Dobrý den, s přítelem jsme byli spolu tři roky a oba jsme věřili, přestože jsme mladí (mě je 20, jemu 26), že jsme stvořeni jeden pro druhého a chtěli jsme se v budoucnu vzít a mít spolu děti. Přes jeden rok u nás bydlel (celé podkroví našeho domu jsme měli sami pro sebe, k jeho rodičům do bytu si jezdil jen pro věci a spal tam jen když jsem nebyla doma).
Bohužel, došlo k tomu, že jsme se asi přestali snažit pracovat na vztahu.A já přiznávám, že jsem si myslela, že ho mám tzv. jistýho.. . A najednou - jsme se před dvěma týdny rozešli po oboustrané dohodě (vlastně jsem to navrhla já, protože už nebylo jiné východisko).
Důvodem bylo, že přítel přestal „cítit", že mě miluje, nebyl si tím tak jistý jako dříve. Myslím si, že nedokázal překonat zklamání z toho, že už to není jako na začátku vztahu - šílená zamilovanost a je to více o přátelství (tuto situaci, jak sám řekl, už zažil dříve s bývalou přítelkyní, se kterou vydržel přes pět let, ale zhruba poslední dva roky se i díky tomu jejich vztah postupně rozpadal). Nedávno jsem se dozvěděla, že přítel tuto vnitřní krizi řešil už od března, ale nesvěřil se mi s tím, jen měl nějaké rádoby vtipné narážky na rozchod,,které jsem ale brala jen jako pokus o vtip. Řekl, že potřebuje čas pro sebe, chce se odreagovat a nemuset řešit partnerskou krizi, prostě si užívat s mladšíma kamarádama, co nemají vážné vztahy.
Bohužel mi neřekl o svých pocitech dříve, než došlo k menšímu odcizení. Díky tomu, že se začal chovat jinak než dřív,tak jsem na něho byla často naštvaná, pořád jsem mu něco vyčítala a tím jsem ho od sebe asi ještě víc odehnala. Později jsem nezájem (nebo nedostatek síly) k řešení problémů z jeho strany už nebyla schopná snášet. Proto jsem nejprve navrhla týden pauzu a poté rozchod.
Oba jsme pořád moc smutní z rozchodu. Řekla jsem mu, že ho ted nemůžu vídat, protože nedokážu být jen kamarádka. Navíc setkání po rozchodu jsou pro nás oba příliš bolestivé. Kamarádce se slzami v očích řekl, že ví, že asi udělal největší chybu, ale ted se mnou být nedokáže. Jenže na druhou stranu ho moje kamarádka předevčírem viděla ožralýho namol s jednou jeho kamádkou, která byla taky opilá a v podstatě po něm lezla a on nevypadal, že je mu to nepříjemný. Ptala se toho jeho opilého kamaráda, co to je za holku, a ten řekl, že už spolu 2 - 3 týdny asi něco mají, oba prý tvrdí, že nezávazně, ale moc jim nevěří. Nevím, jestli je řádně opilý kamarád důvěryhodný zdroj, ale asi na tom něco bude.
Je možné, že by i mohla být skrytou příčinou rozchodu a prostě se mě snažil svým chováním vyprovokovat k tomu, abych rozchod navrhla sama a on nebyl ten špatný. Zatím dělám, že o té jeho „kamarádce" nevím, nejsme v kontaktu. Moje kamarádka, co ho viděla s ním jde zítra promluvit o tom co dělal a jak to má s tou holkou. Sám ji totiž druhý den napsal, jestli nedělal ostudu, že má trochu okno. Na tomu napsala že ostuda byla a že se staví na za ním na oběd. No uvidím co jí řekne a podle toho se zařídím.
Vím, že si teď potřebuje užívat a myslím, že po čase si možná uvědomí, že mě miluje a že jsme pro sebe ti pravý (protože sám říkal,že to ví a nechápe co se s ním děje) Přes to všechno si myslím, ze odloučení nám může ve výsledku oboum prospět. Víc bychom si jeden druhého vážili a s odstupem si mohli uvědomit naše chyby a začít znovu. Myslím si, že správné načasování by mohlo být důležité.
- Po jak dlouhé odluce si myslíte, že (pokud budeme chtít) by jsme mohli začít spolu znovu chodit?
- Aby na to nebylo příliš brzy nebo pozdě?
- Aby měl přítel dostatečně dlouhou dobu si vše srovnat v hlavě a odpočinout si od vztahu.
Prosím poraďte. Předem děkuji moc za odpověd, Gábi
kamaradky jsou dobre na vykecani,vyplakani,na radu ale jednej vzdycky jenom Ty.
Ikdyby ta Tva kamaradka byla 100% k Tobe uprimna,co si asi s nim bude vypravet o Tobe?
psychologicky ho presvedci aby se k Tobe vratil?-To se ji muze podarit a myslis ze to bude vyhra? Jestli toho opravdu lituje,tak by se casem pokusil sam od sebe a ne z donucovacich pohovoru o tom,co je pro nej nejlepsi.Vzdyt jsi o nem uvazovala na cely zivot,krizi prijde jeste par kazdemu paru ale kazdy v tom musi jednat sam za sebe.
