Už odmalička jsem se těšila na dobu, až budu mít své vlastní miminko. Vozila jsem s kamarádkou v kočárku panenku vlasatici - takzvanou chodičku, protože při zakoupení chodila, od čehož jsem jí v cukuletu dopomohla a ten chodící strojek, co ji měl posunovat při vykročení vždy druhou nohu vpřed, jsem ještě ten den strhla.
Od té doby chodila jen pomyslně, a záviděla jsem přitom sousedovic Alence její „skutečné miminko" i s dírkou v pusince, do které se dal vložit modrý dudlík. Miminko se jmenovalo Petřík a za zelené lízátko mi ho Alenka půjčovala třeba i na celé dvě hodiny denně. Obě dvě jsme strašně dlouho toužily mít svoje miminka, nejlépe dvojčátka, chlapečka a holčičku. Nádherná představa jednoho modrého a jednoho růžového miminka ve velkém kočáře se mě 
držela asi do mých šestnácti let, než se mé sestře narodil Pavlík, divoch na druhou a já si v tu správnou dobu uvědomila, že ke štěstí napoprvé jedno dítě bohatě stačí.
Že jsem těhotná, jsem věděla dřív, než mi to potvrdila moje gynekoložka na středisku. Příznaky jsem vykazovala všechny, dokonce i nějaké navíc. Trpěla jsem žaludeční nevolností, začala jsem přibírat na váze a ňadra mi pučela na všechny strany a nejvíc kupředu, zpátky ni krok - hlavně z podprsenky ven - takovým způsobem, že můj přítel dobrovolně šel a vnutil mi novou o číslo větší podprsenku za hříšné peníze, aby mě ochránil před žhavými zraky všech kolemjdoucích mužů.
Moje lékařka však vůbec nechtěla věřit všem těmto vnějším příznakům, podle jejích vyšetření jsem do těhotenství měla asi tak daleko jak stará Kudláková do Miss World 2007. Nevolnosti přičítala bujarým večírkům, nezdravé a nepravidelné stravě a přemíře alkoholu, a hlavně duševnímu rozpoložení mému a mých deváťáků. Pravila, že za šest týdnů se to jistojistě zlepší, protože začnou letní prázdniny. Vysvětlila mi, že ranní nevolnosti se objevují zhruba od 4. do 12. týdne a já podle všeho je mám nejméně půl roku a že by to viděla spíš k internistovi s podezřením na žaludeční neurózu, potažmo i vředy. Zvyšování hmotnosti komentovala nadměrnou konzumací čokolády (je dobrá na nervy) a nedostatku pohybu. O tom, že učím matematiku a tělesnou výchovu, jsem taktně pomlčela.
Když mě asi popáté ujistila, že opravdu nejsem těhotná a proto že nemám vysazovat antikoncepci („kterou přece berete bez vynechání už od loňského září, ne, slečno Sovová?"), obdařila mě tak pronikavým pohledem, že jsem se neodvážila ani pípnout, protože jistě viděla na dně mé černé duše, kolik pilulek jsem zdařile zapomněla za tu dobu užít ve stejnou dobu a vzpomněla jsem si na to až na druhý den ráno). „Nebojte se, hormonální antikoncepce patří k nejspolehlivějším metodám plánování rodičovství," ujistila mě na závěr, načež jsem nesměle pípla, že ale já dítě chci už od mých deseti let.
„Když budete chtít otěhotnět, tak musíte antikoncepci vysadit," zavrčela nesouhlasně a zakroutila hlavou. „Ve svém věku už byste mohla mít jasno, co vlastně chcete." Vstala jsem. Sevřela mi ruku: „Na shledanou, slečno Sovová. A buďte klidná, jste naprosto v pořádku a zatím skutečně nejste těhotná." Nechtěla nikdy ani slyšet o konspirační teorii „O zastydlém těhotenství" (když může být zastydlá puberta) ani o zpomaleném průběhu prvního trimestru na dobu půl roku a předepsala mi novou várku antikoncepce. Potom mě ruku v ruce raději vyprovodila do čekárny, abych se náhodou znovu nevnutila na vyšetřovací lehátko.
