Skupina HUUN-HUUR-TU, což znamená v tuvštině Sluneční vrtule, jsou čtyři mladí muži, pocházející z daleké Sibiře. Od svého založení v roce 1993 zažila skupina raketový vzestup a proslavila svoji domovinu po celém světě. Pravidelně byli nominováni na cenu World music awards a v roce 2004 byli ve stejné soutěži i oceněni.
Saša Bapa, jeho bratr Sayan Bapa, Kaigal-ool-Khovalyg a Albert Kuvezin pocházejí z hlavního města ruské autonomní republiky Tuvi, z Kyzylu. Zpívají staré zapomenuté tradiční písně oslavující rodnou zem, lásku, koně a šamanství; meditativní melodie zvýraznili úžasným důrazem na rytmus. Třístrunné shanzi, dvoustrunné housle igil, loveckou harfu byzaanchi, středověké dudy shöör - ženou vpřed údery do šamanského bubínku a nejrůznějších chrastítek.
Jezdí už patnáctý rok křížem krážem po světě, několikrát už byli i u nás. Jejich vystoupení pokaždé vezme posluchačům dech.
A teď něco víc o jejich zvláštním zpěvu - používají specifickou pěveckou techniku, při které jim v hrdlech zní současně dva až tři tóny. Říká se tomu alikvótní zpěv, asijská bifonie nebo throat singing. Každopádně - je to něco neskutečného... (V Tuvě prý dokonce některé děti začínají tímto hrdelním zpěvem zpívat dříve, než se naučí mluvit. Podivuhodná dítka.)
Tuvinci žili odpradávna kočovným způsobem. Toulali se po tajze na koních se stády dobytka, přebývali v jurtách a na slovo věřili svým šamanům, bez nichž se neobešlo žádné důležité rozhodnutí. A - jak asi už tušíte, tamější šaman s duchy komunikuje právě pomocí hudby a zpěvu. Tento zpěv má ale ještě další cíl: zapůsobit na mužské konkurenty a získat si pozornost žen...
.
Prave nedavno jsem videla dokument o Paul Pena(ovi) ze San Francisca, ktery mezitim uz umrel, bohuzel. Jmenuje se to "Genghis Blues " a film stoji za straveny cas.
