Tak jsem tu a žadoním o radu, co si počít... Po třech letech si konečně otec vzal na týden k sobě naši dceru (předtím si na víkendy sem tam brával jen syna, ji ještě nikdy nechtěl, neměl zájem). Po týdením pobytu se mi domů vrátil naprosto neskutečně protivný cizí fracek (ne že by s ní dřív nebyly sem tam problémy, ale teď to byla síla... ).
Nejdřív si vypakovala věci z batohu - oblečení, knihy, cédéčka, kosmetiku atd. a nechala to válet v posteli, hromadu dovršila ještě dalším oblečením, co během víkendu spotřebovala a následně v pondělí večer docela sprostě zabrala postel mladšího bratra a vyhnala ho "právem silnějšího" spát do obýváku.
Zakročila jsem tedy a dala jí termín do druhého dne vše uklidit a bratrovi uvolnit postel zpátky, to si přece nemůže dovolit. Druhý den se k úklidu neměla, ba co víc, byla protivně hubatá, drzá, sprostá a že ona uklízet nebude, že není žádná služka, že už nikdy nebude vynášet koš, protože je to ponižující chodit s odpadkama a ať si to děláme sami, nádobí taky nebude umývat ani po sobě, že od toho jsem já, matka, a mám za úkol se o ni starat.
Nakonec ještě s tím "mým" psem ona taky chodit nebude, že když jsem si pořídila čokla, ať se starám... no prostě slova mého exmanžela... a že já se o ni mám starat, když to mám na papíře černé na bílém, když jsem ji chtěla do péče, tak ať pečuji... a dokonce začala buzerovat s tím, že - jakto že nemá vyprané ponožky a kalhotky, že jsou v koši na prádlo už celý týden a ona nemá co na sebe. A že já jsem od toho, abych se starala, protože jsem to tak chtěla. A že nám vším, co dělá - tím myslela, že jako že si po sobě musí odnést nádobí, dát špinavé prádlo do koše, uklidit boty do botníku atd., dělá služku. To mě těch pět dní u otce přišlo draho...
Hystericky ječela a nadávala jak v nějakém psychofilmu. Mimo jiné taky říkala, že doufá, že nebude jak já, hnusná a škaredá a tak debilní a vygumovaná, a že chudák můj přítel, kdyby se mnou náhodou musel bydlet, tak že ho lituje už dopředu a ještě další urážky, za což jsem jí dala pořádnou facku, to už prostě přehnala. A když zakončila, že se mnou už teda bydlet nebude, že raději půjde pryč, než abych ji tak utlačovala a vydírala (nedostane kapesné, dokud nebude mít to a to v pořádku a nepřestane být sprostá a urážlivá) a "mlátila a týrala a ničila jí život už tím, že jsem ji vůbec porodila a ona se musela narodit takové debilní matce a ještě k tomu mít tak debilního bratra" a tak podobně.
Na to jsem jí jen řekla, že jestli se bude dál chovat takhle, tak ať se sebere a vypadne hned, že dokud tady budeme žít spolu, tak se všichni musíme snažit spolu slušně vycházet a všichni musí společně pomáhat v domácnosti a když to nechce respektovat, tak ať jde bydlet k otci. Sbalila si věci, řekla, že už ji nikdy neuvidím a odešla. Byla ve mně malá dušička, to se přiznám. Za dvě hodiny byla zpátky. Na*raná, protivná, ale aspoň si uklidila věci z postele a přestala se vztekat nahlas.
Ach jo, kolem vidím samé šťastné rodinky a vím, co je recept, aby to tak fungovalo: peníze! Prachy, prachy, prachy, dávat dcerušce kapesný dle jejího gusta, tak by si nestěžovala, páč otecko jí teď těch pět dní, co u něj byla, dával každý ráno na oběd a kapesné a ještě jí kupoval jen ty správný jídla... že si na ni předtím ani nevzpomněl, to jí najednou nevadilo... Kámoška dává svý stejně starý dceři asi 2000, a tisícovku jí posílá její rozvedený otec. Podotýkám, že navíc, mimo alimentů soudem stanovených. Já místo toho musím exíkovi splácet polovinu majetku, čili vzato kol a kol, jsou to právě ty peníze, co bych měla, kdyby ex měl rozum a myslel na své děti, protože já ty peníze musím někde vzít.
