Meteorologie je věda. Někdy mi připomíná spíš takové to luštění budoucnosti z kávové sedliny. Vám ne? Prozradím vám tajemství, jak to dělají meteorologové na druhém konci světa:

Indiáni přijdou za šamanem zeptat se, jestli bude tuhá zima. Šaman rozhodí kamínky, podívá se na ně a řekne:  “Nevím, Velký Manitou mlčí. Ale pro jistotu štípejte dříví.”

Tak indiáni odejdou, štípají dříví, ale za týden se přijdou zeptat znova. Šaman tedy rozhodí kamínky, kouká na ně a povídá: "Nevím, Velký Manitou stále mlčí. Ale pro jistotu štípejte dříví." Indiáni zase odejdou a štípají dříví, ale šaman, aby neztratil autoritu se jde zeptat na nejbližší meteorologickou stanici, jaká ta zima bude.

A tam mu odpoví: "My nevíme, ale asi pořádně tuhá. Indiáni už čtrnáct dní štípají dříví."

Gustav (2. 8.)  má severský původ; je to slavné jméno mnoha švédských králů. Původně znělo Gotstawer - a znamenalo opora (sloup) Gótů. Kdo jinak se tak mohl jmenovat - než králové. Zcela nejslavnější byl Gustav I. Vasa (Gustav Eriksson Vasa - žil v r. 1496-1560). Švédové jsou na něj i na jeho rod patřičně hrdi a mají proč. Byl velice moudrý a neobyčejně vzdělaný; s jeho nástupem na trůn pronikla do země reformace. Zasloužil se o výstavbu měst, stavby silnic, rozvoj řemesel, zemědělství a školství. Jeho vnuk Gustav Adolf II. nastoupil na trůn v r. 1611, byl obratný politik i vojevůdce a díky vyjednávání a výbojům se mu podařilo značně rozšířit švédské území a vliv. Jeho vítězné tažení Evropou zastavil až Albrecht z Valdštejna. Jméno Gustav pak přecházelo na další švédské dynastie.

Slavných nositelů tohoto jména by se našlo dost - krom švédských králů bychom mohli zmínit Gustava Flauberta, francouzského spisovatele, Gustava Hamela - propagátora aviatiky, Gustava Klimta - slavného rakouského malíře, sportovec Gustav Adolf Schurr, německý cyklista, který několikrát zvítězil v závodě Praha-Berlín-Waršava, Gustav Bubník, slavný hokejista, Gustav Mahler, hudební skladatel - a nakonec můžeme jmenovat původně bratislavského kavárenského povaleče, následně politického vězně a nakonec - jak už je v této zemi zvykem - presidenta republiky – koho? No přeci Gustava Husáka. Krom toho, že už neuměl pořádně slovensky a ještě ne česky, takže hovořil skutečně neskutečným jazykem, kolovalo o něm možná víc anekdot, než o Františku Josefu I. - a to je co říct.  

Miluše (3. 8.) Jazykozpytci se přou, zda jde o domáckou formu jména Miloslava (čili žena, dívka - slavná svou milostí, roztomilostí, láskou), nebo jméno vytvořené ze základu mil- tedy milá, milovaná. Jiní se domnívají, že jde od český překlad latinského jména Amata, či francouzského Aimée. Ať už je to jak chce, Milušky a Milunky a Míly byly dívky a ženy milé naším srdcím a je tomu tak i nadále. Miluší je u nás asi čtyři a půl tisíce; mezi nimi můžeme jmenovat herečku Miluši Šplechtovou a zpěvačku Miluši Voborníkovou. Je to moc hezké české jméno, třeba zas přijde do módy a Milušek nám přibude.   

Dominik (4. 8.) má jméno odvozeno od latinského slova Dominus - tedy "Pán". Je tedy pánův, patří pánovi. Vlna jeho popularity se vzedmula v šedesátých a sedmdesátých letech, kdy řádová sestra Luc-Gabrielle (vl. Jménem Jeanie Deckers) z kláštera ve Fichermontu (Belgie), jinak zvaná Soeur Sourice, tedy Sestra úsměv (v USA ji znali jako The Singing Nun) nahrála a nazpívala roztomilou písničku "Dominique-nique-nique" (u nás ji nazpívala zpěvačka Judita Čeřovská jako „Dominiku-niku-niku, ty jsi sám jak poustevník, já hříšnou duši mám...) pamětníci jistě nezapomněli...  Nicméně nyní opět po létech jeho oblíbenost začala strmě stoupat, a to - světe div se - díky českému hokejistovi Dominiku Haškovi, jehož sláva je celosvětová. Dokonce  prý se po něm pojmenovávají děti i v rovníkové Africe, kde se rozhodně hokej moc nehraje. Jo, svět je malej. Ten původní Dominik se narodil v roce 1170 ve Španělsku a stal se zakladatelem a patronem řádu Dominikánů. Také převzal záštitu nad cechem krejčích a lidé se k němu obracejí i o pomoc při krupobití. I slavných Dominiků by se pár našlo. Krom již zmíněného Dominika Haška uveďme slovenského spisovatele Dominika Tatarku, nebo Domenica Modugnu – italského zpěváka a hudebního skladatele (všichni známe jeho "Ciao, ciao bambino..." nebo "Volare, oho". Jinak „neděle“ se italsky řekne domenica a španělsky domingo - roztomilé, že?   

