Pocházím ze severních Čech, z krajiny bez starousedlíků a bez tradic. Jako dítě jsem nezažila masopust, vynášení Morany, hody, pálení čarodějnic ani kluky, kteří by chodili před Velikonocemi s řehtačkami, protože „zvony odletěly do Říma“. Vlastně se u nás držely jen Vánoce, Mikuláš a na Velikonoce nás kluci přišli s pomlázkou vyšlehat a dostali za to skutečná barvená vajíčka i bonbóny a vajíčka z čokolády.
Když mi bylo třináct nebo čtrnáct, přinesla domů ukázat moje maminka, učitelka z prvního stupně, vyfouknutá barevná vajíčka zdobená voskem - že je malovaly starší děti ve škole v rámci výtvarky. Tenkrát jsem se rozhodla, že si to taky vyzkouším. Nemám sice žádný velký výtvarný talent, když mám namalovat psa, vyjde mi z toho něco mezi nutrií a koněm, nu ale řekla jsem si - ornamenty jsou primitivní, ty zvládne i dřevo. Tak mi tatínek sklepl k sobě dvě prkýnka, ohnul lžíci a já se do toho pustila.
Nejdřív se vajíčka pořádně omyjí. Někdo odmašťuje mýdlem nebo jarem, já s tím nemám dobrou zkušenost, protože mi pak na hotová vajíčka špatně chytala barva a vycházely z barvení flekatě. Takže svoje ruce si pořádně umyju a odmastím mýdlem, opláchnu, ale vajíčka už myju jen čistou vodou.
Pak se vajíčka buď vyfouknou a znovu odmyjí (opět jen vodou) nebo se použijí vařená. Do dřevěné tužky zapíchnu špendlík. Ve lžíci si plamínkem rozehřeju kousek obyčejné bezbarvé svíčky (někdo používá pravý včelí vosk), rozmyslím si vzor a můžu začít malovat. Na hlavičku špendlíku si naberu roztavený vosk, nanesu na vajíčko a dělám buď tečky nebo čárky-kapky. Na každou tečku nebo kapku je potřeba ze lžíce zvlášť nabrat. Vosk musí být tak akorát horký, aby nezačal vřít. Moc studený špatně maluje, moc horký se přepaluje.
Když je vajíčko pomalované, obarví se v potravinářské barvě zhruba pokojové teploty rozmíchané podle návodu na barvě; horká voda by voskové vzory pochopitelně zničila. Pokud chcete vícebarevné, namalujte část vzoru, obarvěte ve světlé barvě (nejčastěji žlutá), pak na žluté plochy domalujte zbytek vzoru, obarvěte ve tmavé (třeba zelená) a po setření všeho vosku vám vyjde bílo-žlutá malůvka na zeleném vajíčku. Pomalovaná obarvená vajíčka osušte, nad plamínkem opatrně rozehřívejte nanesený vosk a setřete ho do bílého papírového ubrousku nebo kapesníčku.
Někdo hotová vajíčka nakonec potírá kouskem špeku, aby se leskla.Anebo můžete vajíčka nejdřív obarvit, pak si rozehřát pastelky - voskovky a vzor namalovat barevným voskem. Akorát je výhodné vzít si na malování starou zástěru a na stůl dát vyřazený ubrus, může se stát malá nehoda, kdy trochu vosku nakapete či vybryndáte...
Jsem ve výrobě kraslic naprostý samouk, nikdy mi žádná zkušená stařenka nic neukázala ani neporadila. Vzory jsem si vymýšlela sama, sem tam něco obšlehla z velikonočních pohlednic a časem jsem si udělala svoje vlastní vzorníky. Až po mnoha letech od prvního vlastnoručně pomalovaného vajíčka, se mi dostala do ruky malá brožurka o výrobě kraslic, kde jsem zjistila, že to, co vyrábím se vlastně jmenuje vosková batika.
Takže pokud máte chuť a trpělivost zkusit si pomalovat vajíčka roztaveným voskem nebo výrobu voskových kraslic ukázat dětem, vězte, že to fakt zvládne kdokoli ...
Krásné Velikonoce všem přeje Markétka
- další fotografie- jednotlivé vzory - jsou uvedeny na fóru.
(P.S.) prosím laskavé čtenáře, aby - pokud chtějí vidět doprovodné fotografie - si klikli na modře zvýrazněná slova - výše v textu...)
