Dnes vám povím o tom, jak se jedna maminka přičinila, aby svým dcerám nalezla vhodné muže. Takové, kteří by je milovali, netýrali, kteří by nepili a nefetovali, nekouřili, nehádali se, vydělávali dost peněz, aby se všichni dobře měli a uživili jejich budoucí děti... Divíte se? Lze to vůbec? Snad je to zbožné přání většiny maminek, ale život je podstatně barevnější…
Málokterá z nás poslechne nějaké ty „rady moudrých“ – to teprve s věkem, až se dívky dostanou samy do věku maminek svých dětí, už dospívajících, pochopí a ocení některé z dávných matčiných rad. Neumím si sama představit, že bych - bez jakýchkoliv řečí - takhle svou mámu poslouchala. Naopak, mnohokrát jsem vyváděla neskutečné hlouposti – dokonce s vědomím, že ať si říká co chce, udělám všechno, jen ne to, co mi radí ona – jen když bude po mém! Samozřejmě, že tím pádem jsem mnohokrát naletěla a občas průšvih stíhal průšvih.
Moje spolužačka Adyn (Adélka), však takovou mámu měla a protože ji ona i její sestra poslouchaly... ale čtěte: Je to už hodně let. Tehdy ještě jezdily staré tramvaje; některé měly vlečňák, ve kterém byla uprostřed velká otevřená plošina. Tam nastupovali lidé většinou na krátké tratě, a ještě spíš ti, kteří počítali s „předčasným vystoupením či nastoupením za jízdy“ - prostě se hupslo během jízdy tam či ven. Ve špičce tam bylo neskutečně narváno, „viselci“, kteří se drželi i jednou rukou a občas nestáli zrovna na své noze, vytvářeli jakési lidské hrozny. A tam také hodně navazovaly známosti…
Adynina máma si vymyslela následující bojový plán: sedla si dovnitř, Adyn zůstala stát na plošině. Byla hezky učesaná a oblečená. A takhle spolu jezdily (po skončení pracovní doby) od jedné konečné na druhou. Když se k Adyně přitočil nějaký mladík, podívala se nenápadně na maminku a pokud maminka lehýnce zavrtěla hlavou, zatvářila se i ona odmítavě.
Ač to snad zní neuvěřitelně, během týdne si takhle vytypovaly pár mládenců, se kterými pak Adyn chodila na „dotazníkové schůzky“. Při setkání jim kladla předem dohodnuté otázky, a na jejich odpovědi pak doma zkonzultovaly… Mládenec, který se probojoval na první místo, se poté stal „legitimním nápadníkem“. Během roku a půl, kdy s ním chodila, ho nenápadně obě dirigovaly: přihlásil se na večerní školu, přešel na kvalifikovanější zaměstnání, začal se lépe oblékat, dovolená, kterou spolu strávili, byla také předem připravená. Následovala svatba, poté bydleli u jejích rodičů v jednom pokoji a šetřili na nový byt. Po dalších dvou letech se pak stěhovali do svého.
Nejspíš si říkáte: děs!!!
Ano, ani já (i když se to stalo opravdu už hodně dávno, tedy v době, o které můj syn říká, že tenkrát se Mrtvému moři teprve začalo dělat šoufl“), ani já jsem to tehdy nebyla schopna strávit. Neskutečné však bylo, že tohle naprogramované manželství nejen vydrželo, ale dokonale fungovalo, a „jestli neumřeli, funguje dodnes“. Když přišla do „vdávacích let“ i její sestra Dulina (Vendula, resp. Václava), maminka celou věc jednoduše zopakovala a neuvěřitelné – dopadlo to stejně. Obě dcery, Adéla i Václava si tak své manžely našly na plošince vlečňáku…
Dodnes nechápu, jak je možné, že jim to tak vyšlo…
Ze se ale posledni tri generace deti bouri proti radam rodicu,za to mohou uz davni blbi rodice,co svyma radama a rozkazema detem zivot zkazili.
Dani,ja jsem taky verna ale...to vis,ten nemec,co mi krade v kuchyni veci.....
Manzel dlouho pracoval pro indickou spolecnost a tak se stalo, ze mame kupu indickych pratel. A sokujici je, ze temer vsichni z nich uzavreli manzelstvi pres rodice a zname. A jsou to vsechno fungujici manzelstvi, kde je dokonce i laska! Jeden jediny z nich se ozenil, protoze se zamiloval do spoluzacky - a hadejte jak to pokracovalo? Rozvedli se po 2 letech manzelstvi.
Ja to dost dobre nechapu, dost se to prici memu nazoru o slobodnem vyberu a potrebe zamilovanosti pro manzelstvi. Ale nasi znami mozna preskocili zamilovanost a dostali se do urovne lasky... Jak mi bylo vysvetleno, rodice ale nehledi jenom na materialni zabezpeceni, ale taky na puvod rodiny, zvyky atd.
Zajimavy jev, i kdyz pro mne by neco podobneho nefungovalo. Ale taky jsem uz vdana napodruhe, takze zjevne jsem vlastni prvni slobodny vyber poradne proflakla.
K nějakému vzrůšu mu úplně stačí sledovat hokej nebo fotbal v TV 
