Někdy ve třetí třídě ZŠ jsme jeli na týdenní školní výlet. Jako dozor náš třídní učitel s přezdívkou Kalous a češtinářka, které nikdo neřekl jinak, než Luzna. Což byla zkratka její přesné charakteristiky „Luzná Buzna“. Ti se na výletě natolik sblížili, že se Kalous později rozvedl a pojal za manželku svou atraktivní kolegyni.

     To jsme ovšem tehdy netušili a dost nás znechutila přísná pravidla ohledně večerky a absolutní zákaz jakéhokoli styku chlapců s děvčaty v době nočního klidu.

     Abych to zkrátil… Byl jsem Luznou v pyžamu přistižen na pokoji dívek. Předváděl jsem jim stojky a jiné akrobatické výkony, což se logicky neobešlo bez zvýšené hladiny hluku. Luzna mi oznámila, že jsem se provinil hrubým a zvláště zavrženíhodným způsobem a že můj mrzký čin bude mít neblahý vliv na mou klasifikaci z chování. Vtom vstoupil třídní Kalous a podíval se rozlícené Luzně do notesu.

     Mé příjmení atypicky končí písmenem „ypsilon“. Luzna však použila měkké „i“. Kalous mě přátelsky poplácal po rameni a pravil:  „Máte tam hrubku, kolegyně, náš mladý provinilec se píše s ypsilonem.“

     Pak mi dal lehounký, spíše symbolický, pohlavek a dodal směrem ke mně narážku, kterou jsem pochopil až mnohem později: „Dycinky s tvrdým, že?“

aTeo