Jaky byl pred tim?
Zkus si zjistit,zda nema nekde nejakou bokovku,treba byl po cele manzelstvi verny,pak se mohlo stat,ze nekde s nejakou ulitl a ma spinave svedomi a tak se chova tak (aby sam pred sebou omluvil sebe)jo,to mnozi delaji,co v "tom neumi chodit",ze tedy aby se zbavili svyho blbyho pocitu,tak doma delaji dusno.
Muze to byt take strategie v tom,ze by rad ukoncil manzelstvi ale nema odvahu rict jako dospely a zraly clovek;-"hele,stalo se to a to,ukoncime to",no tak dela doma dusno,aby jsi ten krok byla prakticky donucena udelat Ty.Je to sice zbabelost ale mnozi se k takovemu jednani uchyluji.
No,to by mohl byt jeden duvod,dalsi a horsi,-pokud driv byl ok chlap a posledni tri roky se takto zmenil a nema zadnou babu bokem,pak je to naznak na nemoc,nedej boze aby se neplizila rakovina.Mohl by mit nemocne organy jako; ledviny,slinivku,jatra,tudiz by to chtelo na lekarske vysetreni,-kompletni.
Ale jak rikam,napis vic,jaky byl driv,pokud to ovsem trva skutecne jen 3 roky,-je tady proste velika zmena.Zkus zjistit tedy jaka.
A muze mit taky depku,napis zda-li ma narocne zamestnani,zda neni pretizen pozadavky zamestnavatele,ci zda nepodnika sam,ci -ruku na srdce,zda neni pretizen pozadavky Tvymy.

zabadej v jeho rodine,zda se tam nevyskytuji jakasi psychicka onemocneni atd.To vse se pak posoudi a je sance pomoci a utnout to domaci nasili,aniz by se slo k rozvodu.

a ty váháš už jen kvůli dětem - tak právě kvůli dětem odejdi!!! čím dřív, tím líp pro ně i pro tebe.
může mít depku, může mít černý svědomí, může mít cokoli, ale NIC z toho NENÍ omluvou. utnout domácí násilí, aby nedošlo k rozvodu, je utopie - Jasmíno, nic ve zlém, ale hajzla nenapravíš... nejde to a už moc a moc ženských na to dojelo, když se o to přece jen snažily. a někdy to bohužel končí i tragicky.

ja mam ted manzeltvi velmi,velmi v pohode ale to,co psala Niky jsem prozila taky.
Manzelovi kdysi v 18ti dali transfuzi po uraze nakazenou krev zloutenky C a od ty doby ji mel chronickou,tudiz ja ho vlastne poznala jako chronicky unaveneho.V dobe,kdy se vyvinuly konecne ucinne terapie,manzel se zacal lecit a ty terapie jsou velice tezke;vedlejsi priznaky depresiomanie,paranoia,horeckove bolesti svalu ci hlavy a to permanentne behem rocni lecby.I. terapie byla bohuzel neucinna,takze dalsi rok o injekcich.
Dnes je zdravy a jatra ma ciste jako novorozene a je to super manzel a tata.
Jsem spokojena ze jsme to vsichni s nim vydrzeli a ted fungujeme normalne.Hajzl to tedy v podstate neni ale o tu podstatu prave jde.Niky zde pise o tom ze se to deje posledni 3 roky,kdyby byl v podstate hajzl,projevil by se uz davno takto.
Vis,ono kazdyho poslat do zadku muzes nakonec vzdycky.Lepsi je vsak nejdrive si overit priciny jeho chovani,az pak,kdyz mas jistotu ze je to hajzl,odejit ci ho vyhodit.
Vime uz z praxe ze tezka nemoc,ktera se plizi se vyznacuje zmenou chovani.

nebude spíš tím, že má třeba pocit ve 43 letech, že stárne a neumí se s tím vyrovnat, nebo se mu život nepovedl, tak jak si představoval, má problémy v práci .... já tedy nejsem odborník na domácí násilí, ale řekla, bych, že tam bude jiný důvod, nějaká vnitřní nespokojenost promítaná až do agresivity. Ale pokud to cítíš, že chceš od něj odejít, tak myslím, že děti jsou dost velké na to, aby to pochopily. Někdy se prostě cesty dvou lidí i po tolika letech mohou začít rozcházet, to je prostě život. Každopádně si myslím, že je potřeba mu zavčas dát najevo, že tahle tedy NE!!!

