Ale mně brání jen ten strašnej strach z toho, jak bych taky mohla dopadnout a věřte mi, že mně to strašně moc trápí.. Opravdu moc. Nechtěla bych bych být bitá, ani přijít o dítě, nic podobného. Je to těžké hrozně milovat, chtít s ním být a přitom se tady toho všeho bát a nebýt s ním, opravdu je to veliké trápení. Hroznej strach jen proto, že je Libanonec a neznám jejich kulturu, že vůbec nic o nich nevím a jistě že tím pádem vůbec nevěřím. Nevím, někdy si říkám, že třeba bych tak nedopadla,ale strach je daleko o silnější, než cokoli ve mně. Vyhraje asi rozum — i když vím, že budu hrozně neštěstná. Klaudie  

ODPOVĚĎ:

Milá Klaudie, nedá se jednoznačně říct, že když si „něco začneš“ s partnerem z odlišného světa, ze země s jinými zvyklostmi, jinou mentalitou, že to musí zákonitě dopadnout špatně. Ono opravdu nejvíc záleží na těch dvou, na jejich schopnosti tolerance a chápání nejen toho druhého, ale i jeho rodiny, kamarádů.

     Měla jsem jednu spolužačku, která se vdala do Damašku. Vzala si jednoho ze syrských mládenců, kteří tu tehdy studovali. Měla to hodně těžké, neboť oni tenkrát měli dokonce i snad „nedoporučeno“, aby si brali zdejší dívky za manželky. Ale povedlo se a ona dokonce vědomě a ráda s ním odjela do jeho země, rodiny. Když mi pak při jedné z jejích návštěv Prahy líčila, co ji tehdy čekalo, tak jsem „valila oči“ a obdivovala ji.

     Jak říkám, záleží na každém jednotlivci. To, co tenkrát Jana dokázala překousnout, přejít, by jiná nedokázala, a zase naopak věřím, že málokterá Češka pak měla tak velký vliv na jejich rodinu, jako ona. Dá se říci, že ona tam tehdy perfektně zapadla a přitom ještě dokázala šířit českou kulturu. Ale – není každá tak silná osobnost...

     Podívej, velké nepříjemnosti můžeš v životě mít stejně tak z Čechem, který vyrůstal jen ve vedlejším domě – to záleží na tom, koho si k sobě vybereš a jak se budete navzájem chovat. Velký – co říkám – největší – zádrhel vidím v tom, že o něm nevíš zhola nic, jen že se ti moooc líbí, že jsi do něho zamilovaná. To jsou ti krásní jižní princové, ohniví muži s tmavým snivým pohledem... Kolik českých děvčat už podlehlo tomuto mámení smyslů... Zkus si zachovat trochu rozumu v tom krásném nerozumu, neříkat si jen, že by to mohlo mizerně dopadnout – ale snažit se poznat, dozvědět se...

     Nejen odlišná kultura může způsobit hodně trápení – dva zamilovaní se málokdy navzájem vyptávají, kdo jaké má závažné či dědičné nemoce v rodině, jaké větší problémy ... Až přijde na pověstné lámání chleba, je pak už většinou dost pozdě. Držím ti palce, ozvi se. daniela@kudlanka.cz