nojo, jenže když vím, že se za tím vychloubáním většinou schovává něco nic moc, třeba smutek z toho, že maminka dopřávala sobě a dítě držela zkrátka, tak si to vynahrazuje takhle, nebo někdo vyšel ze základky, tak se chlubí studiemi dětí, byť rodina kvůli tomu večeří chleba a sůl, atd. atp., tak je mi těch lidí spíš trochu líto a nemám na takové hrátky ani chuť...
stejně jim většinou osud ukáže nějak sám...obvykle se to pozná tak, že po pár lehkých drcnutích a šťouchancech se sesypou, spustí hysterickou obhajobu nebo jdou do útoku

když slyším, jak někdo, komu je hej, což pro mě znamená zdraví, dobré vztahy, děti v pohodě, slušné bydlení, co jíst, nemít šílené nesplatitelné dluhy, přesto na otázku Jak se máš odpoví Ale nic moc, Stojí to za starou belu, No co ti budu povídat,Jde to, ale dře to, aj. perly, mám velkou chuť použít souvislou řadu sprostých výrazů...takoví lidi nějak hůř snáší, když odpovídám Mám se báječně, práce,zdraví, děti v pohodě, a dá-li vesmír, do roka vysněný dům...

ale prameni to z nedavne minulosti.....kdo si dovolil rici ze se ma fajn,-uz po nem jeli.Zvyk je zvyk a nez si lide uvedomi ze jsou svobodni,tak prijde zas dalsi diktatura.

on se prostě každej nemá dobře a každému něco schází, i když to nepřizná, tak proč ho ještě dráždit, nebo zraňovat.Jo nic člověka nepotěší, jako cizí neštěstí (Šimek a Grossmann), ak proč mu nedopřát pocit, že se má někdo o fous hůř než on. - takže - jo, celkem to ujde - když to nechce být lepší....

je to jako všechno o míře...jestli někoho dráždí či zraňuje, když někdo na otázku jak se má neodpoví lživě Nic moc, ale pravdivě Mám se moc dobře, je to špatné. A mě to i mate Zpočátku jsem třeba reagovala s účastným zájmem, nastartovaná případně vypomoct, když je jim zle...Čímž jsem zmátla je. Drtivá většina těch lidí, kteří takto reagují, se má dobře (mluvím o lidech, které znám). Já mám taky dost starostí a problémů k řešení, ale nic fatálního, takže proč věci prezentovat jinak. Vnímám to i tak, že bych si koledovala o facku osudu, ať neremcám.

ale když se někdo má mizerně, tak pokud to není zrovna zdraví, určitě pro to může něco dělat. Já znám plno lidí, co mají hafo dluhů, žijou nejen od vejplaty k vejplatě, ale ještě se zadlužujou. A je jim to úúúplně jedno. Mám známou, co každý týden utratí šílený peníze v obchodě, kupuje věci, který by mě ani nenapadlo koupit, i kdybych se v penězích topila. Klidně si tam zajde s rodinou do mekáče, kde nechají tolik peněz, že by za to měli plno jídla na víkend. Kupuje dětem každou blbost, co hodějí do košíku... A tak je to ze vším. A pochopitelně, že pak jen skuhrá, jak je teď život těžkej, jak nemá šanci dostat pořádné místo atd. Přitom veškeré vzdělání má základní, "ovládá" sotva češtinu. Kdysž jsečm jí řekla, ať tedy víc hospodaří nebo ať si vezme třeba úklid, tak si neumíš představit, jak mě sjela.
No, každý svého štěstí strůjcem. Žít se dá dobře - buď levně, nebo nad poměry. Záleží na tom, jak se kdo snaží. Pokud budou lidi "profesionální plačky", tak se nedivím, že jsou lidi, který "potěší cizí neštěstí".

já znám zas dost lidí, kteří jsou na tom skutečně mizerně. Tito většinou neskuhrají, ale i tak...proč je dráždit....

jo, souhlasím, když to někdo přehání, štve to. na druhou stranu - tvrdit, že se mám super a skvěle, když se mám slušně řečeno na houby (a je jedno kvůli čemu), proč to... nepohodou se na potkání nechlubím, ale když se někdo zeptá, odpovím po pravdě, i pokud mi není hej.

taky souhlasím s tím, co říká ivanka, každý svého štěstí strůjce... jenže někdy se to holt nevede. a člověk asi ze své podstaty má potřebu se dělit o to štěstí i o to neštěstí - však z toho vznikla přísloví, ta o té dvojnásobné radosti a poloviční bolesti...

