To jen, abych na sebe „všechno řekla“. Nyní už mám pět let zaměstnání, žiju stabilně a podařilo se mi vybudovat alespoň trochu sebevědomí, abych se mohla beztrestně radovat ze života. Můj přítel je atraktivní muž, velmi dobře působí na okolí – typ co si umí omotat kolem prstu – přinejmenším asi ty důvěřivější a naivnější nátury. Ke mně se choval skvěle, obletoval mně, až dostal co chtěl. Já byla zpočátku nedůvěřivá, již před 15 lety jsme spolu asi rok chodili a žili a nedopadlo to dobře, opustil mně kvůli jiné a já se z tohoto nemohla roky vzpamatovat, nebo to spíše umocnilo a vygradovalo mé osobnostní problémy táhnoucí se od raného mládí – nízké sebevědomí, nedůvěra k lidem i sobě samé a ke své ke schopnosti a oprávněnosti k důvěrným vztahům. Ale nyní, tolik toužící po vztahu, jsem se ráda nechala zdolat.

     Problémy začaly na jaře minulého roku, přítel byl 3 měsíce pracovně pryč a týden po návratu se v něm rozležela velká žárlivost ohledně toho, co jsem tady sama dělala a v opilosti mně zmlátil a vyhodil z okna, naštěstí bydlíme jen ve zvýšeném přízemí. Měsíc pracovní neschopnost – pohmožděniny po celém těle a nalomená žebra. Říkala jsem, že jsem spadla z kola. Od té doby mně stále podezřívá, nachází si čím dál nesmyslnější záminky, ponižuje mně a umně k tomu využívá informace o mé minulosti – jsem zakomplexovaný ubožák, neschopná žít ve společnosti lidí, primitivně urážím, nic doma nedělám, kdoví s kým se tahám, je poznat, že jsem z neúplné rodiny apod.

     K tomu mi dává za příklad svou bývalou přítelkyni, se kterou byl život prý ráj. Od té mu chodí SMS, např. večer: lásko dobrou noc, pěkně se vyspinkej, pusa. On říká, že to nic neznamená, že jsou nejlepší kámoši, někdy zase že si to vymýšlím a že se taky občas vidím se svým bývalým přítelem (ten žije v domě jako moje matka, takže se tomu nevyhnu a navíc jsme už delší dobu byli jen přátelé, než jsem začala žít se současným).

     Mezi záchvaty obviňování a zuřivosti bývá fajn, ale intervaly se stále zkracují a poslední dobou už nemívám dost času na regeneraci svých duševních sil. Mám strach o miminko, aby nebylo narušené stresem. Ohledně děťátka vyžaduje přítel DNA test otcovství, neustále mi to připomíná a vnucuje mi, že se tomu chci vyhnout.

      Já mám svědomí čisté, nejsem dokonalá a mám spoustu chyb, ale jsem naprosto věrná a chci mít pěkný vztah, chci být duševně v pohodě, chci mít úplnou rodinu, chci se těšit domů a ne se bát. Mám obavu, že už začíná i můj cit k němu chladnout, přestávám důvěřovat, že se bude chovat lépe. Fyzicky už mně nenapadl, drží se, neboť má podmínku kvůli rvačce v hospodě a je velmi inteligentní na to, aby věděl, že může mít velký problém.

    Je bolestné ztrácet iluze o funkčnosti vztahu.

Potřebuju se změnit, abych ustála urážky a ponižování bez vlastního vážnějšího poškození?

Je to reálné?

Nebo bude své působení na mně vždy stupňovat, až mně dostane na kolena?

Je to situace vhodná pro výchovu děťátka?

Chtěla bych úplnou a spokojenou rodinu – je to jen ráj bláznů? Kája

ODPOVĚĎ:

     Kájo, kdybych neznala podobných děvčat toooolik moc, myslela bych si, že tohle napsal někdo jen proto, „aby řeč nestála“, aby se pobavil... Bohužel, pravda je krutá, je takových „ublíženek-skuhralek“ jako jsi ty, opravdu tolik, že by se z nich možná dalo zabydlet celý město...

     Průser je v tom, že se a) bojíš, b) jsi zbabělec, c) všechno řešíš stylem „vono to nějak dopadne“, d) případně: „když tak se zhroutím a někdo se o mně postará...“.

    Holka, takhle to dál nejde. Pokud jsi byla na tyhle svý trable sama, tak prosím, když si sedáš holým zadkem na rozpálená kamna a ještě blahem jásáš, když vidíš někde rozpálenější – je to tvoje věc, tvoje choutka. Ale to mimčo za to opravdu nemůže; to, do čeho a kam ho položíš, zatím ovlivňuješ teď ty!

Pravda je, že by ti to jednou mělo vyčíst, pokud ovšem to pak nebude stejná zhrouceninka, jako teď ty...

1. už jednou to s ním nedopadlo dobře, ale stejně jsi mu otevřela srdce a náruč zase...
   
2. zmlátil tě, ale ty si modřinky pěstuješ a říkáš, že jsi spadla s kola... Jo, ještě pro příště: taky můžeš říkat, že jsi spadla se schodů, na ulici, uklouzla v obchodě...
   
3. ponižuje tě,
   
4. obviňuje tě,
   
5. chce test otcovství,
   
6. nemlátí tě jen proto, aby ho už nezavřeli....

ale ty na to všechno jen:    

Mezi záchvaty obviňování a zuřivosti bývá fajn, ale intervaly se stále zkracují a poslední dobou už nemívám dost času na regeneraci svých duševních sil.

OK. Tak chceš-li úplnou a spokojenou rodinu,

nechoď si vybírat tam, kde doposud...

Měj, proboha, rozum,

Neukecáš černocha, aby z něj byl běloch.

A když, tak sama víš, jak to dopadne...