Tak se na mě (spíš na článek, na mě raději ne) podívejte. Následující text jsem psala před deseti lety... (tenkrát jím Lenka založila nehynoucí hubnoucí rubriku na Dámě) a hle - pořád platí! Až teda na to, že už není první jarní den. Tam mužeme dosadit "začala škola". Mezitím (prokládáno hubnoucími epizodami), jsem se stačila vdát, přivést na svět chlapečka (v prosinci mu bude 9) a holčičku (teď je jí 7 a půl), několikrát se přestěhovat a vytrvale střídat váhu.
Po porodu jsem to dotáhla na neuvěřitelnou stovku, pak se mi podařilo o 35 kilo zase zhubnout, a následující tři roky zas pomalu nabírat se střídavým obdobím žravé deprese a masochistických záchvatu hladovění...
Jo, měřím nic moc, 160... A z váhy vám přiznám jen koncovku: .4,6 - to hnusný číslo předtím se prostě šíleně stydím napsat.
Takže teď to opět začíná. Ale teď už to vydržím...ne hubnutí, ale „jinej život" - protože, bohužel, nejhorší je - si pak váhu udržet...
JÁ - A DIETA....
motto: Dieta je jak desatero - nejkrásnější je její porušování
Milé dámy, také už jste zjistily, že se rychle blíží pondělí 20. a tedy i první jarní den? Bude čím dál víc tepleji, sluníčko bude pálit a vy budete čím dál víc zkracovat sukně a odhalovat krásná pevná lýtka? Jo jo, taky bych ráda odhalovala... Ale Vánoce, Silvestr, narozeniny, svátek... to všechno byly skvělé příležitosti tu k dortíčku, tu k báječnému gulášku, salátkům, sušenkám... A čím víc těch "příležitostných" ňamek přibývalo, tím víc jsem se propadala mastnému zoufalství, choulila svá kila s bázní a hanou do kilometrových šlojerů a hlavu nejraději zastrčila hlouběji než pověstný pštros... V černém zoufalství jsem své splíny utápěla v mísách báječného rizotka s haldou kuřecího masínka, v několikanásobně obložených houstičkách a uvědomovala si, jak velikánský cák by to byl, kdybych v záchvatu deprese hupsla z Karlova mostu.
V pravidelných intervalech začínám hubnout, a stejně tak v pravidelných intervalech končím. (Můj poslední pokus má dnešní datum.) Tohle je vlastně můj soupis, co při dietě může pomoci. Je to jen to, co jsem sama vyzkoušela a co mi (jak kdy) fungovalo. Nejspíš některé metody nebudou zrovna košer, ale ty nejhorší, co mám za sebou (16 denní hladovky jen o vodě a běhání) jsem vynechala radši úplně. Je to vlastně jen soupis mnou vyzkoušených rad a návodů...
Možná bych se měla zmínit o "tělesném hladu" - při kterém cítíte žaludeční stahy. Mírný hlad a slabé stahy se objevují přibližně tři a půl hodiny po jídle, silný hlad po pěti hodinách a intenzivní zhruba když nejíte půl až celý den (hrůza!). Ten, když cítíte, vám vlastně říká: "je to dobré, ovládáš se, hubneš!" Zato ten druhý, "emoční hlad", ten je horší. Je to jenom momentální chuť. Prostě vás honí mlsná. Jestliže jste už někdy drželi nějakou dietu, nemusím vám ho jistě popisovat. Fráze typu:
* jeden kousek mě přece nezabije
* spočítám si kalorie a pak je zase vypotím - a "nula od nuly pojde"
* co já na tom světě mám..., když už nemám sladký život, tak si aspoň něco sladkého dám
* tak si dám ještě naposled... (příp. na rozloučenou)
* začnu stejně až od pondělí (od prvního, Nového roku, po narozeninách...)
a jistě mnoho dalších - znáte zaručeně sami nejlíp.
Když už ten okamžik nastane - a to se dřív nebo později určitě stane - máte ještě možnosti na záchranu. Kromě toho, že si buď přečtete dlouhý seznam, co vám pak vaše krásná štíhlá postava umožní, se můžete jít podívat na ty super kalhoty, (úžasnou sukni, dokonalé plavky...) a nebo - když bude nejhůř - na sebe do zrcadla. Nechci v žádném případě říct, že smysl hubnutí je v dosažení půvabu zmírající schlíplé vyzáblotinky. Je určitě mnoho šťastných a tlustých lidí. Jsou určitě i tací, kteří si na svou tloušťku zvykli a nevadí jim. Pokud jim nezpůsobuje žádné - nejen zdravotní - problémy, pak jim to ze srdce přeji. Znám dokonce i člověka, který se svými 40 kily nadváhy běhá maratón.
Bohužel, současné reklamy s mladými anorektičkami (trpící zaručeně rakovinou žaludku) trend moderní vychrtlosti jasně podporují. Navíc naše společnost je známa i "nadváhovým rasismem" - což situaci nijak neulehčuje. Nejsem přívrženkyní stravy „jeden lístek salátu na den", ale jisté je, že občas den bez jídla žaludku určitě prospěje. Každopádně seznam chorob, které je schopná nadváha způsobit, muže stačit i jako důvod k hubnutí.
