Jsem sůva, noční pták, jsem tvor, který je ráno nemožný. Asi byl taky tenhle druh člověka i pan Horníček, když jednou na otázku, v kolik se probouzí, odpověděl: "Já se probouzím v jedenáct. Ať vstanu, v kolik vstanu, vzhůru jsem až v jedenáct." U mně to je trošku poupravený - protože se musím probrat minimálně na půl hodiny každé ráno kolem osmé.
Ano, uhodli jste, můj chlupatej kámoš musí čůrat a udělat hovínko. Narozdíl od koček, které si tohle odbývají někde v koupelně, "sepesem" se musí ven.
Protože jsem se v průběhu života naučila ve všem hledat něco pozitivního, snažím se o to i tehdy, když musím krutě nevyspalá jít dokonce do deště - jak já déšť nemám ráda!
Jít ven každý den.
Ale když mám první metry za sebou, tak už si říkám, jak je fajn mít psa, který mne vytáhne i do počasí, do kterého by ani psa nevyhnal :-))).
Za chvíli je to bezva; můj nevychovanej neposlucha mne rve za nějakou čubou, zdravím se s její majitelkou, prohodíme pár slov, někdy je to jen takové ze slušnosti, jindy docela fajn pokec. Pak už při rychlejší chůzi do sebe natahuju čistý vzduch (tady u nás je na Prahu docela kvalitní), jsem ráda, že mám na ruce fitbit hodinky, které mi ukážou, kolik kroků, respektive kilometrů jsem zvládla.
Jo, je to čím dál tím víc prima, cestou si fotografuju "hezké věci" - ježčí rodinku, honičku mezipsí, honičku psa se zajícem, případně honičku psa s nějakým těžce naštvaným páníčkem.
On když je čtvernožec rozhodnut, že teď se domů nejde, že teď je venku bezva, tak je mu totálně u kloaky, že páneček či panička zrovna touží buď po ranním horkém kafi, což je ještě docela snesitelná touha, nebo, v tom horším případě, po sladkém usednutí na záchod...
Fakt si vy, lidé bezpsí, sotva umíte představit, jak je to zoufalé honit psa a současně držet, držet... a to ani nemůžete dát nohy křížem.
Pochopitelně, že mluvím o sortě lidí s psími kamarády a ne se psy na dálkové ovládání, které mají vycvičené na sto povelů, precizně kdykoliv splněných.
Těm se samozřejmě nic podobného nemůže stát.
To ranní kafe je pak o to lahodnější.
Přeju vám všem co nejpříjemnější vstávání,
ať už se probouzíte kdykoliv.
d@niela
Ale protože je počasí takové, jaké je, tak z ranní procházky se stala ještě noční, pak se doma zabouchneme, rozvěsíme mokrá prostěradla a vylezeme až za setmění. Jak já se těším na podzim s krásným babím létem, když po ránu ještě za mlhy, vylezu do lesa a nikde, nikdo.
Nejsem sama, kdo odmítá teď vylézt na slunce, chlupatci vyběhnou před dveře, očůrají kytičky, svalí se a toužebně civí na dveře, kdy už se zase půjde bydlet.
