Myslím, že mě má velmi rád a mé kluky vzhledem k situaci bere perfektně, jen je zvyklý být sám... Stačí mu pustit televizi a sledovat sport, často večer odchází na pracovní schůzky, nebo do arény na hokej. Bohužel, já jsem se na něj hodně citově upnula a ubližuje mi to, že nejsme spolu. Chtěla bych, aby chtěl být víc se mnou, abychom dělali věci společně (nejspíš to občas i nešetrně přepísknu s výčitkami).

     Já jsem zvyklá žít v rodině a žádný svůj osobní prostor jsem ani nikdy neměla, proto mám pocit, že mě opouští, i když rozumem vím, že to tak není. Jsem zmatená ze svých pocitů, nevím jak se mám odpoutat, jak si ten svůj prostor vytvořit sama v sobě. Tím víc se snažím vyplnit prostor klukům, pravidelně je vozím na tréninky, hrají závodně fotbal. Na jiné věci v týdnu moc času není, žiju jako každá zaměstnaná ženská. Ale pak jsou tu víkendy a já je většinou trávím u sporáku, pračky a žehličky a víc už nic, žádná společná kina nebo výlety; to chodím s klukama sama. Mého přítele to nebaví...  je prý „za celý týden unavený, a je rád, že je doma na gauči“. Vím, že je to člověk, se kterým být chci, jen si nějak neumím vedle něj udělat svoje místo, kde by mi bylo dobře i bez toho, abych mu dělala scény.

     On by možná i ze svého krunýře vylezl, ale já nevím jak na to.

Budu moc vděčná za radu. Jarka

ODPOVĚĎ:

     Milá Jarko, nevím, čím to je, že je tolik moc bezva ženských, které žijí v podobné situaci. A to bych ještě měla dodat, že ta tvoje není zas tak špatná, jako u jiných :-))). Víš, průšvih je, že ty sis vybrala člověka, který má větší nároky na osobní volno, na vlastní soukromí. Je mu s tebou dobře, ale prostě je rád sám (a to asi už těch celých třicet let). Prostě se budeš muset nenápadně víc vmístit do jeho volna a současně se ale naučit mu zase určité volno poskytnout.

Zkusím ti něco navrhnout, ale je to jen takové tápání ve tmě, protože neznám vaši konkrétní situaci:

a)       je to mladý chlap – myslíš, že by ho nebavil sport i aktivněji? Co kdyby kluky na tréninky vozil on? Co kdyby si zkusil s nimi „zakopat“ o těch víkendech? Zkus pro jednou – aby tě jednou „nahradil“ při dovozu kluků na trénink  – třeba se mu to zalíbí. Když se všichni vrátí, tak se chovej úplně normálně, vyptej se ho pak, co tam bylo, jaké to bylo... Víš, byl by to zprvu takový kompromis – on by nebyl „s tebou“ – ale s tvými mladými muži. Zkus napřed dát je dohromady BEZ TEBE. Rozhodně nic nevyčítej, to je největší průser :-))).

b)      Taky by nebylo špatné, aby jednou za čas uvařil a po sobě pak uklidil on – nebo on s klukama. Taková pánská jízda... Tak mě napadá – co kdybys chodila jednou týdně cvičit? Zkus se ho zeptat, jestli by zvládl být jeden večer doma sám, jen z klukama... (dost záleží na téhle formulaci, neříkej to tak, jako jestli by je pohlídal atd.) že bys ráda šla párkrát na (plavání, cvičení, karate, večerní školu... ). Že mu všechno připravíš... Kluky pak taky zpracuj – že když si všichni uvařej, aby po sobě i umyli nádobí :-))). Uvědom si, že děti jsou bezprostřední a určitě ho víc zaměstnají, než dokážeš ty. A budou mít při tom možná i dost legrace...

c)      Rozhodně „netlač na pilu“ – postupuj zvolna... Ostatně, ta nějaká dálková škola nebo něco podobného, vylepšení si kvalifikace, by rozhodně nebylo špatné, co říkáš? Nehledě na to, že když přijdeš mezi jiné lidi, tak na něm nebudeš tak „psychicky viset“. Dokážeš (budeš muset) se pak víc odpoutat... A protože tě nebude mít doma jako onu pověstnou kredenc, která tam je vždy, na svém místě, připravena k okamžitému a každodobému použití – tak si tě začne víc vážit a bude rád, když naopak ty mu budeš věnovat kousek ze svého času.

d)      Řekni si jedno – je to báječné, že tvoji kluci jsou už dost velcí a že nemáš miminka, která musí po obědě chodit spát, večer je neuspáváš... :-))) Že máš už přeci jen volnější ruce, víc možností. A snaž se to využít. Věř mi, když mu zvládneš „povolit provaz“, přitáhneš si ho...

Ahoj, rozhodně se ozvi, a třeba ti ještě budou radou nápomocni „kudlanky a kudlánci“. daniela@kudlanka.cz