Směnka na viděnou, vystavená v prospěch zrovna tohodlenc dlužníka jakousi firmou a na částku několikanásobně přesahující dluh.Jedna klasická exekutorská historka, odehrála se ve vedlejším okresu. Vcelku nevelká částka - televizor asi za 15k, s poplatky to ovšem vylezlo holt na 35k.
Pán domu doma nebyl, manželka dost vyděšená, hrabala se v dokladech a našla tam takovej podelší papír a nevinně se ptá pana exekutora, co to je.... Já to na dálku poznal a říkám si, ach jo, další problém.
Hle, problém naprosto opačného gardu. Směnka na viděnou, vystavená v prospěch zrovna tohodlenc dlužníka jakousi firmou a na částku několikanásobně přesahující dluh. Pan exekutor ten dokument pečlivě prostudoval, uznal směnku za platnou, exekuci přerušil, pomohli jsme jim sundat nálepky ze dveří a oba jsme vypadli. Tak jsem si říkal, že teď si tato rodina najmula bezplatného advokáta. No bezplatného, on si to nechá dobře zaplatit. Se směnkou vyrazí na okresní soud, ten vydá směnečný platební rozkaz a pojede to dál. Von z tý firmy celou částku na směnce vymlátí, o tom není pochyb, zaplatí dluh a svojí odměnu a zbytek rodince vrátí. Aspoň nemusejí tahat nábytek tam a zpátky. Jó, právo šekové a směnečné není žádná sranda, pozoruhodné je, že zákon prakticky ve stejném znění platí od roku 1950 (!!!) a vydržel i 40 let komunismu.
Kdykoliv se setkám se směnkou, tak si vzpomenu na jednu krásnou advokátku u nás v Ústí, která řeší vyplacení směnky tím, že klienty posadí na strany dlouhého stolu a po jedné straně stolu se postrkuje směnka a po druhé peníze, vše po dozorem ochranky. Už se jí prej jednou stalo, že výstavce směnku sebral a vmžiku sežral - no, a pak seš prostě a jednoduše ve „hvězdě". No, moc jí sice nevěřím, ony ty advokátské historky jsou někdy dosti nadnesené, ale v životě lidském možné jest vše. Ona také vstoupila do dějin soudnických, když si na ni jednou stěžoval soudu zástupce protivné strany, že „To není fér hra. Víte, pane soudce (paní soudkyně), já byl její krásou tak oblouzněn, že jsem podepsal to, co jsem nikdy v životě podepsat nechtěl"...
Někdy před lety patnácti jsem dojížděl v rámci privatizace zdravotnictví do jednoho okresního městečka jihozápadně od Ústí. Pracovně jsem se tam seznámil s jednou slečinkou, asi tak 1000 týdnů mladou. Taková rybí kostřička, útlá, podelší vlas, ale s opravdu velice zajímavým hlasem, skvostný tmavý hrdelní alt a malinko chraptěla. Fakticky z fleku mohla dělat špičkovou sexykočku po telefonu, navíc ten krásný hlas s její útlou postavičkou vůbec nekorespondoval, kontrast to byl velice zajímavej... Je vám to pár dní, co se ozvala, hlas v telefonu jsem i po těch letech okamžitě poznal. Tak jsem se za ní po letech vypravil, pracovně samozřejmě. Přijedu do firmy, v jedné kanceláři se poptám na paní Adélu a jakási odulá ženština prohlásila jejím hlasem „To jsem já.." Já vam skoro upadnul na zem, tedy aspoň psychicky. Obličej jako měsíc v úplňku, mastnej a sádelantej, mezi obrovitými kozami (omlouvám se, ale to se jinak slušně nazvat nedá a to ještě těm nevinnejm zvířátkům dost ubližuju) čůrky potu, no děs a hrůza. Nojo, ta rybí kostřička jí zůstala, ale obalená opravdu pořádnými pláty tuku.
Nebyl jsem pomalu schopen slova. Jak se může člověk, co člověk - ženská!, za pár let tak změnit, tak znemožnit! A ona mi ještě říká" „ Trošinku jsem přibrala, ale sluší mi to, viďte?"
Vy všechny naše ženičky, berte to jako výstrahu a pak si nestěžujte,
že na vás partner kašle a nebo se někdy časem vykašle.
Vono když nerozeznáš,
co jsou prsa a co nadbřišní,
břišní a podbřišní faldy...
Franta Bouška