Tohle je malý soupis rad a triků,
které mám vyzkoušené na vlastní kůži:
Když už se rozhodnete, tohle by mělo pomoci alespoň trochu, ale jediná ruka, která vám zaručeně pomůže, visí z vašeho ramena... Mně se osobně nejvíce osvědčil graf váhy - horizontální sloupec na dny, kdy se vážíte, a vertikální s ubývajícími kily. Pohled na svažující se křivku je k nezaplacení...
* zapisujte si, co jste snědli (co, kdy, kde, kolik, s kým, pocit hladu, kalorie)
* používejte menší talířky - budete mít dojem, že máte plný talíř (Fata Morgana )
* odstraňte své oblíbené potraviny z dohledu, nebudou vás pak tak svádět (i když pro ostřílené - lze je použít jako měřič vůle, ale to už je spíš masochismus)
* nakupovat choďte vždy najedeni, s přesným seznamem a přesnou sumou peněz. Nedoporučuji procházet oddělení typu: lahůdky, sladkosti, zmrzlinky apod. (obměna: nedoporučuji procházet žádná oddělení)
* pravidelně pijte; protože když máte žízeň, je už pozdě. Když budete mít žaludek plný vody, nebudete chtít nic jiného, snad...
* pište si vaše sportovní úspěchy. Když na začátku ujdete sotva půl kilometru, určitě vám udělá radost, jak se vzdálenost postupně zvětšuje, čas zkracuje, a počáteční obtíže mizí
* neponocujte - večer má „absťák" asi každý. Když půjdete dřív spát, můžete dřív vstávat (brzy ráno stejně hlad mít nebudete a máte alespoň čas si zacvičit)
Když už vás pocit "určitě právě umírám hlady" nebo "sežeru na co přijdu" přepadl a vy stoprocentně víte, že si prostě něco malinkatýho (a samozřejmě nedietního, kalorického, ale šíleně dobrého) dát musíte, vyzkoušejte některé ze zaručeně osvědčených triků. Nebo... - ale fakt jen malinkatýho!!!
* vyčistěte si zuby - po mentolu si na klobásku ani nevzpomenete
* vezměte si žvýkačku - můžete si minimálně půl hodiny hrát na normálně papajícího...
* vypijte alespoň půl litru vody - umí skvěle předstírat plný žaludek.
* zacvičte si - při fyzické námaze se tak unavíte, že budete mít stejné pocity, jako dát si opulentní večeři ve 4 ráno.
Kdyby na vás tyto rady neúčinkovaly,
mám ještě deset jiných.
Ty ale, bohužel, doporučit nemohu:
* jezte jen jednou denně - od rána do večera
* nejbezpečnější cesta k získání duševního klidu je báječně syté jídlo
* řiďte se zásadou: hojné jídlo, hojné pití, to je správné živobytí
* nejedete-li autem, volte alespoň metro, autobus či tramvaj - škoda každého kroku
* šetřete čas - nikdy se nevažte
* s cigaretami a s alkoholem bojujte nelítostně jejich konzumací
* teprve po několikátém pivu se žízeň stává krásnou
* cukr je předpokladem sladkého života
* ke sledování televize patří i něco dobrého
* co nejčastěji střídejte zaručené diety s obdobím, kdy se konečně pořádně najíte.
Milé dámy,
celé tohle píšu hlavně proto,
abych se podělila s tím, co vím a co jsem vyzkoušela vlastno-ústně.
Máte-li nějaké další rady, návody, možnosti, zkušenosti -
sem s tím vším!
Lenka
1. Dyž neco jíte a nikdo vás nevidí, tož to nemá žádné kalorie.
2. Dyž do seba cpeš čokoládu a chlastáš k temu slivovicu, tož tá ti ty kalorie zruší.
3. Dyž sa postaráš, aby všecí okolo přibrali víc kilo než ty, tož budeš najštíhlejší.
4. Dyž sa vás bude cpat víc, tož sa počítajů kalorie enom temu, kerý sní najvíc.
5. Jídlo, co sníš v kině a nebo u televize popřípadě u počítača, oplatky, sušenky, to sa nepočítá, protože to patří do zábavy a né do jídla.
6. Kakao, brendy, topinky, dorty, chleba se sádlem, špek a klobásky neobsahujů kalorie, dyž sa jijů ze zdravotních důvodů.
7. Jídlo, keré sníte, dyž vaříte, taky nemá kalorie, protože to nejíte, ale koštujete.
8. Jídlo, keré má stejnů barvu, taky neobsahuje kalorie. Třeba dyž sníte špenát a pistáciovů zmrzlinu, tož to je jak dybyste nesnědli nic.
9.Obezita je nemoc a tož je potřeba pořádně sa nadlábnůt, aby s ňů tělo mohlo pořádně bojovat.
10. Ženská bez břucha je jak hrnek bez ucha. A ženská bez řiti je jak váza bez kvítí.
Tož vidíte, že možete byt spokojené se svojů postavů aj bez diety.A eště jedna můdrá věta na závěr. Dojde doba, kdy tlustí budů hubení a hubení budů studení. A tož hore do plavek.