Když jsem po prázdninách, svěží a opálená a odpočatá (dva měsíce bez dítek školou povinných) došla na pravidelnou kontrolu a pro předpis na další antibejbypilule, abych si mohla v klidu a bez starostí užívat všech zázraků láskyplných intimností života ve dvou, zamyšleně pokývala hlavou a dlouze na mě nevěřícně hleděla: „No, slečno Sovová, další recept vám ale bohužel nepředepíšu. Dnes tedy určitě ne. Gratuluji vám, jste těhotná."
Tentokrát mi dokonale vyrazila dech, až jsem zapomněla na všechny příznaky těhotenství, které mě v té době nadobro opustily a taky na svých pět ztracených kilo. Tentokrát jsme si vyměnily role a ta, která po vyšetření bývala zadumaná, cože to ta ženská vlastně chce, jsem byla já.
Těhotenství se stalo nejúžasnější náplní mého života. Nabyla jsem přesvědčení, že malá Eliška rostoucí v mém břiše, nutně potřebuje ke svému zdravému vývoji jen to nejlepší, nejlahodnější a nejchutnější, plné vitamínů a dalších potřebných látek ve formě naprosto přírodní, nikoliv tabletkové. A v čem jiném se snoubí tohle všechno, než v čokoládě? Věděla jsem, že tvoreček, vyvíjející se ve mně, bude děvčátko Eliška. Ta jistota byla pevnější než dělostřelecká tvrz Hanička u Rokytnice v Orlických horách, i když mě všichni přesvědčovali, že to bude chlapeček, podle tvaru břicha i dalších babských zkušeností. Kdepak, Eliška je holka jako z růže květ a počkejte, za pár týdnů jdu na ultrazvuk a tam se to jasně potvrdí, stála jsem si za svým.
Ranní nevolnosti přišly o něco později, než se psalo v odborných příručkách, a byly skutečně ranní, trvaly přesně od rána do rána a následující den pro změnu zase od rána do rána. V noci mi bylo špatně i ve snech.
Těhotenství je ovšem fajn, jen se změní vaši přátelé a z vaší nejlepší kamarádky se stane druhá nejlepší kamarádka a tou první nejlepší se stane záchodová mísa. Četnost objetí nové nejlepší kamarádky předčí i všechna objetí milovaného muže a každé ráno spolu budete ve styku mnohem intimnějším než kdykoli předtím, strávíte u ní většinu vašeho volného času, když se tedy zrovna necpete čokoládou a kyselými okurkami. A začnete kupovat růžová mejdlíčka s květinovou vůní tak, aby ladila s přibývající Eliščinou růžovou výbavičkou. Otec dítěte asi po měsíci mého toaletního přátelství s mísou si povšiml, že mu ráno někdo chybí v posteli a že na záchodě není slyšet jeho volání od počítače, jestli nevím, kde má brýle na dálku a klíče od auta, a taky toho, že je permanentně obsazené WC.
„Prosím tě, jsi v pořádku? Není ti něco?"
„Jsem, miláčku," ujistím ho přes záchodové dveře s totálně vyprázdněným žaludkem, toho dne již asi podesáté, a okamžitě dostanu chuť na tabulku čokolády.
I přes to všechno týdny ubíhají a my s Eliškou jdeme na ultrazvukové vyšetření. Těším se, až uvidím toho malého človíčka na monitoru a donesu jeho fotografii mému nejdražšímu. Cestou tam ještě koupím asi padesátou růžovou mikinku a růžovobílé malé capáčky. Všechno je, jak má být. Ručičky, nožičky, hlavička, tady to dusající je srdíčko, obličejíček jak od panenky a ejhle, tvoreček si cucá prstíček. Malý zázrak, tahle technika. Eliška je naprosto dokonalý andělíček. „Můžete být klidná, maminko," říká doktor od ultrazvuku a ukazuje mi jednotlivé končetiny a orgány. „Všechno je, jak má být, velikost odpovídá 28. týdnu těhotenství, srdíčko šlape jak hodinky a podívejte se semhle, no to je paráda," hlaholí s pyšností v hlase, jako by to nenarozené dítě bylo zrovna jeho.
Dívám se na místo, kam ukazuje silný mužský prst a oči mám rozjitřené dojetím. „Podívejte, bude to kluk jako buk," směje se a já hledím na tu blikající obrazovku jako ve snách a tam, kde má mít moje Eliška holčičí kačenku, vidím naprosto neeliškovského cambrlíka.
