A potom tu jsou další vypečené zákeřnosti. Například hlad. Ještě zcela nedávno stačilo trochu pohledat a nalézt měkké místečko, ze kterého teklo to dobré. A teď? Uchopí vás cosi a postaví před talíř s něčím bílým. No, nechutná to špatně. Vlastně to chutná výborně. Teď jen vymyslet jak to udělat, aby se toho víc dostalo do tlamičky než do nosu. No, s plným bříškem se to potácí líp a... no fůůůj! Kdo tady udělal tu nechutnou kaluž! Já? To si mi dovolíte říct takhle přímo do očí? Takovouhle lež?   

     Jak IMPERTINENTNÍ...

      A vůbec já chci zpátky do krabice.
      Takže, kde jsme to skončili? Á, tady... Tenhle měkký látkový převis je zvlášť zákeřný a překonat ho chce celého člově... ééé krysaříka. Bohužel, v polovině náročného traverzu přes zmuchlanou látku slečnu krysaříkovou přepadá spánek. Objevná výprava se posouvá na odpoledne.

      Áááhmmm... co.. co se děje? Aha, převis? Takže....

      Ale ještě než slečna krysaříková zdárně pokoří vystýlku ve své krabici, je vytažena a postavena na noviny k talířku s mlékem. No, napít se toho dobrého a... co mi to tam teče mezi packama? Louže? Já se přistihla. Že bych ty louže opravdu dělala já? Nemožné.

      A teď mě vraťte na "převis".
      Za nepřetržitého pištění a hekání je hromada látky překonána. A poté, co se slečna krysaříková zamotala do látky, když se její vlastní nohy nemohly dohodnout, kam že se to vlastně jde, je tu už stěna krabice.

      Malá černá hlavička s heknutím narazila na okraj světa. Chvíli na něj nechápavě hledí. Potom dospěje k nezvratnému přesvědčení, že tahle její krabice pokračuje i za okrajem. Jen ho přelézt. Ale ještě než se jí to podaří, uchopí ji čísi prsty a vrátí zpět doprostřed krabice. No dovolte? Já důrazně protestuju! Copak to takhle jde? Co kdyby Kryštofa Kolumba Čísi Prsty uchopily uprostřed oceánu a vrátily zpět k pobřeží Evropy? Co byste si počali? Nestrkali byste si karbanátky do housky a Nova by odpoledne neměla co vysílat!
     Objevitelé to vždy mají těžké. Narážejí na omezenost a hloupost svého okolí a končí v žálářích, na hranicích či v bednách od pomerančů. No, když mě ven nepustíte, tak se alespoň pokusím objevit jižní cestu přes látkový převis.
      Tedy, hned jak se probudím...

Jón Kixx