Určitě vzpomínáte, že jsem vám slíbila něco neobvyklého o pejscích - psala jsem, že jedna z kudlanek, Saša, žije nejen s rodinou, ale i s papoušky a další "havětí". Že mimo manžela, dětí a papoušků se u nich v rodině cvičí i psi. A to nejen běžným způsobem... A tak vás dnes vás zvu do tanečních s pejsky: přečtěte si, co o tom píše Sašina dcera Katka, "dogdancingová šampionka":
Tanec se psy, neboli „Dogdancing", je jeden z mladších kynologických sportů. Vznikl v Anglii, když si pár trenérů obyčejné poslušnosti zpestřovalo cvičení hudbou. Párkrát se předvedli při příležitosti kynologických akcí a zaujali tím dost lidí. Bylo na to tak hezké podívání, že se vbrzku vytvořil klub a postupem času i pravidla pro nový sport pro majitele a jejich mazlíčky.
Podstatou Dogdancingu jsou nejrůznější cviky seřazené v choreografii tak, aby tvořily celistvou sestavu na hudbu. Mimo klasických cviků, jako je např. chůze u nohy, tam mají své uplatnění i „psí kusy" - podávání packy, válení sudů nebo panáčkování na zadních. Závodníci se snaží navíc vždy vymyslet nové a originální cviky. A tak jsme na závodech například viděli psa, který sbírá houby do košíku, nebo si chytá sklenici whisky...
Pro svou volnost, pestrost a jednoduchost se sport rychle rozšířil do celého světa; zatím nejvíce příznivců má v Evropě a Americe. V České republice jsou dva kluby, které pořádají několikrát do roka soutěže.
Dogdancing je divácky velmi atraktivní, protože nejsou daná žádná omezení na podobu cviků a soutěžící se snaží předvést cvik co nejoriginálněji a často vymyslí něco úplně nového. Na soutěžích můžete také vidět nejrůznější plemena - od malého yorskhirského teriéra nebo čivavy až po obry novofundlandské a bernské salašnické psy.
Není to tak, že by měla výhodu určitá plemena, která mají pro cvičení dispozice (jako jsou ovčáčtí psi nebo přátelští labradoři), porota každý tým psa a člověka hodnotí samostatně. Navíc skoro žádný cvik nepředvedou dva psi stejně a je tedy pořád na co se dívat. Ač je to neuvěřitelné, opravdu psy můžete naučit i pár tanečních kroků - sice jim dvě nohy přebývají, ale celkem dobře můžou napodobit třeba základní krok a pár figur tanců cha-cha, samba, rumba nebo blues. Jen pozor, abyste pak nevyčetly svému lidskému partnerovi, že to točení v cha-cha umí i váš pes lépe než on, jako se to už jednou stalo mně. Partnera jsem tím moc nepotěšila....
Když jsem poprvé jela na závody, ani jsem si pořádně nenacvičila sestavu na hudbu, neměla jsem totiž ještě vybavení. Vyrazily jsme tenkrát s kamarádkou a jejími dvěma psy z Prahy do Blanska a na místě jsme před začátkem soutěže vzaly psy ještě na procházku. Za okamžik se nám ztratili z očí a když přiběhli zpět, Way (to je ten můj) byl mokrý jak myš. Za rohem totiž tekla říčka a možnosti osvěžení v teplém květnovém dnu můj pes neodolal. 
Mě to také zchladilo, polil mně studený pot, protože psi mají pochopitelně startovat upravení. Vůbec jsem byla hodně nervózní, šla jsem jako první a jen těžko se dalo odhadnout, co mi mladý pes v soutěžní atmosféře udělá... Nezklamal moje předtuchy, ani v nejmenším - jakmile jsem se psem vešla na rozlehlou plochu letního stadionu, kde jsem na koberci měla předvést „naše společné dílo", na kterém jsme týdny pracovali, Waye zaujala běžící postava za mantinelem.
Někdo sice duchaplně zavřel dvířka ven, ale zatímco jsem psa volala marně k sobě, s radostným poštěkáváním si kolem mantinelu oběhl půlku stadionu. Pak ho napadlo, že by se mohl vrátit a já (celá rozklepaná jeho ukázkou neposlušnosti) kývla na pořadatele, že mi už konečně mohou pustit hudbu. Way si naštěstí zřejmě oním během vybil přebytečnou energii a pak už tančil jen se mnou (a jen s drobnými chybami), takže v naši kategorii jsme skončili na hezkém druhém místě. I moje kamarádka se umístila, takže jsme se nevraceli s prázdnou a ještě jsme měli dobrý pocit, že se nám podařilo předvést, co naši čtyřnozí gentlemani umí.
Pokud byste se chtěli podívat, jak to opravdu vypadá, obdivovat souhru člověka a psa, jejich společný pohyb v rytmu hudby - (a velkou psí radost z něj), můžete soutěž shlédnout „na vlastní oči" - informace o budoucích soutěžích najdete na stránkách českých klubů.
Podívejte se např. na http://www.dogdancing.wz.cz/ nebo http://www.tanecsepsem.cz/). A nebo se rovnou přijďte podívat, diváci jsou vždycky vítáni. Také se můžete kouknout na klipy uložené na internetu, nádherné jsou např. sestavy anglického závodníka Attily Szkukaleka (http://www.dogdance.net/).
A co kdybyste to zkusili
s vaším mazlíčkem
také?
Kateřina
Naše Lukyna se naučila perfektně dělat vozemboucha - podle vzoru Kaiser/Lábus, na tanec je asi už stará. Škoda, je učenlivá.
Pejsek je hezký, podrbej ho za mě za ušima. Je to radost, je to kámoš, je to zkrátka super ! Že jo ? Mí chovatelé mi rozumějí...
border kolie jsou perfektní, moc se mi líbí, jak všechno dělají tak nadšeně, chechtají se u toho
mám takový dojem, že i tuto krásnou slečnu Kateřinu s borderákem jsem zahlédla někde v psím časopise
a mámě gratuluju k dítěti, co se nepovaluje celé dny na gauči se sluchátky na hlavěNáš něm.ovčák by se při troše vytrvalosti a důslednosti pořádně vycvičit nechal, ale u šitzáka je to marný boj. Řekněte - znáte někdo nějakého shi-tzu, který by zvládal alespoň základní prvky poslušnosti? Mí rodiče mají také tuhle rasu a jejich pejsek spolehlivě rozezná podle názvu cca 15 typů svých hraček, které na vyžádání ochotně přinese. Ale na povely "sedni", "zůstaň", "nesmíš" apod. naprosto nereaguje. Laskominami ho uplácet nelze, protože téměř nic nežere, a pochvalu hlazením taky nebere - chce-li ho někdo pomazlit, bere to jako obtěžování. Takže si nedokážu představit, jak by se nechal takový pes naučit dogdancing.