Jediné, na co jsem schopna myslet, je otázka, jak všechny ty růžové serepetičky vysvětlím nastávajícímu velmi praktickému tatínkovi, který mi každý večer dával přednášku o tom, jak je nejvhodnější pořídit výbavičku v neutrálních barvách, jako je žlutá, světle zelená nebo jeho oblíbená béžová...
Pavlínka
ve finale jich mam tedy o 1 mene
Elišák je fešák, třeba to s tou Eliškou vyjde někdy příště.
Ještě tu Élišku bys mohla zkusit :-). Druhé dítě byla Eliška, zase jsem si na UTZ nenechala prozradit pohlaví, a zase jsme byli překvapení . Dál jsme nepokračovali, protože bychom asi měli fotbalovou jedenáctku. to to leti....Proč se na to ptám? Moje dcera to před narozením Barborky také často postupovala. Dokonce si to nahrávala a posílala nám soubory - video, s vyvíjející se Barborkou.
Tehdy jsem se jí ptal, zda tam nechodí příliš často? A hledal jsem různé info o škodlovosti či neškodlivosti této moderní vyšetřovací metody. Nenašel jsem toho moc, ale to něco, co jsem našel, svědčí o tom, že ani tato metoda není ještě tak prozkoumaná, aby se mohlo na 100% říct, zda může či nemůže škodit tomu malému, vyvíjejícímu se plodu.
Nesmějte se strejdovi! To je normální logika.
Co je to ultrazvuk: je to v podstatě elektromagnetické záření jako každé jiné vysokofrekvenční - zde tedy na velmi nízké, už neslyšitelné frekvenci, ale stále se zde jedná o elktromag. vyzařování, které se vlatně odráží od plodu a následně se zobrazuje na monitoru. A vezměte si - boom mobilních telefonů a články o neškodnosti těchto zařízení. (Tehdy to na mne dělalo takový dojem, že si ten průzkum dávají dělat firmy, vyrábějící mobily, protože závěr byl vždy jednoznačně negativní.)
Je jasné, kde vyzařuje ultrazvuk a na jakém kmitočtu chodí mobily, to je nesrovnatelné, ale považte - najednou se zjistilo (Švédové), že velmi časté používání mobilu může způsobovat nějaké mozkové problémy. Jak by ne - 2W u ucha a několik hodin denně...A úplně nejhorší je to v místech, kde je slabý signál.
Vrátím se opět k meritu - ultrazuk. Mé dceři, které se Barborka skutečně povedla a i když jí není ani rok, nevypadá to na nějaké poškození plodu ultrazvukem. Má se k světu ve všech oblastech
Ale řeknu Vám, že jsem se docela bál těch častých návštěv. (Dceři je už po třicítce, to na vysvětlení) A tím chci uklidnit i Pavlínku, ale zároveň i podotknout, aby tu četnost návštěv omezila na co nejmenší možnou míru a vždy se zeptala, je-li to skutečně nutné. Ono to fakt není ještě prozkoumané do všech detailů.
(Ale to ňadro na obrázku je skutečně k sežrání...)
A několikaminutový záznam 3D ultrazvuku jen pro rodičovské potěšení považuju za teda dost šílenou záležitost.
Dodávám, že jsem jinak celkem moderní, mladá osoba využívající naplno moderních technologií, ale zrovna v porodnictví mě jejich nadužívání upřímně děsí.
