To byla naprosta pravda, protoze mne desilo, kdykoliv jsem se podivala do sveho modreho pasu Organisace Spojenych Narodu, kde bylo napsano APATRID (bez vlasti). Nakonec jsem mu rekla, ze mam nekoho, na kom mi velice zalezi a koho rozhodne nechci ztratit... tak at se na mne nezlobi.
Sashi se mirne uklonil a rekl, ze to chape, dal mi svoji navstivenku a pozadal mne, abych mu co nejdriv poslala z Alexandrie svoji adresu. Louceni se Sagirou a Masudem bylo daleko kratsi a s Hapim jsem nemela moznost ze rozloucit vubec. Sagira mne odvezla na zastavku autobusu, vrhla se mi do naruce s "Insallah!".... a at zase prijedu co nejdriv.
     Bylo mi jasne, ze budu muset jezdit stopem, protoze jinak to nezvladnu financne (tuhle cestu mi platil UN). V Alex u autobusu na mne cekal tentokrat mlady Egyptan s autem z UN, do ktereho mne nalozil a vezl do mého nového bydliště. Z města jsem moc neviděla, kvůli hustému desti, tak jsem se aspon snazila vyptavat meho spolecnika Amala. Moc si pochvaloval, ze prsi. Dozvedela jsem se, ze Egypt ma rocne jen asi 5 cm deste, a jedina zasobarna vody je Nil. Kdyby nebylo Nilu tak by vubec nemohlo existovat Cairo, protoze lezi ve velice suche pousti, kde skoro nic neroste.
    Mimochodem neridil o moc lepe nez ridici v Kahire. Nejradeji bych pri jizde mela zavrene oci,jenze to bych zas nevidela do koho se prave chystame narazit a to mi taky vadilo..... Asi poprve v zivote jsem se shanela po bezpecnostnich pasech ovsem nikde jsem je nenasla, v egyptskych autech proste nejsou. Amal zastavil pred dvoupatrovym domem, kde v lobby sedel starsi usmevavy muz, bowab, tedy domovnik, otevirac dveri a hlidac v jednom a pokuroval vodni dymku.. Hned vstal a sel mi ukazat pokoj. Anglicky nemluvil vubec. Koupelnu, zachod a kuchyni jsem mela sdilet s jinymi lidmi kteri tady uz bydleli, vetsinou cizinci a podle vybaveni mi bylo jasne ze spis studenti.. Tim sdilenim vseho jsem moc nadsena nebyla, ale rikala jsem si zase, ze aspon nebudu nikdy sama, ze urcite tady najdu lidi co se s nima budu schopna domluvit a spratelit. Rozloucila jsem se s Amalem, ktery se omlouvil, ze musi na nejakou rodinou slavnost.
    Mela jsem docela hlad, ale nemela jsem sebou nic k jidlu a ven do deste se mi rozhodne jit nechtelo, tak jsem si naordinovala hladovku. Sla jsem se do kuchyne aspon napit vody a tam jsem narazila na prijemnou a silene upovidanou studentku z Anglie. Polovinu veci co mi rikala jsem nerozumela, ale ji to vubec nevadilo... a ja si vzdycky myslela, ze Anglicani jsou odmereni!  Varila v kuchyni caj a nabidla i mne, tak jsme tam sedely a povidaly, teda ona povidala a ja kyvala. Rikala, ze je tady se svym pritelem, ktery za chvili prisel taky a dozvedela jsem se, ze je nas tu ted bydli se mnou sest. Anglicanka s pritelem narikali, ze prsi uz druhy den a oni maji posledni tri dny dovolene a musi se vratit zpatky. Rekla jsem jim, ze v Cairu je krasne a slunicko, ale oni letenku nazpatek do Londyna meli z Alexandrie a v Cairu uz byli.Spolecne jsme doufali, ze se pocasi umoudri. Pak prisli do kuchyne jeste dva Francouzi a zacali si delat jidlo. Na nikoho nemluvili, tak jsem si jich take nevsimala. Nakonec nas doplnil jeste jeden Brazilec, ktery muvil pouze spanelsky, ale snazil se aspon komunikovat. i kdyz mu nikdo moc nerozumel.Na velkou zabavu a pratele to nevypadalo, tak jsem dopila caj a sla do sveho pokoje.
     Druhy den se Allah slitoval a vysvitlo slunicko. Sla jsem mestem, ktere zalozil Alexandr Veliky a kde se v minulosti krizili zivoty tri lidi, na ktere svet nikdy nezapomene. Kleopatry, Cesara a Marka Aurelia.
Hledala jsem postu a po ceste jsem si uvedomovala ze neni moc velkej rozdil mexi Egyptanama a Tunisanama, pripadlo mi, ze obema naprosto chybi jakykoliv respekt k sobe samym. I kdyz jim holka stokrat rekne ne, jsou schopni jit nekolik bloku za ni a upozornovat na sebe. Pritom jejich navrhy a lichotky jsou tak stejne! Jen je zajimave kdyz Egyptani chteji rict holce, ze je "kocka" reknou ze je "moon".
     Konecne jsem postu nasla za prispeni nejakeho mistniho mladika, ktery se nacpal se mnou dovnitr a sledoval jak pisu v davu lidi aspon par slov na pohled polozeny na kabelce.  Napsala jsem 4 pohledy s adresou, kterou jsem se po dlouhe namaze dozvedela od bowaba. Prvni jsem psala Hamadimu, druhy domu, treti Alainovi a ctvrty Sashimu. Pak jsem narazila ocima na touzebny pohled stale cekajiciho mladika, ktery mne sem privedl a arabsky mu slusne podekovala. To jsem si zase dala. Vypadalo to, ze za chvilku zacne slintat. Uz jsem si pripadala jako zakusek v cukrarne."....jsi tak krasna, tak krasna...jako mesic nad Nilem! ....mohl bych te pozvat na caj?" " La, shukran. (ne dekuji) Jsem unavena musim jit zpatky do hotelu." "A co potom? Ja pockam, me to nevadi. Nebo, co kdybych sel s tebou do hotelu? Ja jsem dobry muz, egyptsky muz. Muslim! Ja ti neublizim!"

     ...Kdyz jsem si uvedomila co by tenhle hodnej muz se mnou nejradeji delal, tak mne to skoro vylekalo. Ale oni to opravdu jenom zkousi.....co kdyby to nahodou vyslo.... Presne jako u pyramid...za zeptani clovek prece nic neda, ze jo?
Alena Kennedy, Yukon, Kanada