pokud už dvakrát zaútočil a Niky se bojí, že to příště už můžou odnést děti - tak než se podaří ověřit si příčiny toho chování, může dojít na nejhorší. není přece nutné se hned, okamžitě, rozvést: ale okamžitě dostat sebe a děti z nebezpečí, to nutné je... po příčinách se dá pátrat i tehdy, když násilnický manžel nebude moct ubližovat.
on není jen nerudný, nevrlý, nekomunikativní, věčně uražený, vulgární morous. on je i agresivní, verbálně i fyzicky. každýho do zadku můžeš poslat vždycky, ale viděla jsem mámu dvou dětí, která toho svýho do zadku neposlala včas. z těch dětí zachránila jenom jedno a sama ten poslední útok taky málem nepřežila.
a protože existuje institut vykázání násilníka, není nutné s dětma utíkat někam do azyláku... mezitím se dá řešit, jestli to není důsledek nemoci, nebo jestli je to fakt hajzl, kterej nemůže své ženě zapomenout, že mu "zkazila život", kterej si on představoval jinak. ale bezpečí, zvlášť když tam jsou děti, je to, na co je potřeba myslet především...

to s Tebou souhlasim,at ho da vykazat na 10 dni a mezi tim on muze premyslet .
Ale i ona.Ja tady pouze radim a davam nahled na priciny.
Kdyz ale zjistis,ze ten chlap zacina byt vazne nemocnej,coz s nim pozdeji ci uz dnes muze pohovorit ci navrhnout s tim ze to jeho jednani neni normalni,tak pomoc by tu mohla byt aniz by se bourala rodina.
Pak je taky fakt,ze ty hnusne nalady clovek chape jinak,kdyz vi,ze ten druhy je na tom blbe,nez kdyz tusi ci pak uz vi,ze ten druhy je proste zlej hajzl.
A samozrejmne,i deti to pochopi a nezanecha to pak na nich negativni stopy,tedy pokud to tam nepujde na noze a to zatim ne.
Muj muz taky rozflakal par veci a ja se svym temperamentem nebyla chlacholiva Matka Tereza v tom momente,takze to bylo obcas na hrane. Niky pise ze behem 3 letech,kdy se tak blbe chova zautocil 2x a to tim ze rozbil veci,ne ji.Podle meho nazoru se i tak ten chlap snazi kontrolovat,samozrejmne nikdo nemuze tusit,jak dlouho se dokaze jeste kontrolovat aspon takto.
Proto rikam,at se pokusi zjistit,zda v tom neni jina baba,pokud ne,vypada to na zhorseni zdravotniho stavu a pomoc je zde nutna.
Pokud ma babu,tak at ho nakopne,to je pak jina.

vono vopatrne,kdyz dva delaji to same,nikdy to neni to same.
Hulvata ozralyho-poslat okamzite pryc ale zde nepadlo ani slovo napr. o tom alkoholismu.

nejen deprese - možná něco vážnějšího - třeba má "nervy " v práci, cítí se přetížený, unavený - taky je to možná "přechod" prostě "mlátí kolem sebe". A tím pádem ho právě ničí to, že ty jsi dobře naladěná a veselá.

ja hlasuji pro manzelskou poradnu, tohle nema znaky typicke pro domaci nasili, ackoliv by na nej mohlo dojit, spis je tu problem s agresivitou, ktery se z niceho nic vyskytl po x letech manzelstvi. zajdete do poradny, tam by a) mohli zjistit, v cem ma tvuj muz problem, b) by mohli najit schudne reseni, pokud nema nejake zdravotni problemy, ktere by za to mohly, existuji terapie pro lepsi kontrolu agresivity. ale hlavne pan zjisti, ze ti tohle chovani nevyhovuje a ze o nepovazuje za normalni ani psycholog/zka. jinak pokud by zase zacal vysilovat, tak klidne vyuzijte vykazani, je blbost riskovat zivot a zdravi, a hlavne by si panacek mohl uvedomit, ze prehani. a kdyz jsme u toho, hovorila jste s nim o tom? vi ze vam to vadi?

