Potkám známého, statný to pětapadesátník a jaksi rozladěn. Mu říkám, co je? Měl jsem fakt bejt ticho, vrhnul se na mě a vrba dědek musela poslouchat. Před lety se rozvedl, to se stává, vychovali děti a nic. S bejvalou manželkou udržuje velmi solidní vztahy, kupka vnoučat jednou u ní a po druhé u něj, občas oba zaskočí na kafíčko si pokecat, dokonce i společná dovolená.
No a jak tak žil sám (rozdíl je bydlet sám a žít sám, pochopitelně), tak se seznámil s jakousi padesátkou, pěstěná, velice atraktivní. Ač je dost obezřetný, tak po dohodě si jí k sobě nastěhoval. Docela to i šlo, povídal. Jednou takhle on ve městě, potkal bejvalou, tak s ní na kafe. A jak fungují zákony schválnosti a veškerého svinstva, tak je zahlédla ta jeho nynější spolubydlící. Vlítla do kavárny a předvedla tam naprosto klasickej výstup žárlivé hysterické manželky. Pak vypadla tam vodsud, ta jeho bejvalka mu povídá: "Určitě jsem tedy nebyla vzor všech ctností, ale tohle ti, hochu, tedy fakt nepřeju.."
Tak se sebral a táhnul domů, tam seděla načuřená spolubydlící a hned, že si musejí promluvit. Tak jí povídá: "Není o čem, už jsi toho nakecala dost." Vyndal kufry ze skříní, počkal až si je zabalí, odvezl jí na nádraží, dal jí tisícovku - to jsou nakoupené zásoby ve špajzu a řekl jí SBOHEM. Prostě zvolil jediné možné, rozumné a elegantní řešení, což mu tedy plně schvaluju, kdo ví jak dlouho by se ještě těžce trápil a jednou ten radikální řez stejně musel přijít. Člověk si občas hubu nabije, to jó.
Franta Bouška
P.S. Dost nechápu typ některejch ženskejch, furt mánie někoho předělávat k obrazu svému, navíc když se připojí tahle vysloveně chorobná žárlivost. Jo, tohle bude dělat furt, votravovat život sobě a ostatním. Anebo sobě ne, pokud to celé považuje za zábavu a nevadí jí furt se někam stěhovat. Jsou nejspíš i takové dobrodružnější typy...