tihle sousedé z článku možná měli pocit, že to jejich "štěstí" by mělo být viditelnější, nablýskanější, hezčí... a trošku z toho cítím smutek, že s tou nablýskaností a načančaností to kýžené štěstí nepřišlo, nezafungovalo to tak, jak chtěli. a snad právě proto se o to víc ukazuje a chlubí... aby se všichni zúčastnění (včetně bydlících) přesvědčili, že je to vlastně super. aby se nějak zakrylo to nepatřičné zklamání.

přesně - komu se nedaří bůhvíjak, neskuhrá. Myslím, že bb měla na mysli takový ten český národní sport, kde i kdybych se měla bůhvíjak tak pro jistotu budu říkat - no to víš, dělám co můžeu apod. - já taky říkám, že se mám fajn a lidi jsou spíš tak nějak zklamaný, radši by mě litovali

nenapadlo mě, že snad někdo myslí, že očekávám za všech okolností zdvořilé "mám se skvěle, děkuji za optání" ...ne, myslím právě to, že jsou lidi, co se mají výborně - a remcají
Jen se trochu zamýšlím proč. Remcají proto, že svoji celkem růžovou realitu vnímají tmavě šedě? Nebo jsou si vědomi toho, jak dobře se jim vede, ale z obav z čehokoli to svému okolí zatloukají? Tak či onak si teda moc neužijou, takže obojí je docela k politování.
Obava, aby si druzí nemysleli kdovíjak dobře se nám nevede, se projevuje různě...třeba před pár dny jsem se dozvěděla zajímavou věc. V našem domě máme údržbáře - v zimě topení, drobná údržba (výměna žárovek na chodbě, na vše ostatní najímáme externí dodavatele) a dozor nad čistírnou odpadních vod, v létě totéž bez topení. Délku zimní sezony si určujeme sami podle toho, jak moc je nám v bytech chladno, obvykle je to 8-9 měsíců, i s těmi, kdy se už moc netopí, jen alespoň zrána a navečer přitápí. Po tu dobu bere údržbář plný plat, v letní sezoně snížený. Kdysi snížený spíš symbolicky, což vedlo k tomu, že když chtěl skončit s prací, nechal si to sladké tajemství až do konce letní sezony, aby za nic pobíral plný plat. Později jsem to změnila, ale v době, když údržbáře dělal jeden penzista z domu, to ještě platilo, takže bral i v létě téměř plný plat. Až teď, po letech, jsem se dozvěděla, že lidem tvrdil, že to v létě dělá zdarma...že to má ve smlouvě, jako podmínku k zimnímu platu.
Jeho pohnutky jsou mi nejspíš na hony vzdálené, ale stejně jsem si řekla jen to, že si asi užil drsné mládí, když se tak bojí, až zapírá plat...a byla jsem ráda, že mě nikdy nic k takovým praktikám nenutilo...i když ty lidi se tak trochu nutí sami, ani je nenapadne, že by vlastně nemuseli

Hned jak nastoupila, všechny nás seznámila s tím, že má nový dům ve VIP čtvrti, zahradu zařízenou od zahradního architekta, dvě auta, děti na prestižních školách a manžela s hodně písmenky před i za jménem. A že nechápe, jak někdo může bydlet nedůstojně někde v paneláku.
Protože "nedůstojně" bydlí většina z nás, získala si hned na začátku spoustu přátel.
Problém je, že VIP čtvrť se nachází pár desítek km od Prahy, takže dvě auta jsou v podstatě nutností, protože MHD tam má intervaly jak sobí spřežení na Čukotce, a někdo ty děti do školy vozit musí.
Kolegyně záhy zjistila, že s nemístným chlubením narazí, tak pro změnu fňuká, jakou musí platit hypotéku, co stojí dojíždění, apod.
Takže nezávidím, ale už by se konečně měla rozhodnout, jesti je tedy šťastně bohatá, nebo nešťastně chudá.

proč by měla, je to jedno, ne? si jejích řečí nevšímej
asi je na tom jako vy, vám občas způsobí potíže vyšší doplatek na plyn, nebo faktura za telefon, nebo nečekaně rozbité auto, ale nějak to pořešíte, neb v chatrči či na ubytovně spát nechcete ona by tohle zvládla levou zadní, tak si naložila o trošku víc a občas honí spátky hypotéky, fakturu na školné nebo od architekta, no

to já nějak neřeším. Moje babička říkala, že aby byl člověk šťastný, měl mít peněz tak akorát na to, aby měl na živobytí, a ještě o malinko víc, aby mohl občas udělat radost dárkem svým blízkým.

