ale chápu ženu, která to trauma podstoupí, protože potrat trauma je. V každém případě je to jen její rozhodnutí a NIKDO! a už vůbec ne flanďáci, kteří vlastně ani žádné děti dělat nesmějí, nemá právo jí do toho mluvit. Můžu jí poradit, nabídnout pomoc, ale to je tak všecko. Ať už dítě porodí, nebo ne, stejně to bude všecko viset jen na ní.

je to už 6 let a od té doby, i když by ráda, tak "klec nepadá a nepadá"...

bylo mi 39 a byla jsem těhotná. Nemohla jsem tomu uvěřit.. Měla jsem už dospělé dítě, a najednou jsem byla těhotná. Tak jsem si to léta přála a teď, když to přišlo, už bylo pozdě. Nikomu jsem to neřekla, vlastně do posledního okamžiku jsem si hrála s myšlenkou, že řeknu ne...
Ale nešlo to, do naší situace rozhodně ne. Opravdu si někdy vzpomenu, co asi...

když jsem před dvěma měsíci lehce nejistá letěla do lékárny pro těhotenský test, protože od Vánoc celý leden jaksi nic (a to jsem brala antikoncepci), tušila jsem, že pokud bude pozitivní, potenciální budoucí otec by asi radost neměl...

...ale i přesto jsem byla divně klidná a říkala jsem si, že já bych radost docela měla, bez ohledu na to, co on. a i když jsem už tušila, že se mnou nepočítá - jen si skrze mě nějakou dobu řešil krizi ve svém tehdejším vztahu a já vůl jsem se zamilovala. a teď bác - těhotenství? ale i v takové nejistotě bych "si to nechala"... neměla bych na to - nervy, svědomí, sílu - jít na potrat, i když by ze mě byla svobodná matka.

nakonec to byl planý poplach (delší období dost ošklivých stresů udělalo svoje, tělo začalo stávkovat na všech frontách, takže plašilo i v tomhle ohledu). a přiznávám, byla jsem i maličko zklamaná, že ten test byl negativní. a jemu jsem o tom ani neřekla. proč taky...

ale dovedu pochopit ženu, která se rozhodne jinak. je to sakra těžké rozhodnutí a pokud se rozhodne pro potrat, což je hodně zlá varianta, asi byly všechny ostatní ještě horší... jistě - řekne se, co by jiná máma za dítě, které nemůže mít, dala. jo. ale nikdo neví a nemůže posoudit, jak by se rozhodoval sám v situaci právě té ženy, která se nakonec rozhodne potrat podstoupit...

bylo mi 19, byla jsem sice zamilovana, ale ne zas tak, abych nevedela, ze si to dite nechat proste nemuzu. Byla jsem v prvaku na vejsce, on byl nemakacenko, temer kriminalnik. Nechala jsem si to vzit, nikdy jsem toho nelitovala. Nicmene jsem dlouha leta trnula, zda se mi povede bez problemu otehotnet. Povedlo se napoprve a ja jsem za to neskonale vdecna...

Miniinterrupci jsem absolvovala třikrát. Poprvé 3 měsíce po narození druhého dítěte, bylo to nedopatření. A pak jsem dvakrát otěhotněla přes Danu... Nelituji toho, občas si řeknu, no, třeba to jedno mohla být holka (mám dva kluky), ale takhle to prostě mělo být. Nikdy jsem nechtěla víc dětí než dvě.

a to sice dva dokumenty, které jsou na netu:
http://www.tv-mis.cz/titul.php?id=74
a
http://www.tv-mis.cz/titul.php?id=76

Díky bohu nic takového mě nepotkalo. Moje dcera přišla přesně jak jsme si ji s manželem přáli
a jsme za to osudu velmi vděční.

Osobně se myslím, že je to věc každé ženy, jak se rozhodne.
Ona má zodpovědnost za sebe, ona se rozhoduje.
Diskuse na téma a co církev a co na to lidi - bezpředmětné.
Sdělila jsem pouze můj názor.
Hezký den

Ano, Sluníčko - je věcí každé ženy, jak se rozhodne s kým bude souložit. V okamžiku, kdy otěhotní se totiž další dění přestává týkat jen jí. Je tu ještě názor otce dítěte a pak taky názor dítěte samotného. Nakonec by bylo čestné zmínit i názor člověka, který je jinak nazýván lékařem, což je odvozeno od slova léčit. Nemocnice je odvozeno od slova nemoc a porodnice od porod. Pokud někdo chce, aby se člověk, který má léčit zachoval jako nájemný vrah, navíc v místě kde se léčí nemoci nebo dokonce rodí děti - pak je cosi VELMI shnilého nejen ve státě českém, ale i v srdcích českých žen.

Když mi bylo 16, poprvní sem spala s klukem a použili jsme kondom. Jenže bohužel prasknul a já si vzala postinor, který ale nějak nepomohl a já jsem zůstala těhotná. Bohužel to bylo ještě mimoděložné těhotenství a musela jsem akutně na přerušení těhotenství. Tenkrát mi vzali jeden vajeěník. Ještě jsem zjistila, že ten kluk nebyl, jak jsem si myslela a vykašlal se na mě. Musím říct, že psychicky jsem na tom byla opravdu špatně a ani dnes mi z toho ještě není moc dobře. ted už mám jiného přítele delší dobu a užívám antikoncepci, ale bez kondomu už po tom zážitku nedovedu s nikým spat. Kdybych tenkrát nemusela akutně na přerušení, tak opravdu nevím, jak bych se rozhodla...

Tohle si, promin mi to,představuješ jako Hurvínek válku ,protože tady přece nejde o to,že si žena vybere ,s kým bude souložit.Přece porodit dítě není jen tak ...Jde o celý jeho život a je na té ženě ,jestli je připravena...může tam být spousta aspektů,proč se rozhodne tak jak se rozhodne.Ne vždy je situace taková,aby to šlo..Jasně ,namítneme ,že dříve se taky všechny děti uživili.A věř mi,určitě to není snadné rozhodnutí..Možná jen asociálové nepřemýšlí a rodí děti jako najatí...