na staré články, najdeš tam celou sérii o domácím násilí- včetně rozlišení agresorů na dva typy-Ti, kteří se neovládnou, ale pak toho litují (což jim nebrání v tom pokračovat dál) a Ti, kteří násilí páchají chladnokrevně a promyšleně.První věc-nepodceňovala bych to!!!! V těch starších článcích o násilí najdeš jednu důležitou věc - co spojuje ženy, které jsou oběti domácího násilí - nepostaví se agresorovi při prvních náznacícch....a tím posílí jeho jistotu, že takto se může chovat, že mu to projde, že je vlastně v právu a klidně může zkusit i přitvrdit...a že to zkusí, o tom nepochybuj. Ať už si tímto řeší cokoliv, je to jedno, musíš mu dát důrazně najevo, že toto ne.Rozhodně se vyhni velkému přemýšlení a zkoumání jeho motivů- první si zajisti svoje bezpečí (a dětí) a pak můžete jako rovnocenní partneři řešit, co se to s ním stalo. Teď má převahu a bude Ti to dokazovat. Nepodporuj izolaci od příbuzných aj. lidí, naopak víc se snaž o tom s nimi mluvit a obracet se na ně pro podporu a ochranu, mysli na to, že máš nakročeno směrem, který by mohl ohrozit Tebe i Tvoje děti a jednej.Obrať se na odborníky, kteří tuto problematiku řeší, anonymní linky- cokoliv, informace najdeš na netu. Držím pěsti!

se, být Niky nejdřív zamyslela, jestli je to fakt problém posledních tří let, jak to vypadá, anebo jestli to v posledních třech letech jen vygradovalo. Podle toho bych se zachovala buď tak, jak píšou dámy nade mnou - zvážit nemoc, krizi středního věku a tím pádem poradnu. Pokud je to však vyhrocení, které se mírnější formou projevovalo už předtím, pak by bylo na místě radikálnější řešení.

Na otázky tam odpovídá psycholožka Pavla Vyhlídalová a právník Jan Mejzlík. Jsou tam i různé kontakty na Linku bezpečí apod.

http://ona.idnes.cz/idnes-cz-otevrel-poradnu-pro-tyrane-zeny-fpn-/ona_vztahy.asp?c=A070517_113629_ona_vztahy_jup

A že by předčasný přechod, nebo problémy v práci ? To už tu taky bylo, to už se tu probíralo - chlap nepřizná svoji slabost, problémy v práci, má to v sobě a ven to jde takhle hnusně. To řešila ta žena, která bydlela v rodinném domečku, on jí nechtěl půjčovat auto, pustit do práce - vzpomínáte ? Nojo, šupajda do poradny.
Včera jsem poslouchala noční vysílání rádia Hej, naladila jsem to čistě náhodou a volaly tam ženy, kromě jedné s tím a samým problémem : Bude v mém životě ještě nějaký muž, nezůstanu sama ? Že my jsme takové závislačky. A to nebyly mladé maminy s malýma děckama, to bych chápala, byly buďto svobodné nebo už starší většinou.
No, moc jsem ti neporadila Niky, ale ony už to udělaly Kudlanky přede mnou a vyhodit ho budeš muset nakonec taky sama, nepovede-li smírní jednání k ničemu...
******************************************************* **********

