Je počasí, že by soudný člověk psy z chladných dlaždiček v koupelně nevyhnal. Vedro k padnutí a já místo toho, abych seděla doma za staženými roletami a háčkovala, vyrážím do toho vedra ven. Nemám totiž sicflajš a tak místo luštění křížovek, nebo bourání a znovu stavění bytu, jako naše šéfová, nekonečného uklízení a tisíce jiných nezbytných činností, šmejdím krajinou.

Tentokrát vyrážím na Lounsko, za jednou záhadou, za českým Stonehenge,  protože k tomu opravdovému v Jižní Anglii u Salisbury, se asi už nikdy nedostanu.

Cesta za záhadou začíná u nádraží v obci Domoušice po naučné stezce“ Kounovské kamenné řady“. Hezky do kopečka, až k romantické zřícenině Hradu Pravda. Ten už je obležen skauty, vedoucí si vaří polívčičku na otevřeném ohni, brnkají si na kytaru a děti si bez dozoru hrají.

Skupina malých, asi desetiletých holčiček, si však hraje dost blbě. Hrají si na Jožina z bažin; na tom by nebylo nic špatného, jenomže si natrhaly obrovské rozeklané listy bolševníku, kterého tady roste spousta. Na hlavě z něho mají kloboučky, a něco si zastrkaly i za tričko. Když je upozorním, že rostlina je jedovatá, listy honem zahodí a rozprchnou se za vedoucími.

Při likvidaci bolševníku se používá ochranný oděv a na obličej štít z plexiskla. Potřísnění šťávou z rostliny způsobuje fytodermatitidu, první pomocí je omytí mýdlovou vodou a vyhýbání se slunci po 48 hodin. Pokud dojde ke zpuchýřování pokožky, je léčba dlouhodobá a bolestivá. A já od té doby přemýšlím, jestli nemají ošklivé následky a že jsem měla být s upozorněním asi důraznější.

Mj. vloni v listopadu jsem potkala jinou skautskou skupinku, ta v postranní uličce k ZOO v Troji otrhávala plody ze samičích jinanů  (Ginkgo biloba). Holýma rukama, bez rukavic. Zřejmě v domnění, že plody zasadí a vyroste jim strom, který znali už kluci ze Stínadel. Nevyroste, v přírodě musí plody projít stratifikací. Pokud ne, musíme vědět, jak na to doma, a není to úplně jednoduché.. Evidentně o tom nic nevěděli, jinak by to do rukou bez rukavic nebrali… Jenom doufám, že se potom chlapečci bez umytí rukou nešli vyčůrat :-)). 

Co (a kdo) je asi tak v tom Skautu učí? Přitom se stačí poradit se strejdou Gůglem.

A pokračovali jsme dál…

Zříceninu jsme vyfotili, vyfotili jsme i pejsany s kamenným srdcem, a vracíme se na rozcestí a míříme na Rovinu. Prý Rovina, ale na pěkném kopci, měli jsme co dělat, abychom tam vyfuněli. Míjíme Rovinu, pravěké hradiště z doby halštatské. Moc tam toho vidět není, jenom zarostlé valy a už jsme u barokní hájovny.

Srandovní tele mně sežere půlku jablka, co jsem ho měla k obědu, druhá půlka padne za oběť vraníkovi; já jim tam za to okoušu pár třešní a pokračujeme k oné záhadě, na které si zatím vylámali zuby všichni vědátoři.

Teorií o čtrnácti rovnoběžkách, vytvořených z kamenů ve směru sever - jih, je spousta, některé naprosto bláznivé.

Jedna z nich praví, že na kamenech se rozdělávaly ohně, aby kosmické lodě mimoňů mohly přistát na Rovině.

Poněkud směšná je teorie, že řady vymezovaly dráhu pro jezdce na koních. Chtěla bych vidět, jak by před příkrým srázem koně náhle zabrzdili. Prý pravěká Chuchle :-))), nebo spíše Keltské obětiště?

Úplně mimo je teorie, že zde Schwarzenberkové chtěli pěstovat vinnou révu a kameny měly sloužit pro udržení stálé teploty.

Výsledky výzkumů kamenných řad se staly podkladem pro odborné diskuze, které však žádný konečný závěr nepřinesly. Nepodařilo se prokázat, ani vyvrátit teorii o astronomickém poslání řad. Nepokročilo se v otázce jejich vzniku a účelu. Může jít stejně dobře o pravěkou hvězdárnu, jako středověké nebo novověké meze mezi políčky, původ řad může sahat do pravěku i do předminulého století. Vyloučit lze jenom to, že kamenné řady jsou přírodního původu. Někdo je někdy musel k nějakému účelu vytyčit; otázka proč, tak ta zůstává i nadále záhadou.( Jiří Bílek)

Vracíme se k nádraží v Domoušicích, do kdysi chmelařské obce, kde usnul čas od doby, kdy se chmel začal dovážet z Číny. Míjíme opuštěnou polorozpadlou sušárnu chmelu, zámeček, který čeká na opravu a před venkovským nádražím se s námi rozloučí stádo pekingských prasátek se strážním psem.

Pokud někoho opravdu zajímá

téměř detektivka o naší minulosti,

může si přečíst oba díly Hádanky naší minulosti 

(1.   Kam odešli Keltové a 2. Praotec Čech přišel ve středu)

(2.   od PhDr.Jiřího Bílka, CSc.

deeres