PANÍ KANE TANAKA |
Pondělí, 05 srpen 2019 | |
![]()
Čtyři dny po svých devatenáctých narozeninách se provdala za Hidea, kterého do dne svatby nikdy neviděla. Ano, tak to bývalo tehdy v Japonsku zvykem, byly to dohodnuté svatby. Manželství bylo spokojené, měli spolu čtyři děti, páté si adoptovali. Během druhé světové války Kane pracovala v krámku, kde společně se svým manželem Hideem prodávala rýžové koláče. Manžel paní Tanakaové se konce války nedožil, a ona sama v krámku vydržela až do svých 63 let.
![]()
dole uprostřed 19letá Kane
Přestože má za sebou několik vážných operací – mj. uzdravila se z rakoviny tlustého střeva a konečníku (tehdy jí bylo 103 let), žije nyní zdravý a klidný život v domově důchodců ve Fukuoka. Její den je zcela pohodový - ráno se probouzí v 6 hodin a volný čas vyplňuje řešením hlavolamů, je milovnicí deskové hry Othello a často se věnuje kaligrafii. Ráda si pochutnává na polévce, rybách, rýži, nevyhýbá se ale ani sladkostem a kávě. Nesmírně ráda jí čokoládu.
Žezlo nejstaršího žijícího člověka a nejstarší žijící ženy Kane převzala po své
krajance Čijo Mijakové, která zemřela ve věku 117 let loni v létě. Oficiální
titul stvrzený záznamem v Guinessově knize rekordů získala letos v březnu.
Japonsko je v dlouhověkosti velmocí. Japonci patří i
oficiálně uznaný titul nejstaršího muže všech dob. Džiroemon Kimura zemřel v
červnu 2013 ve věku 116 let a 54 dnů. Ještě o třicet let starším byl (alespoň
podle indonéských úřadů Saparman Sodimejo, známý jako Mbah Gotho, který zemřel
v roce 2017 ve věku 146 let. V jeho případě ale existují oprávněné pochyby o
jeho skutečném datum narození - doklady, které mu byly vystavené v roce 2014,
sice uvádějí datum 31. prosince 1870, datum narození ale bylo zapsáno hlavně na
základě jeho tvrzení a vzpomínek. Historické doklady potvrzující datum jeho
narození muž neměl. d@niela
Tak to vidíte. Komu se dnes zdá život už moc dlouhý, přečtěte si příběh paní Kane, ta prý chce žít minimálně do 120 :-))) Komentáře
... : toulavejV
Viděl jsem v tv tu její předchůdkyni a moc nadšenej z takovýho života bych nebyl. Téměř slepá, skoro hluchá, v nejlepším případě sedět na vozejku, absolutně vodkázanej na pomoc okolí. A to mnoho let, deset, dvacet. Co by z takovýho života mohl člověk mít? A to vůbec neuvažuju možnou demenci . . .
srpen 06, 2019 16:53
|