Dnes se vrátíme do překrásných západočeských lázní, kterými nás provází Milena – někdy mám pocit, že jsem tam s ní, při společných procházkách popíjíme čarovnou vodu, a jen tiše poslouchám a dívám se (i když – těch kilometrů, co ona tam našlapala!). A vůbec nevadí, že nám představuje „lázně podzimní“, tedy tedy s krajinou usínající, ale za to poklidné, příjemné k toulání, a hlavně bez davů letních turistů z celého světa.

Ne, nebude to článek z matematického oboru, jednak to není absolutně moje parketa, druhak nemám na mysli „čím víc, tím víc“, ale „čím míň, tím víc“. Myslím, že většina z vás uhodla, oč půjde. Ano, půjde o práci – tedy o to, jaký um, sílu a snažení do určitého snažení vložíte, a jaké zvýhodnění, vylepšení a jak velkou odměnu za ně obdržíte.  Není samozřejmě výsadou naší krajiny, platit za některé „práce“ horentní sumy, a naopak jiné, na které je opravdu nutno vynaložit jak um, tak svou sílu, odměnit minimem.

Pátek - V+W, ale jiné, než tradiční - Na dnešek jsem si udělala podrobný scénář. Začátek skoro nuda, masáž, procházka pro vodu na pitnou kúru, snídaně. Po snídani přišlo na řadu písmeno W, tedy karlovarský Westend. Čtvrť bohatých v tehdejší době, domy připomínající spíše menší zámky. Jeden z nich byl cílem mé výpravy, tzv. Becherova vila. Já ji znám z dětství, kdy byla využita jako dům dětí a mládeže, chodila jsem tam na kroužky. Nyní je opravena do původního stavu a slouží jako galerie. Nádherný dům, ale v nabídce, co lze ve Varech vidět, bohužel zapadající...

Rajčata jsou přímo synonymem léta. Právě teď jsou červenější, voňavější a ještě chutnější než kdy jindy. Ať odkudkoliv ze světa, nebo se vám urodila ve skleníku, vždy si z nich můžete připravit něco skvělého. Mám tu pro vás jeden recept – a pochopitelně i jednu hádanku. Nepište do komentářů přímo odpověď, stačí jen napsat: „vidím“, nebo „mám ho!“ Jo, a ten salát… Nejlepší je ten nejjednodušší a hodí se jako rychlá lehká večeře třeba s dobrým chlebem, nebo jako přílohový salát k obědu.

Dnes vám nabídnu jednu pražskou zajímavost - dalo by se říct dokonce neuvěřitelnost. Praha je opředena řadou tajemství, legend, pověstí ... a občas se neuvěřitelné stane skutečností. Spálená ulice v Praze není zrovna místo, kam pravidelně proudí davy turistů. Secesní budova České pojišťovny ve Spálené ulici je sama o sobě skvostem pražské architektury. Ale nejprve fakta:  komplex České pojišťovny ve Spálené ulici číslo 14/76 tvoří dva domy: novobarokně secesní budova z let 1907-1909 a novorenesanční kancelářský objekt (zadní křídlo do Vladislavovy ulice). Hlavní, bohatě zdobený dům nabízí hezkou podívanou již z ulice – na fasádě jsou mozaiky, štukové reliéfy a sochy.