Když jsme kdysi dávno byli v kině na skvělém filmu Věry Chytilové, který byl natočen podle divadelní hry Bolka Polívky Šašek a královna, vůbec nám nedošlo, že hrad na kterém hlavní hrdina žil, známe. Ale povědomý nám byl, jenže naše zem je tak plná nádherných zámků, hradů a tvrzí, že jsme byli přesvědčeni, že ho známe z nějakých obrázků. My kolem hradu Švihov jezdili už několik let k příbuzným do Chudenic a právě při jedné z cest nám to došlo… Tohle je „šaškův“ hrad!
Vodní hrad vznikl přestavbou tvrze a jeho gotickou podobu má „na svědomí“ Půta Švihovský z Rýzmberka, který měl v době přestavby – hrad v držení. Původní tvrz byla umístěna tak výhodně, že se dodnes pro Švihov dochovalo pojmenování „Vodní hrad“ – jeho výborná poloha umožňovala, že předhradí, které bylo zpevněné baštami, obehnané dalším vodním příkopem a spolu s několika přilehlými rybníky tvořilo umělý ostrov. Tato několikanásobná vodní hradba činila z hradu jednu z nejlepších pevností tehdejší doby.
Význam krásného hradu poklesl po roce 1547, kdy byl vlastněn rodem Kavků z Říčan. Naštěstí však jejich držení netrvalo dlouho a již od konce šestnáctého století se jeho majiteli stali Černínové z nedalekých Chudenic. Ti se zasloužili o to, že 
celý Švihov nebyl zbořen, jak to v roce 1655 přikázal Ferdinand III. V držení tohoto starého rodu byl hrad až do konce druhé světové války. Tady se dostávám tak říkajíc k jádru našich návštěv v tomto kraji. Poslední Černíny pamatuje ještě naše babi a kdykoli panstvo pobývalo v Chudenicích, tak si ji vyžádalo do kuchyně, protože byla (a je ještě dnes) vyhlášenou kuchařkou.
Ale abych se vrátila k historii hradu, ta už moc zajímavá nebyla, protože v sedmnáctém století byl celý areál přeměněn na sýpku. K rozsáhlé opravě památky pak došlo až po roce 1950. Dnešní jádro hradu tvoří dvě obytná křídla, která uzavírají vnitřní pravidelná nádvoří. Samotná expozice má návštěvníkům přiblížit život na hradě v šestnáctém století. Dále je přístupná hradní kaple s freskou sv. Jiří a sbírkou gotických plastik, taneční sál je vybaven nádherným renesančním kazetovým stropem. V objektu je rovněž přístupná hradní zbrojnice. V předhradí je pak spolu s pokladnou nově přestavěn prostor bývalé stáje na výstavní sál a v něm se konají historické expozice.
Až budete mít cestu západními Čechami nenechte si návštěvu Švihova ujít, skutečně stojí za to. Jen si dejte pozor, ať nepotkáte krutou královnu. Ale víte co? Povím vám tajemství: "Královnu tu nepotkáte, ale zrovna tady našel svojí Popelku princ." Kdo ví, jaké setkání přichystal zdejší kraj vám...
*Pavla
P.S. Jsem to ale ostuda, že se tu odehrává i čast filmu "Tři oříšky pro Popelku" jsem zjistila až teď při psaní článku. Budiž mi omluvou, že já jsem se do zdejšího kraje "jen" přivdala. :o)
. Dík za hezký textík.