Kristián (5. 8.) …  "Jen pro ten dnešní den, stojí za to žít..." Ach ano, všem se nám zaleskne slza v oku při vzpomínce na neodolatelného Oldřicha Nového a jeho nezapomenutelný stejnojmenný film. Kristiánovo jméno je řeckého původu a znamená křesťan, neboli pokřtěný. Je též spojeno s autorem latinské svatováclavské legendy z desátého století. Jeho původní jméno znělo Strachkvas a byl prvním Přemyslovcem, který se dal na dráhu duchovní. Stal se řeholníkem a působil v Řezně, kde také sepsal své největší dílo - Život a umučení Svatého Václava a jeho báby Svaté Ludmily. Mimochodem on sám se narodil v den smrti svatého Václava - tedy 28. září a tento den je u nás též státním  svátkem. Takže se vlastně řeholník Kristián - Strachkvas stal naším prvním doloženým kronikářem.Toto jméno je ve světě velmi oblíbeno. Jmenovalo se tak i několik dánských králů - ale také HANS CHRISTIAN ANDERSEN, krom něj bychom jmenovali např. malíře  Christiana Schroedra,  dále básníka Christiana Morgensterna - a matematikové Christiana Dopplera – známého rakouského matematika a fyzika.   

Oldřiška (6. 8.) nebo také Ulrika. Obě jména jsou ženskými protějšky mužského jména Oldřich, které vzniklo ze staroněmeckého Uodalrých - tedy bohatý panovník. Patronkou tohoto jména se stala velice zbožná Oldřiška Nischová,  která se narodila 18,září 1882 v německém Mittelbiberachu.  Ve svých dvaadvaceti letech vstoupila do řádu Milosrdných sester Svatého kříže.  Tvrdá práce a odříkání ji posléze umořily, takže v r. 1913 zemřela na tuberkulózu. V roce 1987 ji papež prohlásil za blahoslavenou. Oldřišek u nás už moc není - jen asi čtyři a půl tisíce... ale rozhodně jim přejeme všechno nejlepší k svátku, hodně štěstí a lásky.   

Lada (7. 8.) má jméno velice starobylé. Ve starých slovanských jazycích znamenalo Lad - pořádek, též dívku, nebo pannu, ale také manželku. Dokonce se toto slovo vyskytovalo v chaldejštině a lýkijštině a opět znamenalo paní, manželka. Další významy tohoto jména jsou podobné – v pohanském bájesloví se tak jmenovala bohyně krásy, lásky a manželství, Lada byla též družka Perunova. Lada se též jmenovala naše milovaná princezna se zlatou hvězdou na čele... hlavní představitelka v jedné z našich nejoblíbenějších pohádek. Lad je u nás - bohužel - velmi málo. Snad toto hezké jméno zas jednou přijde do módy, jeden nikdy neví, ale byla by škoda, kdybychom o naše Lady přišli. Mezi ty známé patří česká cyklistka Lada Kozlíková.    

Soběslav (8. 8.) má starobylé jméno slovanského původu, které bývalo velmi oblíbeno již za Přemyslovců, znamenalo "v sobě slávu" - je to tedy člověk, nesoucí důvěru v sebe, ve svou slávu. Jmenovali se tak např. dva naši významní panovníci - Soběslav I. a Soběslav II. Zvlášť ten první se proslavil tím, že po vyhrané bitvě  u Chlumce, kde porazil německou armádu vedenou římským králem Lotharem,se zachoval velice ušlechtile. Lothara nepopravil, jak bylo zvykem, ale přijal od něj v léno Čechy  (o což mu vlastně původně šlo) a Lothara velkomyslně propustil. Ten se pak - maje celou událost v paměti - Čechám a Čechům důsledně vyhýbal. Soběslavů už u nás také moc není. Za všechny bych jmenovala českého herce s krásným hlasem Soběslava Sejka. Jinak Soběslav se též jmenuje moc hezké městečko v Čechách. Takže Soběslavové, majíce slávu již v sobě, mějte v sobě i radost – zvláště pak při oslavách vašeho svátku.

Pidřich

... : dobry

vyborny great

březen 04, 2008 14:36