více temperamentnější, takže když se jim nevede jak si představují, může se to nějakou tou agresivitou projevit. Podstatný je být na to připravená a připrvním násilí se umět postavit a pak když se zklidní, jim několikrát nahlas zopakovat, že takhle tedy NE!!! Že tohle byl jejich první a poslední útok co se mě týká. Vzpomínám si, ale to už je dávno, měli jsme tenkrát malou dcerku, nějak jsme se dost zásadně s bývalým neshodli na stejném názoru a než jsem se nadála, tak mi vysolil facku, ale než mu klesla ruka, tak jsem mu jí vrátila levou rukou zpátky až mu cvakly zuby a zařvala jsem na něj ještě jednou a jsi rozvedenej! Vyrostla jsem mezi klukama, takže jsem s tím problém rozhodně neměla. A fakt je, že na mě pak už nikdy nesáhl. Se svým druhým manželem jsem měla podobný výstup je to cholerik-hysterik. Ale od té doby je v pohodě, já nemám problém na něj zařvat z plných plic až se okna třesou, když to občas přežene a čím déle spolu jsme, tak si dává veliký pozor. Já jsem docela kliďas, ale když mě dopálí a to on umí tak, že startuju na první šlápnutí, pak je doma itálie. Já jsem se nikdy neuměla moc hádat, raději se směju, ale on to tak nějak jednou za půl roku potřebuje, vždy mu od plic řeknu a ne potichu co si myslím a okamžitě prchnu tak na tři hoďky z domu, dám si někde kafe zajdu k někomu na návštěvu, zaplavat si a pak se vrátím. Doma je mezitím, uvařeno, naklizeno, svíčky a sklenky na stole a manžel mě vítá bez výčitek s úsměvem, otevřenou náručí a s omluvama. Vždy se prima vyčistí vzduch.

asi tak jako u nas)))
Je docela mozny,ze kdybych se v tech drivejsich krizich ztahla do sebe a klepala se v koute,tak jsem dnes zena v domacim nasili.
A presne jak pises,asi jsem klidas,nebot okoli mne za klidase povazuje narozdil od manzela.
Ale kdyz uz se to navrsi,tak bouchnu jak sopka.
Tim si ale ja uvedomuju ze bych takovou terapii,co zvladl manzel ja nesla daleko hur a mohla bych byt nebezpenejsi.
Proto nekdy,kdyz mam sve dny a citim naval agresivity,upozornuji celou rodinu predem-"nenasirat prosim".A to jsem zdrava zenska,ktere pouze nekdy klesaji ci stoupaji hormony-inu,jako v kazdem zenskem tele.

taky občas Itálie, aspoň není zatuchlo naštěstí u toho nenaděláme bordel, takže se nemusí po hádce naklízet, chuť na něco dobrého spíš až po usmíření, když se hodně naštvu, popadnu psa a vyrazíme do lesa nebo k řece vydýchat to, nebo jen tak jedu krajinou, pak se vrátím, večer zalezu spát, a ráno dostanu ke vstávání kromě uvařeného čaje a kafe a novin třeba čerstvé křupavé housky nebo koblížky
a vždycky vše rychle vyšumí, lituju lidi, co si potrpí na dusno a tichou domácnost jsou schopni držet půl týdne, škoda života...hlavně jsem to nikdy nedělala dětem, to jsem si odnesla ponaučení z domova, mamka byla schopna tvářit se na mě přísně a nebavit se tři dny, a vést sáhodlouhá kázání...vadilo mi to, a tak moje děti nikdy nešly spát bez pusy, bez dobrou noc, bez "tos zvorala, ale už to pusť z hlavy, dobře se vyspi, zítra to nějak pořešíme"

je leší když bouchnou saze a pak je zase dobře, ani po výbuchu se u nás uklízet nemusí, to nehrozí. Pak je milá atmosféra jako po bouřce - vyčistí se vzduch a to je důležité. Lepší než letité dusny a vyčitky za celý život, to hle ne.