moc hezky jste to napsala. Už vím, po kom jste tak moudrá......

premyslela napsat na Kudlu. V poseldni dobe je v mem okoli takovych lidi,co se chvastaji,kolik vydelavaji,usetri a jak jsou hamizni. Mluvi o nadnesenych castnkach,asi aby druhe nastvali,protoze jinak si to nedokazu vysvetlit. Me to je naprosto ukradene,jsem spokojena s tim,co mam. Ten jeden,to zvlast expert,jeden cas mel snad i tri prace. Kdyz jel na nocni,tak si vzal prasek,aby neusnul. Rano mel asi 4 hodky na spani,tak si dal prasek,aby lepe usnul. Pak bezel do tech zbyvajich dvou praci. A myslite,ze si uzil ty penize?? Vubec ne. Bud si radsi vymysli,ze nikam nejde,aby neutracel a kdyz jde,tak si pomalu nic nedopreje a i za to malo narika,kolik ho to zase stalo. A ty jeho kecy a povzdechy,kolik ma penez,to uz se jen usmivame.Slavil narozeniny spolecne s kamoskou,ktera kolaudovala byt. On donesl neco malo piv,ona vlastne veskere piti zasjistila. A on jeste zacal pouzivat piti z jejiho baru a vesele si tam pritukaval.A ze by ji bar druhy den doplnil tim,co vypil??Ani nahodou. Mohla bych pokracovat. Dalsi znamy,to taky,narovinu povida,kolik ze ma milionu,jak po nem chce ten a ten pujcit a on nepujci a pred par mesici chtel po me pujcit docela dost penez. No divila jsem se. Prijel si pro penize okamzite a kdyz je vracel,tak je poslal,zadne diky,nic. Snad to podekovani me mrzelo vic,nez to,ze treba nedal ani lahvinku vina. A kolik takovych znam. Jsou to chudaci,kteri jen prezivaji,honi se za mamonem a pak lzou pribehy,ktere se ani nestaly,aby byli vubec necim zajimavym. Uz si s nima ani neni co rict,tak jsem kontakty prestrihla. Taky me Wendy napadlo,ze bych se chvastala stejne jako oni,ale to jsou taci hlupaci,ze mi to ani nestoji za namahu.
Ovsem nejlepsi byl jeden znamy,ktery take hodne setril. Bylo mu neco pod 40 let,svojim zivotnim stylem vypadal o 10 let starsi. Nedbal na sebe,neupravene vlasy a vousy,jedl same levne jidlo,takze kvalitne nic moc a jen se valel,nikam nechodil,aby neutracel. Tlustej byl az kam. A rikaval,az nasetrim tolik a tolik,tak zacnu ZIT!!ptali jsme se,proc nezije uz ted,ze muze s nama nekam jit,zaplatit si fitko atd...ne,az si nasetri,bude ZIT. Korunu tomu dal,ze si koupil ve sleve ctyri stejne kozene bundy. A proc stejne,co s tim bude delat? Pry,jednou pujde tam,vezme si jednu bundu,pak pujde zase tam,vezme druhou. A jeste nam pekne spocital,kolik usetril. Sleva byla z $200 na $150 na jedne bunde,takze on usetril 200.
To byl dobrej kauf,ne?

to je buď vtip, nebo vyprávíš o lidech zralých na psychiatrii...tam už by asi ani psycholog nepomohl

naše babičky byly úspornějším způsobem života zmoudřelé, to je fakt, ale doba je jiná a my bychom se měli - ve vlastním zájmu - naučit žít s rozdíly, akceptovat, že někdo je na tom zle i ne vlastní vinou, a nezaslouží si naše pohrdání a posměch, a stejně tak by nás nemuselo dráždit, že někdo je velmi bohatý...chování zbohatlíků ignorujme nebo kritizujme, ale proč pořád dost dráždí samotný fakt, že někdo je bohatý...jsou i takoví, co svoje bohatství užívají rozumně a k prospěchu nejen svému, ale to nikdo předem nezjišťuje, většinu lidí už jen zmínka

o tom, že někdo nestrádá a má se dobře, irituje
nevím proč, ale jsem vůči takovým projevům, cos popsala, asi imunní, s těmi lidmi se nebavím a mám pocit, že už jen myslet na jejich chování je škoda - času, energie...
na druhou stranu jsou lidi, co podporují spoustou peněz obecně prospěšné projekty, buď se to o nic neví, nebo vědět nechce, tak či onak, jak na ně přijde řeč, je to na jedno brdo - prostě kdo má peníze je buď podvodník, nahrabal si kdovíjak, prostě pracháč..

