Uz jsem si myslela ze jsem zvykla a otrla co se tyce na otravovani prodavacu ci majitelu velbloudu tyce ...ale tohle bylo horsi, nez si kdo dovede predstavit.Tohle jsem nezazila nikdy a nikde. Vrhaly se na nas davy deti....baksis, baksis......tohle slovo znelo ze vsech stran. Sashi uz sahal do kapsy, ze vynda nejake drobne, ale Hapi si toho vsiml a zadrzel mu ruku. "Nikomu nic nedavej, nebo se jich nezbavis! Vsem dat nemuzes a oni to nepochopi ze nekomu das a jinemu ne a budes ve velkem trablu!".  Vtom ke mne pribehl maly chlapec a zatahal mne za sukni: "Lejdyyyyy baksiiis, dotkl jsem se te!" Neskutecny!!!! Mela jsem chut se zasmat a baksis mu dat, ale neudelala jsem to, protoze mi bylo jasne ze s timhle napadem uz obral spoustu turistu. Bylo to opravdu vtipne a dokonce velice pravdive. Chapala jsem naprosto, ze baksis je neooddelitelna cast arabske kultury. Proste byl, je a bude. Baksis plati i domaci...jen ne tolik a tak casto! At das kolik chces, budou porad chtit vic a vic. Pripadalo mi, ze si rikaji ze za zeptani clovek nic neda a vetsinou se nezlobili, kdyz jsem opravdu baksis nedala, protoze jsem k tomu neshledala duvod.
     Nejhur na tom byl bezesporu Sashi. Premluvila jsem ho, aby sebou nebral obrovsky fotoaparat, verny to pruvodce vsech Japoncu, kterym budil nejvetsi pozornost. Mel tedy jen malicky fotacek, ale mel sikme oci a to stacilo. Nahaneci na nej dokonce mluvili i v japonstine! Predpokladam, ze opet jen par slov, ale mluvili! Malem jsem pro ruzne "hasslery" zapomela vnimat pyramidy. Cheopsova pyramida, byla nedaleko od sfingy. Divala jsem se na tu obrovskou horu kameni a jako spousta lidi prede mnou si rikala...proboha,jak tohle sem dopravili az nekde od Asuanu? Hapi mi zaseptal:"Stare arabske prislovi rika, ze muz se boji casu, ale cas se boji pyramid."  Do Cheopsovy pyramidy jsme nakonec sli sami se Sashim. Oba Egyptane odmitli. Pred vchodem na obrovskem kameni sedel nejaky Spanel a kdyz jsem se ho zeptala proc nejde dovnitr tak mi rekl, ze se boji....proboha ceho se bal??? Kdyz jsem vlezla dovnitr, tak jsem pochopila. Jednak tam bylo nepredstavitelne dusno, skoro tma a lezlo se po zebriku, ktery mi pripominal zebricek pro slepice do kurniku... Velice nizky strop, musela jsem mit celou cestu sklopenou hlavu na prsa a o to hur se mi dychalo. Bylo to dal, nez by kdo predpokladal a  pripadalo mi, ze tam neni zadnej vzduch. Peklo pro lidi co trpi klaustrofobii. Konecne jsme se dostali do prazdne mistnosti s prazdnym sarkofagem v rohu.U nej meditovalo nekolik lidi. Tady jsme se mohli alespon postavit, strop zde byl vysoky. Rikala jsem si: "Tak  jsem tady. Tohle je vsechno.
    Nemelo cenu se zdrzovat, horko bylo strasne, byli jsme zpoceni jak ty prislovecne dvere od chliva a tak jsme sli zase zpatky. Po ceste jsme se jeste zastavili dole u zasypane mistnosti, kde mela udajne byt hrobka kralovny. Pyramidy jsou jiste zajimave....ale rozhodla jsem se ze dovnitr uz vickrat nemusim. Jenze hned u vychodu nas odchytil dalsi nahanec, ze je nas pritel....a uz nas tahl k faraonu Chefrenovi. Nakonec jsem sla....rikal, ze je tam daleko lepsi pristup a ze cely strop je z jedineho kvadru. Dodneska nevim jestli to byla pravda. Byla jsem znicena vedrem a mela jsem strasnou zizen. U Chefrena se opravdu lip dychalo a prazdny sarkofag byl tentokrat z cerneho granitu. Clovek si teprv tady uvedomoval ze je u jednoho z divu sveta....ale priste se na ten div stejne kouknu uz jenom zvenku, kde bylo sice taky hodne teplo, ale proti pyramide uvnitr, balada...
     Dali jsme "priteli" baksis a s davem nahanecu v patach, sli hledat nase skutecne pratele. Sashiho zastavil jeden Egyptan a zeptal se ho, za kolik velbloudu mne proda. Sashi se na moment zarazil a pak rekl, ze za sto, Muz jenom zakroutil hlavou, a rekl ze zadna zena za tolik velbloudu nestoji.Hm tak ten harem asi zase neuvidim!
Ohledla jsem se zpatky na Cheopsovu pyramidu a videla jsem...jak nekdo leze nahoru! Jezisi....vylezt na pyramidu, to je daleko lepsi napad nez s davem upocenejch turistu se dusit uvnitr! Rekla jsem si, ze pyramidy mne urcite jeste uvidi!
     Jenze ted uz nebyl cas! Na pozitri jsem mela jizdenku na autobus do Alexandrie... Sashi si zaridil letenku do Tokia a na zitrek mne pozval na rozlouckovou veceri. Pry se mnou potrebuje projednat neco velice duleziteho......

Alena Kennedy, Yukon, Kanada