Lidi, tak jsem si postěžovala a je mi hned líp. Asi by nám takz prospělo, kdybychom měli větší byt, děcka by potřebovala mít každý svůj pokoj, navíc v té jejich nudli je to fakt na nepřežití (5,20 na délku a 2,25 na šířku) a rozdělit to nejde, jsou tam jen jedny dveře a okno na té užší straně. Myslím, že tím by se asi část společného soužití trochu zlepšila, hlavně ten šílený boj mezi dětmi a ty jejich výjevy, nadávky atd. Protože dceruška si hlavně libovala, jak u otce měla svůj vlastní pokoj. Asi bych jí měla nadhodit, že kdyby její otec myslel na ně, děti, a jejich budoucnost, tak by mě tak neoškubal a mnohem víc by jim pomáhal a tak bych si mohla vyměnit ten náš byt za větší a bylo by nám hej.
Jsem teď zralá na nejméně dvoutýdenní pobyt v lázních nebo v blázinci. Přistihla jsem se, že se těším, až tohle čertovo kvítko vypadne a bude bydlet ve svém. Tak nevím, jestli bych přece jen neměla víc cítit nějaké mateřské sklony a ne se těšit, až nepohodlný kamínek vypadne z boty... co vy na to?
Mirka
Jestli bys mela citit materske sklony? Bud to citis nebo necitis,ja bych rekla ze je to uplne normalni,prirozeny,jak deti rostou,bereme je jinak nez kdyz jsou male.
Jednala bych taky tak-at teda tahne za tatou a ta facka byla na miste a mela dostat jeste druhou z druhy strany.Tohle si proste dite dovolovat nesmi.
Mam kamaradku,dcera 15,taky chytla takovou krizi,ale k tatovi ji poslat nemohla pac byl uz po smrti.Holka ji rekla ve vzteku ze je ku*va a tak podobne urazky,tak ji teda poradne nabouchala a vyhodila ji ven,ze muze jit do nejakeho centra pro mladistve.Za chvili holka prisla,omluvila se a podekovala ji za narez-doslo ji to a je zas vse ok. A ta kamoska mi rika-"dej bacha az ti dcera vleze do puberty,dcery dokazou byt v tomto stadiu nekdy hnusne,kdyz je chytne krize,horsi jak synove." Pak po puberte mohou byt matka s dcerou zase jako driv-komplici ale tento "pozicni" vystup MUSI! matka vyhrat.
Má, teď už 20-ti letá, slečna přišla ve svých telecích letech s názorem, že přece nebude tu naprosto nemožnou maminku poslouchat, když svět ji leží u nohou. Protože za tatínkem jsem ji už nemohla poslat, tak jsem ji dala na vybranou – buď nemožná maminka nebo dětský domov. Zcela vážně jsem ji navrhla, že pokud je domácí prostředí pro ni nepřijatelné a nemíní respektovat mé příkazy, zajdeme společně na sociálku, kde požádá, aby mohla být umístěna v dětském domově. Já sice s těžkým srdcem, ale budu s tím souhlasit. Přece nepůjdu proti přání vlastního dítěte J. V mém případě stačila pouze možnost této volby pro milovanou dcerunku. Rychle ji docvalko, že to přestřelila. Ne, že by se z ní stala pořádku milovná či neprotestující bytost, ale poznala, co jsem schopna ještě tolerovat a kde je hranice, kde to dále již nejde. Teď studuje první ročník VŠ a je skvělá. Má svůj názor stejně jako já, ale od toho jsou diskuze, aby se našlo pro všechny nejvýhodnější řešení.
Navíc řešení problému bych vůbec neviděla v penězích. Já sama jich nemám na rozhazování a před dětmi to netajím. Nemáme se špatně, ale nákladné věci ode mne očekávat nikdo nemůže. A proto se starší dcera už během studia na SŠ snažila o brigády a nyní při studiu VŠ pracuje na zkrácený úvazek jako telefonní operátorka v bance. Směny má cca2x týdně vždy od 20,00 do 8,00 hodin rána. Je-li v noci klidněji, má čas se dokonce i tam učit. Mimo to si udělala instruktorské zkoušky v lanovém centru, takže o prázdninách bude mít opět brigády i tam, tentokráte jako seniorinstruktor. Sama zjišťuje, že penízky jen tak samy nepřiletí, ale člověk si je musí vydělat a ne vždy je to úplně jednoduché. O to více si jich pak váží a zvažuje, co si za ně pořídí. Stejně jako že nestuduje pro moji potěchu, ale pro své uplatnění v životě.
S mladší dcerkou, která je teď v 1. ročníku střední školy mi paradoxně pomohl internát. Takže do stadia, jako měla starší, situace vůbec nedorostla. Holčina začala dojíždět na školu, kde domovní řád na internátu je podstatně tvrdší než měkká ruka maminky. Protože školu si sama vybrala, chce ji studovat, tak ví, že i přísný řád internátu musí přežít a nijak se mu nevzpírá. O to více se těší domů, a náš vztah se paradoxně díky dálce ještě více upevnil.