Ti známí byli rodilí Američané ? Asi ne. Podle mých zkušeností oni se takhle nechovají. Nebyli to naši, tedy Češi ? Nebo jaká národnost . . .
Jinak, lidi, co mají MOC rádi peníze, žijí všude.

Mně nijak neirituje ničí bohatství nebo chudoba. Když si někdo z mých přátel pořídí dům nebo luxusní auto, mám radost s ním, že se mu daří a je spokojený, protože se spokojenými lidmi je radost se vídat.
Mně vadí pouze přístup JÁ MÁM - všichni koukejte a záviďte, a kdo NEMÁ je póvl a může si za to sám. Bez ohledu na to, jestli o podobný styl života vůbec stojí.
Hlavně zdraví...

já to taky lidem přeju. Neužírám se po nocích a je mi to de facto jedno. Pokud mám k tomu člověku blízký vztah, pak se raduju s ním. Nemáme my ten život o hodně jednodušší než ti závistivci, co se ani pořádně nevyspěj?

jo jo,Cesi

Přesně to zapadá do mých zkušeností o Češích. V jednom z předešlých článků tu byla diskuze o pomlouvání své vlasti, svého národa. Nechtěl jsem se do toho plést, protože ti, co nemají srovnání z delšího pobytu v cizině, nelze přesvědčit, že v Čechách těch závistivých, agresivních lidí je víc, než třeba v Americe. Stačí porovnat chování lidí na silnici tady a tam. Ten rozdíl je ohromný.

ten,kdo nezil mimo Cechy opravdu nema s cim porovnavat. Take nekdy nemuzu urcite rozdily vysvetlit ani me rodine. Muj pritel pri prijezdu sem mel strasny pech na Cechy,od provolani par tisicu na telefone,co byl na jeho jmeno (ten dotycny tenkrat prisahal na smrt sve matky ,ze nevolal a pak zmizel) az treba po snahu nejakeho Cechacka jit do banky se sekem,ktery mu vzali,zfalsovali jeho podpis a chteli si vybrat docela slusnou castku penez.
Nastesti ten ucet byl jen na udrzovani,takze tam bylo par penez na poplatky. To pak nechtel mit s Cechackama nic spolecnyho. Nejhorsi je,ze clovek pak zacina uz i pochybovat o sobe,ze neco dela blbe,kdyz se na me lepi takova paka. Vsichni taci ale nejsou,jsou nekteri,co jsou moc fajn,je jich sice o dost mene,ale jsem rada za ne!!!Fakt je,ze takovou jedovatost a podlost jsem u Amiku nikdy nezazila. To se nikdo nezlobte,ale tak to je.

je třeba rozlišovat a ne zevšeobecňovat. Ty negeneralizuješ, píšeš o konkrétních zkušenostech dobrých i špatných a proti tomu se nedá nic namítat, to je prostě "vyvážené zpravodajství" a sdělení názoru, ne pomluva. To, co mně se nelíbí, je z trochu jiného soudku, podrobnosti ze zkušeností jsem psala nahoře. Byl to přímo ukázkový příklad - vyučili se tu za státní peníze, postavili domek se stání (nenávratnou) půjčkou, zařídili domácnost s nízkoúročenou státní novomanželskou půjčkou, jedno dítě do státní ZŠ, sešity knihy čtvrtky zdarma, školní jídelna s obědy za pár korun a pak školní družina - hlídání dítěte zdarma, mladší dítě do celodenní školky, hlídání kvalifikovaným personálem, výtvarná, hudební a pohybová výchova, 3 jídla, vše opět za symbolický peníz, jak se pracovalo a jak vydělávalo v socialistických autoservisech si ještě možná pamatujeme, paní kuchařka v závodní jídelně, opět obědy zdarma a ještě jídlo domů, a pak na rekreaci od ROH zdrhli za kopečky, s tím, že rodiče a sourozence sice už nikdy neuvidí a oni holt si nějak poradí, ale prostě "to tu nemohli vydržet". Pak se vrátili sotva to tu kleklo, klima byla už mírně demokratické a ceny stále ještě socialistické, a kromě konta, ze kterého doufali vyžít do smrti (nepodařilo se). No dobře, potud jejich věc, někdo je prostě tak strašně zaměřený na peníze a materiální záležitosti, že kvůli tomu vytrhne rodinu z kořenů hned dvakrát během deseti let.

