"...Jste opravdu spokojeni se svým prostředkem na mytí nádobí?", linulo se vábivě ze smyslných rtíků televizní krásky. "Ano, prozatím jo, naše máma meje docela dobře a mé ruce proto zůstávají stále hebké a jemné..." odpovídá jí hebce a jemně z gauče mé starší dítě.
Uznávám, že reklamy jsou nutné, pro podnikání dokonce životně potřebné. Záleží jen na nás, jak dalece dokážeme být vůči jejich útokům imunní, v horším případě, jak často podlehneme. Zda opravdu jdeme a koupíme, později opravdu používáme a chválíme, nebo po několikerém upotřebení stydlivě založíme do nejskrytějších útrob ve sklepě.
Komerce je dnes ve všem kolem nás, "správného obchodního ducha" nalezneme v každém oboru. Dennodenně máme v domě haldu barevných vábniček. Na poličce za vchodovými dveřmi, kterou jsme si za tím účelem nechali udělat (aby nám doručovatelé nedávali reklamy do schránek), je jich stále plno. Přesto nějakou záhadou dostávám plno obálek přímo na jméno - slibujících například miliónovou výhru - jen když „Vy, paní Goldweinová, si objednáte náš soubor cédéček za vynikající a minimální cenu šestnácti stovek a zařadíte se tím pádem do slosování", dále magazíny obchodních domů, které mi garantují vynikající kukátko, soubor kapesních minitaštiček, přívěsek, vypadající skoro úplně jako zlatý, nejkrásnější podprsenku a dokonalá tanga (velikosti, kterou jsem už před padesáti léty opustila) - ovšem jen v případě, že jim dodám další oběť. 
Od jistého času jsme byli zaplaveni i reklamami veterinárními. Jak to začalo? Lenka vrátila z psího čůrání celá vyděšená: "Mami, ten pán, co má bobtailici - znáš přeci tu čubičku maxipsa Fíka, jak si s ní Můr tak rád hraje - tak její pán říkal, že mu minulej pes umřel na leptospirózu! Měl polského nížinného ovčáka a nechal mu dát jen jedno očkování místo dvou a když si jeho ubohej pes líznul z louže, kudy musela projít nakažená myš..."
Chudák holka, měla v očích výraz z těch nejkvalitnějších amerických hororů... Uvědomila jsem si, že i kdybych se před ní v ten ráz roztekla na zelený blems z včerejšího sci-fi nebo se proměnila v zombie, tak by se netvářila hůř. Než jsem stačila cokoliv podotknout, vrhla se k telefonnímu seznamu a vypisovala všemožné a hlavně vše možné slibující veterináře.
Posléze se jala volat a volané podrobovat křížovému výslechu na téma smrtelné psí choroby versus jakákoliv dosažitelná očkování. Byly jí pochopitelně poskytnuty vyčerpávající informace, že být Lenkou, v životě si něco tak choulostivého a v každém okamžiku zániku vystaveného - rozhodně nepořizuji. „Psí lidé" vědí, o čem mluvím - mít dnes psa, znamená opatřit si nejméně dva tři známé veterináře. Jeden bodne včeličku proti nemoci, druhý bodne včeličku proti bolestem, způsobeným očkováním, třetí léčí případné alergické následky předchozích.
A to si představte, že stejně jako u lidí, je možnost běžné i alternativní medicíny i u zvířátek! Jen tak, tichounce v pozadí, se pak krčí účtenky. Cena za vstupní prohlídku, počůraného doktora, injekce, vhodné vitaminy a minerály, nejvhodnější granule, doporučený psí šampon na suchý či mastný chlup, kondicionér pro psy menších ras, kostičky na čistění zubů, psí kartáčky na zuby, moc a moc krášlicích nástrojů, které ochotná sestřička předvede a doporučí, šatičky na jaro, léto, vítr, déšť, sníh, parádu, do lesa, sprej proti blechám, bruceliózním klíšťatům, vším, mastičky, ozdobičky, hračičky.... a především a hlavně COKOLIV - co je dobré na vyždímání posledního padesátníku ze zvířecího majitele.
Lenička-milovaná holčička, tč. hromádka neštěstí, drahnou chvíli takhle komunikovala, všude svědomitě nahlašovala jméno a adresu našeho psa (díky tomu ve dnech následujících schránku zahlcovaly nejrůznější čubí prospekty a zaručené nabídky od veterinářů).
Když usoudila, že už podnikla dost, sejmula na životě ohrožené štěně z krku a umístila na můj klín. Do ruky mi dala slizkou ohlodanou trosku zeleně zbarvené kostičky, kterou už měsíc Můr ohlodává. Z umělé kosti, kterou dostal od Roberta (byla tehdy sotva o pár centimetrů menší než on) byl už jen fujtajbl žvaneček, Můrou však milovaný a jako oko v hlavě chráněný.
Pak zapnula počítač a věnovala se své nejčerstvější zálibě: Odepisovala na nejrůznější seznamovací inzeráty, slibovala dvounohým jelenům v říji neskutečné věci... Ale budiž, ať se mládí vydovádí... Situace se utišila, konkrétní nebezpečí zatímnehrozilo. Robert v mezičase a v tichu vyluxoval lednici, nevyluxoval obývák, hltavé psisko se mi dvakrát zakouslo do palce. Vůkol zavládla nádherná domácí pohoda...
Nu, hlavně, že budeme na vše připraveni.
Co se pejsánka dotýče, naše směska jezevčík&kokršpaněl je zcela zdráva. Dvakrát do roka - povinné opčkování, drápky a nazdar, bazar, šťastný to pes, teda fenka. A šťasná to žena- panička, teda já...
Rovněž tak slogan - ty šaty jsou nové, nebo vyprané v Perwolu ? Nebo jak se to píše - z toho vidíte, že fakt nesleduji. Ale peru - používám Tide s mořskou vůní. Doporučuje sedm z pěti matek !!!!
pamatuju se, jak se jednou muj bratr take odnekud vratil a nadsene vypravel, jak si vyrabeli obrazky na tricka, zatimco matka dumala nad kufrem, kde se tam vzalo to cerne tricko. po vyprani se ukazalo, ze to bylo bratrovo modre tricko a na nem pekny, vlastnorucne namalovany, cerny ufonek.
me se bezne vraceji deti se vzorne slozenym a cistym rucnikem, doba pobytu nerozhoduje.
kdyz jel poprve nas benjaminek (tenkrat prvni trida) na tabor, vedela jsem, ze si ten batoh ponese 7 km na svych vlastnich zadech a na 3 tydny jsem mu zabalila od kazdeho druhu obleceni 1 kus, spodniho pradla a ponozek 5 kusu. presto se mu podarilo privezt domu vetsinu obleceni cisteho.