Jen si moc přeji, aby tento stav a vývoj měl „setrvalou tendenci“ J.
Tobě přeji pevné nervy stejně jako pevnou ruku!! Ať se daří a dětičky dělají radost.
Mirko, jen mě zaráží a nelíbí se mi jedna věc ! Ty máš pořád na svého exmanžela vztek, rozdělili jste si při rozvodu snad majetek napůl, jeden druhého vyplácí, to je snad normální ne ???? Přece není automatické, aby ti ten druhý všechno nechal a ty se oháněla dětma.....
A pak děckám říkat:" Nemáte pokojíčky dva, protože tatínek je hamoun a nechtěl nám všechno nechat " !!!! To je nefér !!!!!!!
Po rozvodu manžel hvězdičkoval fakt hustě a měl pocit, že se mi děsně pomstí, když proti mě poštve dceru, v životě jí nic nekoupil, ale to se tenkrát snažil, že se mohl přetrhnout, výsledek toho byl, že se dcera rozhodla jít žít s ním, bylo jí 17,5. Souhlasila jsem. Sice jsem to těžce rozcházela a půlroku jsem doma probrečela, ale nikdy jsem to nikomu neřekla. A výsledek? Vydrželi spolu asi rok a bylo to jako kdyby se o sebe obrušovali dva křemeny, těžký boj, jsou totiž oba dva stejní. Dcera si chodila stěžovat ke mně a já byla zlatá maminka. A jí to jen prospělo. Dcera myslela, že něco získá, ale měla tam život velmi tvrdej a to nikomu neuškodí.
Stalo se mi totéž se synkem později, měl o půlmetru víc, ale to nic nevadilo tomu, že jsem využila momentu překvapení a seřezala ho dřevěným ramínkem na šaty, po té jsem mu nařídila do půlhodiny sbalit úplně všechny jeho věci a než se nadál vydali jsme se autem na cestu k otci, s tím, že tahle situace je nevratná!!!! Ne že se mu tam nebude líbit a za týden se vrátí zpět, nic takového!!!! Ani jsme tam nedojeli, prosil, škemral, brečel a sliboval..... zadala jsem jistá a neměnná pravidla našeho společnéhjo soužití (moc jsem toho po nich nikdy nechtěla, ale to málo co požaduju, tak přes to vlaky nejedou!!!!) a to že se společně napůl budeme podílet na úklidu a chodu naší společné domácnosti, vše slíbil a tak i bylo a už se to nikdy neopakovalo. I léčba šokem je občas dobrá, zvlášť v pubertě!!!!
Nerikam ze to muze u Mirky tak byt le vis co je porad jeste pripadu,kdy si v manzelstvi poridi dum,do ktereho jeden vrazi skoro vse,druhy se veze a pak rozvodem chce pulku?
Nebo dcera zdedi po rodicich,novomanzel trva na tom aby barak byl napsan i na nej,spoustu lidem pripada predmanzelska smlouva jako neco blbyho.
Nesud hned,nevis.
Je přece úplně jedno jak to je, ale férovej člověk to před dětma nevytahuje ...Každopádně každý ví, že když jde do manželství tak jsou na majetek 2 ...
Nesoudím, konstatuji...
Za b)a ikdyby,jak rikam-vime prd o pozadi,proc by mela pred detma mlcet o tom ze penize nema,pac splaci,kdyz dcera by penize rada?
Prostě nemám ráda když se rodiče navzájem očerňují, ať už přes peníze nebo jakkoliv a v očích dětí, sou buď ti, kteří okradli maminku nebo tatínka..." Nemáme, na to protože musím splácet tomu nebo tomu " ....Je to každého věc !!!!
.Kde jsi vycetla mezi radky ze by Mirka tatu ocernovala?
Nam si zde postezovala ze ji exik oskubal a Ty vis prdlajs co se mezi nima odehralo.
Takze je fakt ze Tve dohadovani zde neni na miste.
Stojím si za svým a vím o čem mluvím ! Jsem toho aktivní účastník a vím, že děti , ať už se jim řekne o tom druhém cokoliv si to v té své hlavičce " nějak " přeberou... A většinou to hodně vnitřně řeší i jinak , než to ve skutečnosti je !!!
Deti v puberte uz maji mit hlavu ,ne "hlavicku" jinak je to prusvih.
Jestli vis o cem mluvis ok,nepodsouvej ovsem vlastni zkusenosti teto pani Mirce,co sem psala.
Nikomu nic nepodsouvám, co člověk to názor a zkušenost ! Konfrontace fajn, akorát já už musím běžet ...Hezký víkend
Lenka*