Takoví ale nemají žádné právo, a na tom trvám, vyjadřovat se o té zemi tak hanebně, s takovým pohrdáním, a přitom tak zevšeobecňovat. Jim se totiž nic neděje, naopak, vrátili se dobrovolně, koupili levně byt, nechali si spravit zuby, dítě hned dali do státní střední školy, přesto jsme hrozná země, národ, lidi jsou bordeláři - to obzvlášť miluju, si vždycky vzpomenu na pořádkumilovné německé občany, jak se decentně baví na Šumavě a v Krkonoších, na to, jak arogantně, povýšenecky se chovají penzistky brunhildy v Africe, a i na to, jak si manželka toho emi imi granta stěžovala, že se nikdy nenaučila perfektně německy a jak jí to bavoračky občas dávaly sežrat, že není od nich, že je míň než nic...
Nemám vůbec nic proti tomu, když jdou lidi jinam za výdělkem. Je k tomu nutný kus odvahy a asi hodně pracovitosti. Ani když se s výdělkem vrátí a tady využijí zkušeností i peněz. Naopak.
Pravda však je, že slušný inteligentní člověk, který získal ve světě zkušenosti a třeba i majetek uplatněním svých schopností, se nikdy, nikdy nesníží k tomu, aby paušálně negativně hodnotil zemi, odkud pochází, kde se narodila jeho máma, táta, brácha, natož když se tam vrátí zpátky. Jednak už ví co a jak, jak to na světě a v životě chodí, že nic není jen černé nebo bílé, že všude je chleba o dvou kůrkách a lidi báječný i zmetci. A pak má poněkud jinak nastavený svůj morální kodex.
Je to jako s těmi chlapy, jak jsme tu probírali nedávno. Proč by normální, inteligentní, dospělá a vyrovnaná ženská měla pomlouvat chlapa, kterého si zvolila jako partnera, rozhodla se s ním žít, mít s ním děti a chce s ním dál být. To se prostě nedělá.
Nesnáším notorické paušalizující stěžovatele, ať už jsou to 10let vdané manželky, které se rozhodně rozvádět nemíní, doma kvokají a venku manžela pomlouvají, nebo vlastence, co se po 10 letech vrací domů, protože se jim strašně stýská a doma je holt doma, ale přitom VĚDÍ, že jsou tu závistivý lidi, předražený ceny, nic ti nefunguje, prostě je to tu hrůza a děs, ovšem když jim se tááák stýskááá...takové bych kopla do pozadí, ať jdou odkudy přišli. Nebo přišly - to ty kvokající pomlouvačné manželky.

V cizině jsem dlouhodobě nepobývala, to je pravda, nejdéle 4 týdny, i v těch krátkých dobách jsem zažila hodně nepříjemné chvilky, kdy jsem se styděla za spoluobčany. Dneska jsme si to připomněli u snídaně, když jsme četli v MFD o zkušenostech s českými turisty - štědrý zahraniční ubytovatel nabídne hostům, ať si ochutnají z jeho fíkovníku, nebo pomeračnovníku - a oni mu sklidili celý strom. Nebo ušetří za lednici na pokoji a "chladí" z ČR dovežené plechovky s pivem v nádržce WC. Čímž blokli ventil a vyplavili WC několik pater pod sebou...Atd. To je ostuda. Ale proč budu říkat, že jsou hrozní Češi, když 1. jsem taky Čech, 2. se tak nechovám. Němci mají o sobě vysoké mínění a přitom se za hranicemi SRN přečasto chovají jako prasata.
Setkala jsem se s tím, že se národy považují za lepší než druhé, ale jen u nás jsem se setkala s tím, že se národ považuje za lepší, chová se někdy líp a někdy hůř, ale vyjadřuje se o sobě tak, že by od sebe, být příslušníkem jiného národa, nevzal ani kůrku, ovšem s chutí se do takového prostředí vrátí žít, aby pak to místo, lidi, systém, ke kterým se vrátil, jízlivě pomlouval... viz v tom zmiňovaném článku:
"Jo, Cechy stojej za ho*no, : Ceskymo
lidi jsou zavistivy a vsechno je predrazeny, zakony neplatej, policajti nefungujou, atd, atd.... Ale! Moje srdce tam je a protoze uz jsem se naucila slusne strilet, tak verim, ze se o sebe dokazu postarat i v takovy dzungli. Takze pratele, brzo si me uzijete! "

napsano velice hezky, mluvis mi z duse.