrytými starými kastroly; sadou ostrých hrotů, spuštěných automaticky dolů elektromagnetem v momentě, kdy zvedají trávník; naftalínem, čpavkem či PePem v děrách, se ukázalo jako neúčinné a tedy jako ztrátou času. Vypadá to, že byli vždy na jiném místě než nástraha.

     Přinesl jsem si proto dvoukilovou láhev s propan-butanem, opatřenou delší gumovou hadičkou. Za asistence a zvědavce souseda jsem ji vložil do díry a otočil kolečkem. Při tom jsem samozřejmě nekouřil! Díry jsem postupně měnil. Po úvaze, že je „naplněno“, vložil jsem do zamořené díry LED diodu, připájenou na dlouhém kablíku (abych byl dostatečně vzdálen) a jeho druhý konec jsem zasunul do zásuvky s 220V.  LED dioda plnila funkci jakési elektrické roznětky, protože připojením na 220V se musela zákonitě roztrhnout a zapálit plynnou směs. Nechemikům jen dodávám, že propan je těžší vzduchu a drží se při zemi. Z toho logicky vyplývá, že plyn, tekoucí pod zemí, se dostane do všech chodeb, předsíní i obývacích prostor nežádoucí havěti.

     V momentě zásunu do zásuvky se ozvala dutá detonace provázená létající hlínou, drny a kamínky. Spoušť, připomínající orbu v opačném konci zahrady, byla „trošičku větší“ než jsem tušil a také větší, než spoušť způsobená těmi nevítanými živočichy po zimě. Já však doufám, že stála za to, že se nevítaní návštěvníci ponaučili a že pochopili, že zde jim pšenka nepokvete.

     Má žena se na to naše počínání dívala dost nedůvěřivě, až káravě (snad s obavou o mne) z okna a po výbuchu zkonstatovala, že „to si uklidím… a ještě dodala, že jsme jako malí Jardové“. Tímto se omlouvám všem Jaroslavům. Ona to myslela opravdu obrazně.

     Pokud se ta havěť neponaučila, že bydlením u mne nesmí devastovat můj majetek, o který víkend co víkend pečuji, mám v záloze ještě jednu hubící variantu a tou je vykouření. Místo výbušného propan-butanu pustím do děr výfukové plyny z Babety přihlížejícího pana souseda a uvidíme, kdo bude v konečné fázi na zahradě pánem… 

(Podle internetového návodu je prý možné je pak přímo sbírat omámené a přiotrávené a házet je do kbelíku s vodou.) Samozřejmě v rukavicích, protože prý koušou…Tato varianta se prý nazývá variantou Hitler… Já si však nepamatuju, že by Hitler hubil myši.  

A už se těším na pátek.

Poznámka: Výše popsanou variantu však nedoporučuji osobám mladším 18ti let, filozofům s mozkem kutila a rukama filozofa, nevojákům, neznalým, nezkušeným, zavilým kuřákům, prostě laikům v hubení podzemních potvor.

To mohou dělat jen zkušení ženatí chlapi s klukovskou duší.

Master