Při cestách Šumavou jsem u silnice v Horské Kvildě (Horská Kvilda není od obecného pojmu hory, ale protože spadala pod město Kašperské Hory, tím se odlišila od blízké jednoslovné Kvildy) uviděla dřevěnou sochu obrovských rozměrů. Socha znázorňuje mužskou postavu v životní velikosti a tím obrovitým člověkem byl Sepp Rankl, známý šumavský silák, o kterém píše spisovatel Karel Klostermann ve svém díle „V ráji šumavském“.
Sepp Rankl, vlastním jménem Josef Klostermann, se narodil 16. 1. 1819 na samotě Ranklov u Zlaté Studny (Goldbrunn). Ta leží mezi Churáňovským vrchem a Horskou Kvildou. Od mládí vynikal svým vzrůstem, ve 20 letech měřil již 210 cm, později 213 cm. Jeho povaha byla dobrácká, poklidná, hlas prý měl až dětský, což ostře kontrastovalo s jeho hřmotnou postavou. Možná šlo o nějakou hormonální poruchu.
Sepp pocházel z deseti dětí a po smrti otce hospodařil na Ranklově. Svoji nevěstu si vyhlédl velmi kuriozním způsobem. Jednoho dne pomáhal kosit louku u Krickelových na Zhůří. Když byl pak pozván do sednice k obědu, zálibně se zahleděl na nemluvně v kolébce. Děcko se na vzrostlého horala usmálo a tehdy si on umínil, že holčička bude jednou jeho nevěstou. A tak se také stalo.
Cecílie Krickelová pak povila Seppovi sedm dětí. Když se brali, bylo Seppovi 45 let.
V kraji,
kde vládne drsná příroda a člověk musí hledat sílu především sám v sobě,
se lidé často v modlitbách obraceli k Bohu, věříce, že se jim dostane
duchovní posily. I Sepp byl člověkem
zbožným, chodíval do vzdáleného nicovského kostela na bohoslužby, nejprve sám,
později s celou rodinou. Býval štědrý, o vánocích posílal na faru vánočku
bohatě posetou rozinkami, o posvícení husu, na velikonoce jehňátko, na sv. Prokopa
tele.
Pro svoji klidnou, dobráckou povahu a ochotu pomáhat druhým byl mezi lidmi značně oblíben.
Mnozí si šumavského obra chtěli vyfotografovat, ale on považoval fotoaparát za čertův vynález a až lstí se podařilo získat jeho jediné foto. Tehdy mu namluvili, že budějovický biskup by rád viděl jeho podobiznu. No a biskupovi už se neodvážil odporovat.
O šumavském silákovi se vyprávělo mnoho příhod. Za všechny jsem vybrala tuto:
Na svátek Panny Marie Sněžné bývá v Kašperských Horách pouť. Tehdy přicházeli do města poutníci ze všech koutů a lákala samozřejmě i různé podnikavce. Jakýsi chytrák ve vidině zisku zhotovil siloměr. Na železném podstavci byly hodiny s ručičkou, pod hodinami se nacházel bytelný nárazník, do kterého se tlouklo palicí. Podle síly úderu vyletěla ručička a ukázala čas na hodinách. To vše za 4 krejcary. Podnikavec se snažil pouťové návštěvníky nalákat výhrou až 10 zlatých, ovšem pokud ručička vyletí na dvanáctku.
Tehdy Seppa známí provokovali, aby také zkusil sílu, že za něho ty 4 krejcary zaplatí. On ale nechtěl, přišlo mu hloupé platit za bouchání palicí. Když poňoukání neustávalo, změnil svoje rozhodnutí. Postavil se, rozpřáhl rukama držícíma palici a uhodil. To, co následovalo, bylo jako ze špatného snu. Stojan poskočil, ručička vylétla ke dvanáctce, letěla ještě dál, zatřepala se a zůstala viset ve vzduchu. Dolů už ji nedostali. Vlivem nárazu prasklo péro siloměru a celý siloměr byl, jak se říká, „po smrti“. Jeho vynálezce nadával, klel a láteřil, sbalil fidlátka, odměnu nevyplatil. Sepp by si ji jistě ani nevzal.
Hospodaření na Ranklovské rovině v nadmořské výšce 1130 m nebyla žádná slast a uživit tím početnou rodinu prakticky nemožné. Mrazíky spálily i to málo co zde vyrostlo, kamenitá půda předznamenávala mizernou úrodu. Sepp měl štěstí, že díky naturálním výsadám zděděným po svých předcích zde rodinu uživil. I tak pásl dobytek, živil se povoznictvím (forman).
S přibývajícím věkem přesídlil do Jáchymova u Stach. Stachy, na rozdíl od Ranklova a Nicova, byly osídleny českým obyvatelstvem. Seppova čeština byla bídná, ale Seppa zde přijali s otevřeným srdcem.
Mně se podařilo objevit na hřbitově ve Staších hrob šumavského siláka.
Zemřel 19. ledna 1888, jeho žena Cecílie ho přežila o 40 let a je pohřbena společně s ním.
Při psaní článku mne napadlo, proč asi posílal Sepp dar v podobě telete zrovna na sv. Prokopa, 4. července? Sv. Prokop je patron horníků a kostel v Nicově je zasvěcen sv. Martinovi.
Pak jsem se dočetla, že sv. Prokop je i patronem rolníků, tak snad proto? Nevím.
MIA,
cestovatelka a úžasná vypravěčka
Prosím tě, kde je ten pomníček ve skále, co je fotografie u článku?
Mia má pravdu, já to "trošku" popletla, považovala jsem to za pomníček Seppa.
