Milá Kudlanko, mám dlouhodobý problém, na který jsem včera opětovně poukázala a tím se situace mezi mnou a manželem opět vyhrotila. Je nám s manželem 38 let, jsme spolu 16 let a posledních pět šest let upadá náš sexuální život. Dříve – řekněme prvních deset let, jsme v této oblasti neměli problém.

     Vždycky jsem měla sex ráda a ráda si ho vzájemně s manželem užívala. Jednou mě však naštvaně častoval slovy "nymfomanka" a ve mně se vytvořil blok - že tedy nebudu nikdy tou první, že budu vyčkávat, až bude chtít on..., no a on chce míň a míň. V současné době je frekvence našich styků stěží 1x za čtyři měsíce. Naše soužití je, myslím, v pořádku; v pohodě fungujeme jako rodiče, partneři... až na TO.

     Tento víkend byl neobyčejný: bydlíme v samostatném bytě v domě spolu s mými rodiči - a po dlouhé době se nám podařilo zůstat s manželem v celém domě sami. Rodiče odjeli a dítě je u druhé babičky. Začátek byl slibný - v pátek večer jsme byli ve společnosti, včera (sobota) jsme spolu vařili, škádlili se, sem tam obětí... (to je u nás poměrně běžné); dokonce mi jen tak z ničeho nic řekl, že mě má rád. Byli jsme šťastní.

     V podvečer jsem ale však, asi díky své jisté frustraci z TOHO, na jeho nevinnou poznámku reagovala slovy, že já až tak spokojená nejsem, že ví, že mně mrzí to, že o mě takto nemá zájem, že si připadám jako největší vnucka, když to chci řešit jen já, když opakovaně upozorňuji, že mi to vadí a bolí mě, že prostě on zájem o sex neprojeví, když ví, že já po tom toužím. Tento rozhovor nebyl zdaleka naším prvním na toto téma, a vždy skončí velkou hádkou.

      Několik desítek minut poté, co mi řekl, že mě má rád, mě zval pizdou, která je ta nej... horší, zlá, protivná, tlustá, nehezká, že kdo by s takovou sex chtěl? Ale pokud mi to udělá dobře, ať sebou kydnu na postel, že mě vyd*be, ať mám pokoj... Plakala jsem, říkala mu, že mě to trápí, že si nemyslím, že je to v pořádku; že sex přece do manželství patří, že si připadám jako ta poslední, která si zaslouží jen odplivnutí. Myslím, že nejsem nehezká, pěkně se oblíkám, dbám o sebe, v zaměstnání jsem úspěšná; pravda, za těch 16 let co jsme spolu, jsem nabrala tak 14 kg, ale při mé výšce (178) mám do obezity stále daleko.

     Je pravda, že jsem někdy nevrlá, protože mě to trápí, a on to ví – a nic. Jindy se snažím přemáhat, nemyslet na této problém, jsem příjemná, milá, v pohodě spolu vycházíme – a opět nic. Včera mě však urazil jako nikdy před tím: najednou začal říkat, že spát prý se mnou bude, až zhubnu nejmíň deset kilo, budu milejší a hezčí. A nebo ať si najdu nějakého drbana a jemu dám konečně pokoj. Jsem přesvědčená, že už nevěděl kudy kam.

     Poprvé taky spal v obýváku – ani si nepřišel vedle mě lehnout, nedal mi jako vždy pusu na dobrou noc… Jsem si jistá, že jiná žena v tom není a nikdy nebyla. Ani já jsem nikdy neměla snahu si někoho najít, i když v zoufalství už mě i to napadlo.  Nechci přijít o jinak pohodové manželství, ale současně se cítím být mladá na to, abych na sex rezignovala…

Prosím, neměl tu někdo podobný problém?

Nebo jak to vidíte nestrannýma očima?

Alena

Aleno, : Ráček

mě to teda připadá na dvě reálné možnosti....
1) Buď má zdravotní problém , ať už třeba s erekcí, prostatou nebo já nevím s čím, případně i psychický...ale jak tady psaly holky, to ho neopravňuje, aby ti škaredě a sprostě nadával, není nic na tom říct :" Mám zdravotní problém, budu to nějak řešit, dej mi prosím čas " !
2)Ať už si přesvědčená o čemkoliv, zdravý chlap v 38 letech normálně sexuje.....
Nechci Tě nijak ranit, ale pokud nemá zdrav.problém myslím si, že si ty " sexuální baterky " dobíjí jinde !! Zkus si vzpomenout co se stalo zásadního před 6 lety, že Vám to od té doby nefunguje.
Ale hlavně Ali, nic si nevynucuj to je to nejhorší co bys mohla udělat ! Asi bych mu řekla, že teda když mi to schválil a sám navrhl, tak si teda někoho najdu, když on tuto povinnost není schopen splnit...Uvidíš, jak se na to bude tvářit, ale hlavně měj svou hrdost !!!

červen 19, 2007 13:17

... : bb

odmítnutí jsem zažila jednou, bylo to strašně nepříjemné a snášela jsem to asi jako malé dítě, kterému nechtějí dát lízátko, akorát okořeněné trochou dospělé rafinovanosti, no byl to boj se sebou samou ) no ale to byl poněkud jiný druh vztahu, platonický, nicméně o pocitu ponížení asi něco vím, jednou mi skutečně stačilo až až..odmítnutí chlapem jako chlapem v sexu, od partnera, jsem zatím asi nezažila, nevzpomínám si že by nechtěl když já ano.

červen 19, 2007 14:41

Gito, : Míša šíša

tak tobě se v tomto případě jeví nevěra jako zdravá? Tak na to mám další vtípek z Kudlančina archívu

U manželů Novákových to už delší dobu neklape. Nastalo u obou ochlazení v citové oblasti. Co dělat, jak to řešit? Jednoho dne přijde Pepa domů a praví ženě: "Miláčku, sama víš, že oba si předstíráme city i vzrušení. Měli bysme se pokusit třebas o něco novýho, co bys řekla tomu, že - jen na krátký čas - takhle zkusit uvažovat o nějakym milenci? Třeba by se naše vztahy upevnily... Co na to říkáš? Koukej, žijeme přece ve dvacátém století a spousta partnerů to tak řeší... Zkusíme to, snad bysme si takhle zachránili rodinu pro děti a sobě manželství."
- "Na to zapomeň," zavrtí hlavou žena, "už jsem to zkusila a nebylo to k ničemu!"

červen 19, 2007 15:57

bb : jasmina

dneska mne Tva slova pohladila na srdci,dekuju.

červen 19, 2007 23:41

Také řeším podobé : Reny

Také žiju (18 let) s mužem, jehož celé roky sex nezajímá. Jeho nezájem mě ničí natolik, že jsem neudržela své emoce a kromě nadávek a facek lítal i nábytek a já řvala, že když se mnou nechce zažívat to hezké, je toto jediný způsob, jak mu ukázat, že tu jsem a ještě žiju. Jistě si umíte přestavit výsledek, nebylo to to správné řešení situace, ale uznávám, že mě stále častěji napadá, že jediný způsob, jak ukončit tento problém, je rozvod. Než žít s flegmatickým mužem, raději s žádným. Asi je to sobecké...

červen 29, 2007 13:46