Spousta malych ulicek s levnymi resauracemi  koshari, vune ze stanku, kde pekli kurata, ruzne druhy shish kebabu (kureci, hovezi, nebo s krevetama  ci ruzna fazolova jidla.) Chleba se jmenuje aysh a je to  neco jako pita z celozrnne nebo bile mouky, s ruznymi naplnemi, ktere jsem si mohla vybirat primo u stanku. Mimochodem slovo aysh znamena v arabstine zivot... Cukraren byla vsude strasna spousta a nebyly  drahe. Baklava patrila k tem malo sladkym, fatir byly palacinky plnene vsim moznym, a nejoblibejsi egyptsky zakusek Um ali je neco jako strudl delany z listkoveho testa, ale uvnitr jsou misto jablek vsechny druhy orechu, hrozinky zalite slehackou s cukrem. Podava se horke a ji  lzickou. Tenhle zakusek ma dokonce i legendu, Um Ali byla prvni zena sultana a nemela rada jeho druhou zenu, takze kdyz ta zemrela, Um Ali radostne rozdavala tuhle pochoutku cele zemi.

     Prekvapilo mne, jak strasne poctivi byli obchodnici v malych obchudkach s pevnyma cenama. Dokonce kdyz jsem se jednou prepocitala a podala jsem vic penez nez jsem mela (bylo jednoduche se splest), majitel obchodu mi penize vratil. Egypt je plny prekvapeni. Egyptane opravdu vydelavaji strasne malo penez a je pro ne drahe vsechno. A kdyz si clovek predstavi tolik hladovych krku doma, rodiny s deseti a vice detmi.... vetsina zen je v domacnosti, protoze muzi, i kdyz maji maly prijem, tak nechteji, aby zena pracovala. Chteji ji doma, aby se starala o rodinu, vychovavala deti a hlavne opecovavala manzela. Kdyz neopecovavala, rozvod byl lehky.

     Videla jsem, ze Sagira a Masud byli v podstate velice netradicni rodina, uz tim, ze nemeli  deti. Byli spolu ale jen kratkou dobu, takze mozna ze i pro Saqiru se vsechno zmeni.

     Chodila  jsem skoro vsude kam se dalo pesky, nekdy jsem nachodila peknejch par kilometru.  Autobusy byly dost desive, strasne narvane, dusne... daleko horsi nez v Tunisu. Bylo tezke zjistit, kde vlastne mam vystoupit, protoze jmena zastavek vetsinou chybela, krome toho autobusy nezastavovaly, jenom pribrzdovaly a bylo nutne vyskocit a jeste kousek bezet ve smeru jizdy, aby clovek neupadl na nos.  A taxiky, byt levne, lezly do penez. Nemela jsem jich rozhodne moc, takze jsem se od Egyptanu moc nelisila.

     Mezitim se v mem novem domove vystridalo par lidi. Prijizdeli, odjizdeli....K bowabovi se nastehoval jeho synovec Mustafa, velice mily a stydlivy, asi petadvacetilety kluk. On i bowab byli praktisujici muslimove. Meli jsme spolu strasnou spoustu debat, i pres jeho spatnou anglictinu.. V tom se lisili Egyptani od Tunisanu. Tunisani mluvili lehce nekolika jazyky, francouzky mluvil kazdy od materske skolky, spouste ani anglictina  nedelala velke potize. Egyptani mluvili jenom egyptskou arabstinou, jen malo z nich anglicky.. 

Francouzsky nikdo, protoze Egypt nikdy nebyl francouzskou kolonii. Mustafa se velice snazil, abych se zamilovala do islamu... Nase debaty byly nekonecne. "Fakt se moc divim, ze se kazdy den tolikrat modlis". "Ale Alenko, to je moc hezke se modlit!, elhamdu lelah!! Ja to mam tak rad! Citis se dobre, setkas se s Allahem...”Mustafa, ale rekni mi pravdu, fakt te to nikdy nenudi?”Nikdy, ale nekdy dabel v moji mysli se snazi to odlozit na pozdeji, ale ja s nim bojuju a modlim se". Obcas prerusil nasi debatu: "Ted se musim pomodlit el azer..." Po modlitbe mi rekl, ze se modlil i za mne. "Nad cim premyslis, kdyz se modlis?” V modlitbe potkas Allaha a muzes premyslet o cem chces... a potom, potom se dostanes do raje". "Jak vidis raj?"  "Budu stastny a budu mit vsechno po cem touzim." 

     I kdyz jsem se nemodlila, moje nejvetsi prani se splnilo. Dostala jsem dopis od Hamadiho. Porad na mne myslel, styskalo se mu, vsichni jeho kamaradi se na mne ptali... Ovsem dalsi dopis prisel od Sashiho a ten mne naprosto vykolejil. Kdyz jsem otevrela obalku, tak v ni byl sek na tisic dolaru a pod tim pripsano: "Slib mi, ze nebudes jezdit stopem!"

     Byla jsem nejbohatsi clovek na svete. Tolik penez jsem nikdy v zivote nevidela!

Alena Kennedy, Yukon, Kanada