Aknelo, já neměla ve městě v paneláku jak ke včelímu vosku přijít, tak jsem si zvykla na svíčkovej a jde to s ním taky o).
Lilly, mívala jsem časy, kdy nebyl problém sedět u kraslic třeba deset hodin v kuse, prostě mě tyhle piplavý práce baví o). No ale dneska už mám jiný starosti a povinnosti, času na podobný koníčky je málo o).
Vyfouknuté kraslice se dají barvit kdečím, ta fialová vajíčka jsou barvená genciánovou violetí, to je ta příšerně fialová vodička co se používala na afty a kojící matky s ní natíraly prsa - akorát se genciána musí trochu naředit vodou, jinak barví tak sytě, že je to až skoro kovově černá (a bacha na pobryndání oblečení). Vínovo-růžová vajíčka jsou barvená taky nějakou lékařskou vodou, dostala jsem ji od známé, že tím doma barví kraslice a nazývala tu barvu "kastelánka fuchsín", nemám páru co to je, ale barví to dobře o). No a černá vajíčka, ta chodská, na těch je ve dvou vrstvách tuš o).
Jo - taky jsem kdysi na jedné výstavě kraslic potkala babku, co tam ukazovala malování vajíček a ta měla skvěle červenou barvu, říkala že to je naředěný mořidlo na dřevo v prášku, ale to jsem nikdy nezkoušela.
ahoj Katka
Míšo, taky dík... ale já mám tohle opačně o). Pro mně jsou bezva nervové lázně když se můžu dvakrát do roka na půl dne někam zašít, mít tam klid a dělat si nějakou pečlivou piplavou práci, krom kraslic je bezva piplačka třeba zdobení vánočního cukroví - malovat na linecké vzorky čokoládou atd o)). Měla jsem ho nafocený na starý Kudle, ale teď tam nějak zlobí obrázky, asi se to zas časem srovná.
Jinak všichni tvůrci kraslic mají můj obdiv, protože tohle jde mimo mě... já tak leda vyšít si obrázek s chaloupkou, což je moje úchylka. Ale ani na tu už mi nějak nezbývá čas.
Jednou jsem si chtěla udělat srandu ze souseda a dala mu vajíčko, pěkně snědé, fixem a nápisy nazdobené - ale syrové. A dostala jsem rychtu od jeho ženy. Ona to vejce dala na svačinu klukovi do školy a on s ním pak ve třídě zadělal tašku, lavici, sešity i sebe jak ho rozkřápl. No bodejť by nerozkřápl, když si myslel, že je na tvrdo. Jen mi je záhadou, že ho do té školy v tašce dodnesl a už cestou nerozbil. No, zákon schválnosti. Kdyby ho donést chtěl - nedonese....
Se sousedkou holt smůla - jiná matka by třeba to vajíčko na sváču šoupla synkovi pokrájené mezi dva chleby s máslem o).
. Kdysi jsem si schovávala z každých velikonec alespon 3 - 4 krásný krasličky, byly to unikáty, malované dětmi... nebyly ani zdaleka tak krásné, jako ty od Markétky, ale pro mě měly hodnotu neskutečnou. Kdepak jim je asi konec? Podívám se do komůrky, na hambalky...
hotová vypadají jako zdobené perníkové kraslice
sklízejí úspěch, mezi ně pohodím jen pár červených a zelených, bez obtisků a jiných ozdob nejroztomilejší byli jako úplně malí, 3-6 let, chodili spolu, opentlené koše větší než oni sami, protože museli povinně obejít všechny příbuzné a známé ve vsi, jinak by se urazili, my dozorovali dvacet metrů za nimi, zdálky jsme odmítali pozvání do domu na chlebíčky a štamprli, protože to se vážně nedalo, a zpátky jsme nesli na jedné ruce narvaný koš a na druhé utahané blažené děcko
jak začali chodit sami, nemohla jsem se na nic vymlouvat a musela vítat chasu a koledníky doma, no a když to vezmou druhou stranou a přijdou až před polednem, společensky mírně znavení, je to občas o život
ale je to hezká tradice
a večer je tancovačka, kde hraje naprosto příšerná kapela
ziji v Nemecku a hledam pekna velikonocni vajicka na koupi. Dostanu typ?
Moje Email adresa:
Tato adresa je chráněna proti spamování, pro její zobrazení potřebujete mít Java scripty povoleny
Dekuji dopredu.
Marcela