Poznala jsem par jedincu,co si nechali "nahucet" ze on ci ona je ta nejlepsi partie,tudiz vzali rozum do hrsti a vratili se,aby se ozenili (vdaly) a pak si na dalsich par let drbali hlavu,do ceho se to nechali nakopat.
hele,kolikrat mame chut neco udelat nebo udelame,protoze to tak cejtime ale logicky obhajovaci argument -proc to delame,-nemame.nakonec se casem zjisti,ze jsme se rozhodli dobre,srdce nekdy promlouva drive nez rozum. Takze,jestli resil odcizeni ackoliv pro to nemel nejaky duvod (napr.jsi fajn,rozumna,nekomfliktni atd.)tak na to musi prijit sam v cem je problem. Problem je treba v tom,ze podvedomne touzi po necem jinym,nebo ze sam ma strach,nebo proste citi ze nejsi ta prava nebo nenastal pravy cas.
Promluvy Tve kamaradky mu narusi jeho prirozeny myslenkovy vyvoj,bude "tlacen" na zodpovednost,zvlast kdyz ta jeho nova kamaradka byla taky nametena (asi uplny opak Tebe).
Proste-nech ho zit a chces-li mu jeste neco rict,tak mu to rekni Ty sama!!!Snad mas zodpovednost sama za sebe,ne? On snad taky.Chces aby Ti za par let vycital ze jsi ho skrze kamosku dokopala do snatku a stavel se pak do role obeti? Byla by to vyhra do manzelstvi?
Ptáš se na návrat po určité době a chceš, abychom ji stanovili. Já bych se předně spíš zaměřila na otázku, zda on se vrátit opravdu chce nebo bude chtít. Zatím to tak nevypadá, takže o tom dalším vůbec nemá smysl uvažovat. Dále si říkám, zda by pro mě byl atraktivní někdo, kdo na mě "čeká" až se rozhodnu. Pro chlapa taková ženská tuplem přitažlivá není. A i kdyby došel k závěru, že se tedy poslušně vrátí, to si piš že by byl pěkně na koni. I kdybys dělala na oko nějaké drahoty, stejně by vycítil, že jsi na jeho návrat čekala. Prostě byl by v pozici, kdy by si ON kladl podmínky - jestliže Ti tedy cokoli na vztahu nevyhovovalo, rozluč se s tím, že by se to po návratu zlepšilo (a jestli jo, pak sázím na to, že jen dočasně).
Věř mi, nemá smysl čekat a doufat. Lepší je zařídit se podle sebe a jít dál, dát si pauzu a pak hledat štěstí jinde. Tento člověk pro trvalý vztah stejně není (možná ještě není, možná nebude nikdy, možná bude s jinou...) a já stejně jako Inka na slepování moc nevěřím. Je ti dvacet, život nekončí, představ si, jak by ti bylo, kdyby tě nechal třeba ve třiceti. To je pak trochu průšvih.
dnes je mi o 10 vic a uz jsem videla zacinat zeny i v 36,se vsim vsudy;partner,dite a vse ok. 20let,jeje,ta Gabi je jeste batole
Nijak se ho nezastávám, ale myslím si, že i ty bys si měla trošku víc užít mládí, než se natrvalo a na život uvážeš. To krásné bláhové mládí máš jen jednou - a jak vezmeš na sebe velké povinnosti, tak pak už bude pozdě!
Nestopuj ho a přijmi to tak, že jsi to ty navrhla, tak se tak chovej !!!
Málokterý chlap v 26 letech je natolik vyzrálý, aby uvažoval o usazení, bydlení , rodině .....
přítelem od sedmnácti let , tak si dej šanci poznat někoho dalšího ...
K poslední větě tvého příspěvku, jestli máš 4 roky vztah, který nemá budoucnost, při vší úctě, je to ovšem čistě tvoje tvoje rozhodnutí v něm setrvávat. Navíc je to otázka trochu jiná a s touto diskuzí ne zcela související.
Doufám, že teď už máme jasno.
Prostě s ní musím opět souhlasit
To, že máš 4 roky vztah , který nemá budoucnost a to, že v něm zůstáváš je čistě a jenom Tvoje věc a rozhodnutí...
Takže tady nikomu nepodsouvej do pusy co neřekl
Ke Gábině případu není co dodat, vše bylo již napsáno přede mnou.
Přestože nesouhlasíš, já si naopak myslím, že odpověď na tvou otázku tu zazněla několikrát. Prostě tu dobu stanovit nejde... Bylo by od nás nefér, abychom ti říkali: týden je málo, rok je moc. Nikdo to neví, troufám si tvrdit, že ani křišťálová koule ne. Je to opravdu hodně individuální, jak už napsala Kamila.
Já myslím, že obecně je návrat (teď myslím ten, který k něčemu je; ne takový ten návrat, kdy se opustivší vrací proto, že široko daleko není nic lepšího) možný tehdy, když oba nebo alespoň ten opouštějící projde nějakým závažným kotrmelcem, na základě kterého zjistí, že ten předchozí vztah byl super a že udělal chybu. Ale všechno je to věc nejistá:
1. Kdy přijde ten kotrmelec? Potká ho vůbec nějaký?
2. A když už k němu dojde, nepovede třeba naopak k tomu, že si uvědomí, že udělal správně, když se rozešel?
3. A když dojde k závěru, že se rozcházet neměl, bude o návrat stát ještě ten opuštěný?
Nerada to slyšíš, ale nejlepší je žít si po svém a nečekat na něj.