zajímal by mne názor lékaře na očkování proti rakovině děložního čípku
měly 4,10 a 3,65 kg, 53 a 51 cm
teď jsou vysocí, štíhlí, hezcí...a chytrý až na půdu :- ))
ultrazvuk mě nebolel, ale jako každé zdravotní vyšetření ve zdravotnickém zařízení jsem si to nijak neužívala, žádné těšení na televizi s děťátkem - popravdě, neviděla jsem nic než šmouhy...tak jsem ani nepovažovala za nutné mít fotku šmouh : ))
mobil u ucha při hovoru mi nevadí, záněty jsem dostávala občas při nahlédnutí do faktury
mobily vypínám dost často, na noc vždycky, pokud jsou obě děti pod jednou střechou s rodiči, nebo jinou zodpovědnou osobou...a spím jako dudek
když ho nechám zapnutý na nočním stolku, kdyby náhodou něco...tak se nevyspím, budím se
dulezity je, aby ji holka dostala PRED zahajenim sexualniho zivota (coz predpokladam pro tvou dceru je uz asi pase), ale i pozdejsi ockovani ma smysl, cim driv, tim lip
cely pak najdes na http://www.bbc.co.uk/czech/interview/story/2005/08/050826_vonka.shtml
"Nejlepší vakcína, o jaké jsem zatím slyšel," tak optimisticky vědecký pracovník Ústavu hematologie a krevní transfúze, profesor Vladimír Vonka, host dnešního Interview BBC začátkem srpna označil v rozhovoru pro Českou televizi dvě látky, které se nyní v České republice testují a které se mohou stát účinnou preventivní vakcínou proti rakovině děložního čípku. Pane profesore, na kolik je pravděpodobná ještě ona varianta, že by se v dalších letech mohla vakcína ukázat jako méně účinná, než jak jste o ní mluvil a mluvíte v současnosti?
Prosím vás, každý biologický produkt má své otazníky. Vakcína, která byla připravena pomocí metodologie genového inženýrství, tak je skutečně svou kvalitou dech vyrážející. Já v té oblasti vakcín pracuju několik desítek let a mohu říct, že s tak dokonalou vakcínou jsem se nesetkal. A ta dokonalost spočívá jednak v její velmi nízké reaktogenitě, řekli bychom bezpečnosti a za druhé téměř stoprocentní účinnosti. To je vlastnost, kterou vakcíny nemívají. Vždycky nějaký segment vakcinových chráněn vakcínou není. Ty dosavadní výsledky jsou nesmírně povzbudivé a já si myslím, že opravňují k tomu, aby vakcína byla v širokém měřítku zavedena. Nic ...
A nemůže, teď se k tomu dostávám, nemůže se časem ukázat, že tam jsou jisté rezistence, jistá rizika a nepůjde o tak účinnou vakcínu?
Prosím vás, ano, k tomu může dojít. Virus je biologický činitel a jako takový jest proměnlivý. Teoreticky je možné, ale prosím vás, skutečně mluvíme o teorii, nikoliv nemáme žádné důkazy, že by k tomu mělo v brzké době dojít, že se začnou selektovat varianty, které budou antigenně pozměněné a stanou se nezasažitelné imunitou, kterou vakcinace vyvolá. Není to příliš pravděpodobné. Já si myslím, že větší problém spočívá v tom, že ..., který musí být řešen v příštích deseti, dvaceti letech, že vakcína je zaměřena proti dvoum nejnebezpečnějším typům 16 a 18, které odpovídají celosvětově asi za sedmdesát až osmdesát procent všech případů karcinomu děložního čípku. Není vyloučeno, a to je věc, kterou epidemiologové a virologové musí v příštích letech sledovat, že jestliže z populace vyloučíme tyto typy, jestli se tam neobjeví jiné, proti kterým imunita nebude, imunita vakcínou vyvolaná bude nedostatečná. Ale to je problém, který se dá kontinuálně studovat a já bych byl velmi rád, kdybychom v příštích letech tento problém studovali taky u nás. Musíme studovat, zda ony typy 16 a 18 nebudou nahrazeny ...
Jinými typy.
... třeba typy 31, 35, které mají také onkogenní potenciál, leč odpovídají za malé procento případů. Ale nic tragického by se nemuselo stát, bude-li tato problematika sledována.
"Průlom v přípravě takové experimentální vakcíny způsobil na počátku 90. let minulého století objev, že bílkovina, kterou je tvořen obal papillomavirů, je schopna spontánně vytvářet tzv. viru podobné částice (pseudoviriony), které jsou makroskopicky k nerozeznání od infekčních virionů, ale nejsou infekční, neboť nenesou virovou genetickou informaci (DNA), a nejsou tedy schopny vyvolat tvorbu nádorů."
cely clanek najdes na http://www.prevencenadoru.cz/mouprev/section_show.jsp?s=908&selIdDoc=141
i když ty informace mě víc a víc přesvědčují pro
myslim ze prave kdyz se o to zajimas,stoji to za to si precist. Ja netvrdim nic,ja o cele problematice vim prd,ale radeji pocti.
jiste ti na tve otazky odpovi.
http://www.papillomavirus.cz/lide_vs.html
