Problém je v mé povaze. Je mi 21 a jsem žárlivá. A to zrovna ne málo.. asi to také bude tím, jakými dvěma předchozími vztahy jsem prošla — samé podvádění, lhaní apod. A teď, když mám (jak mi můj instinkt radí) toho "pravého", se kterým plánuji budoucnost apod., tak to kazím těmi žárlivými scénami.

     VÍM, že to dělat nemám, je to cesta do pekla... jsou to hlouposti, jak už to tak bývá. Klidně mi vynadej, ale hlavně bych uvítala pár rad, jak ve chvíli, kdy mi začne vařit krev, jak vše nějak zklidnit a s elegancí to přejít. Chci toho dosáhnout, protože nejhorší co může muže potkat, je stíhačka a žárlivka. Budu moc ráda, když mi v dohledné době odpovíš a poradíš.. Předem moc děkuji. Julie

ODPOVĚĎ:

     Julinko, jednak je některej člověk zrzavej, jinej tlustej, další vzteklej – no, a někdo je holt děsně žárlivej. Ale skoro se vším se dá, při troše snahy, něco udělat. Přebarvit, zhubnout, ovládnout se... a i ta žárlivost se dá ukočírovat, neboj.

Tak zaprvé – ve vztahu víc než kde jinde platí důvěřuj, ale opravdu a pořádně prověřuj. Když s někým plánuješ dlouhodobý osud, není to jako při koupi bot. Ty, když ti nebudou sedět a nepůjdou vyšlapnout, tak buď odložíš, někomu dáš, nebo vyhodíš. Ale nic se neděje. Ovšem – s partnerem, který je mizerně vybraný, to už jde podstatně obtížněji... Takže neříkám, abys ho každý den ilegálně prověřovala, prošmírovala všechny kapsy, mobil atd., ale snaž se o tom svém zjistit všechno, co jde. Však se taky například při žádosti o o uzavření manželství myslím podepisuje, že „snoubenci znají vzájemně svůj zdravotní stav“. I to je dobré nepominout, protože se můžeš vyvarovat nebo alespoň připravit na různá případná životní úskalí... Stejně tak je dobré znát něco hlavního o příbuzných, o tom, jak (alespoň přibližně) onen vyvolený trávil předchozí život... Asi by bylo na závadu se až týden po svatbě dozvědět, že je to známý podvodník, že platí troje alimenty, že má nějakou nepříjemnou nemoc, že je v jejich rodině samej alkoholik... atd. atd.

Zadruhé – a to je dost důležité – si uvědom, v jakém prostředí tvůj drahoušek žije, kde a jak ses s ním seznámila. Pokud to bylo někde v báru, mezi rozezpívanými kamarády „z mokré čtvrtě“, tak bys neměla očekávat, že bude každodenně trávit večery s tebou u Rodinných pout či podobných kratochvilných programů. I když – znám sama pár jedinců, co se z lásky i tohle naučili :-))). Uvědom si, jakej byl, jakej je a nesnaž se ho v žádném případě předělávat. Ono se to totiž nedá...

Zatřetí – teď o tobě – když už budeš mít najednou rudo před očima, když budeš mít chuť něco zařvat, odseknout, najednou plnou pusu zlejch slovíček – raději honem honem jdi někam vedle, nebo do koupelny, na záchod, kamkoliv pryč – nadechni se a řekni si to nanečisto.... Prostě – snaž se reagovat opožděně :-))). Jinak řečeno, s rozmyslem. A taky si uvědom jedno: vždycky se ptej jen na to, co skutečně chceš vědět...

A ještě začtvrté – pokud budeš vyhrožovat, dávat jakákoliv ultimáta, cokoliv takového říkat – říkej jen to, co myslíš opravdu vážně a co hodláš dodržet!!! Protože – když řekneš např.: „Ještě jednou si neuklidíš po sobě ten hrnek, tak se s tebou rozejdu!“ a on ho tam nechá a ty zůstaneš – tak je všechno v háji,  děsný průser – prostě jednoznačně v té nejčernější řiti :-))). Pak už můžeš říkat cokoliv a všechno půjde kolem jeho uší jak voda kolem přídě loďky...

     Julinko, taky si dobře rozmysli, jestli je ten objekt tvé lásky lamač dámských srdcí či přímo ozdoba dámských ložnic. Jak se k ženským chová a jak ony k němu. Víš, chodit či brát si někoho, o kom bych dopředu věděla, že se – když nebude zrovna se mnou sám v jedné malé místnosti a bez mobilu – užárlím, ustýskám – to přeci by zas nemělo cenu... Přemýšlej včas a – pamatuj: i v té největší lásce si musíš nechat malinkou skulinku pro zdravý rozum...

Ahoj, držím ti palce, daniela@kudlanka.cz