Jasmíno, moc se mi líbí věta: Je docela mozny,ze kdybych se v tech drivejsich krizich ztahla do sebe a klepala se v koute,tak jsem dnes zena v domacim nasili.
Přesně tohle dělá většina žen - přiznám se, já jsem to dělala taky, trvalo mi 19 let, než jsem sew dokopala zejména s podporou jiných žen na netu k tomu, že jsem odešla. U nás bylo nejdříve řvaní, rozbíjení věcí, potom bití mě a posléze dětí - vygradovalo to tím, že na mě vzal nůž. Je zajímavě, že právě po tomhle jsem tak nějak dostala záblesk odvahy a řekla, že ještě jednou na mě vztáhne ruku, odcházím. Pak už mě nebil, jen se jeho agresivita převtělila do psychického teroru, zakazování návštěv, vyčítání, že chodím do práce, přidělování peněz...
Ve svých 40-ti letech jsem si řekla, že další půlku života s takových chlapem nechci žít a na přelomu roku - po Silvestru jsem se již z práce domů nevrátila a mohu říct, ža takový osvobozující pocit to byl, to se nedá popsat. Znovu jsem si po kouskách posbírala sebevědomí, co bylo zašlapáno na bodě mrazu, dokonce po rozvodu s ním, s různými soudními přemi o výživné - už z něho nemám takový strach. teď mě čeká poslední bod - rozdělení majetku - dobrovolně se dohodnout nechce - dávám návrh k soudnímu rozdělení.
Jinak pro pisatelku - rozhodně se nenech takto ovládnout, těžko se ti z toho bude dostávat ven, to zkus raději tu Itálii, co holky doporučují a mají odzkoušeno, nebo vol raději rozvod a klid a pohodu.

ten by jel jak namydleny blesk uz po tom prvnim vystupu,ze uz by si takove chovani nikdy znovu nedovolil a o to tu vlastne jde,on totiz vi,ze u tebe si to dovolit muze...popremyslej o tom,jak moc si sebe sama vazis a jak moc chces chranit sebe a take sve deti pred necim takovym jako je domaci nasili.Ono totiz verbalni nasili je nekdy jeste horsi nez to fyzicke a to u vas nejspis probiha taky .Na nejake patrani v jeho rodine bych se ja osobne vykaslala,protoze to bys ho pak mohla taky omlouvat za to co" chudacek" zdedil.Nevim jestli mas kluky a nebo holky,kazdopadne otcovsky vzor se na nich podepise a podle nej se budou rozhodovat pri volbe partnera v budouctnosti.Jak by se ti libilo,kdyby se tvuj syn choval k jeho zene v budoucnu tak jako tvuj manzel tedka k tobe?A jake by to bylo,kdyby tvoje dcera mela za manzela stejneho hulvata jako mas porad jeste ted ty?
Preji ti hodne stesti,silne nervy a spravne rozhodnuti kterym muzes cely svuj zivot zmenit a nasmerovat k lepsi budouctnosti predevsim pro sve potomstvo.

dostala jsem se na tyto stránky, protože mám podobné problémy doma, a už nevím co s tím. Všechny tyhle příspěvky jsou jako dobré zkušennosti a mně tak trochu pomohly si uvědomit, že to není sranda zažívat to co tady popisuje Niky a že to je dost závažný problém. Já mám doma podobné, zhruba poslední 3 roky a nyní poslední půl rok dost často agresivní chování zejména, když požije alkoho, myslím nějaké to pivko a nebo i něco tvrdšího, rádi chodíme do společnosti a tak si i něco občas k pití dáme. Jenže se dost často stává, že napadá a uráží vulgárníma slovama mně a i už dceru /17/ a to bezdůvodně, vždy si najde záminku a pak běsní. Je to vlastně povahově taky takový morous, je hodně pracovitý o rodinu se dokáže postarat velice dobře, ale je hodně pracovně vytížený a ve věku , kdy já mám pocit, že je chlap v přechodu 42 let!! Ale tahle agresivita, která většinou vyvrcholí při požití alkoholu je nesnesitelná. Moc se trápím, vždy když k něčemu takovému dojde. Druhý den se manžel omluví, a řekne že už to nikdy neudělá, jenže se to pak znovu opakuje.Přiznám, že já se ho bojím, sice mě nikdy neuhodil, jen v návalu vzteku rozbil pár věcí. Problém je v tom, že já se mu nedokážu postavit, nevím jaká bude reakce ?? Jednou mě i vyhrožoval, že se zastřelí, že ho nemám ráda. Dalším problémem je , že na mě docela dost žárlí. Vím, že mě má moc rád, ale tímto chováním se mi dost vzdaluje. Po přečtení těch příspěvků, vím, že to musím zkusit a dát mu nejevo, konešně že NE, postavit se mu!Rozvod myslím není řešení, tím jsem mu vyhrožovala, ale nebylo to nic platné Chtěla bych mu nějak pomoci, dát mu šanci. I když to bude hodně těžké s jeho povahou ...