Mám kamaráda, kamarád má vnuka a vnuk přišel ze školy s poznámkou. Vnukovi rodiče i jeho dědu rozlítilo, že učitelka si dovolila napsat, že kluk nerespektuje autority, je drzý a vulgární. Poznámku dostal za to, že v hodině přírodopisu se hádal s učitelkou, že řepa se neseje, ale sází.

 Neměl samozřejmě pravdu, pravdu měla učitelka. Kamarádův vnuk byl evidentně pod vlivem básničky Františka Hrubína, kterou znal ještě z MŠ:

Pohádka o veliké řepě

Dědek řepu zasadil, u pole se posadil,
čeká, čeká, mráz ho leká,
sluníčka se bál, dešti jenom lál.
Bez večeře, bez oběda čeká dědeček,
najednou se hlína zvedá, roste kopeček.
„Bábo, roste řepa!“„Dědku, co tam vidíš?“
„Bábo, což jsi slepá?!“„Dědku, ty mě šidíš!“...

Kamarádův vnuk je bezesporu velice nadaný, už od předškolních roků alternuje dětské role v několika muzikálech.

Jenomže tím, že se stýká s dospělými herci, je hodně oprsknutý, myslí si, že si vůči dospělým může cokoliv dovolit, a jeho některé odposlouchané výrazy by asi Gut Jarkovský neschvaloval. Navíc jedináček a rodinné princátko, a nějaká nána úča si na něj nebude dovolovat.

Rodiče to vyřešili jednoduše. Kluk třetí třídu dochodí ještě do školy, kterou má naproti přes ulici, o prázdninách mu přehlásí bydliště k dědovi a do školy ve vnitřní Praze ho denně budou vozit.

Fakt bych dneska nechtěla být učitelkou dětí s takovými rodiči, ani za zlaté prase.

deeres

P.S. Taky jste už narazili na "problém" s účou?

        Nebo to raději necháte být?