"ŹABIČKY" MOJE, VZPAMATUJTE SE! |
Úterý, 27 květen 2014 | |
Tentokrát žába zprvu spokojeně plavala, potom malátněla, až nakonec - když voda dosáhla téže teploty jako při prvním experimentu - zahynula...
Je to děsné, ale uvědomte si, že v něčem podobném mnozí (mnohé) z nás žijí (nezáleží týká-li se to žen či mužů, ale zůstanu "pro dnes" u příkladu žen). Nesčetně tazatelek, když popsaly svou zoufalou situaci, se mne ptalo: „Co dál? Jak z toho teď, hned?“ Ovšem, v situaci, kdy vztah „malátní“, kdy „hyne“, je okamžitá pomoc těžká. Průšvih vznikal delší dobu – ony se nijak nebránily těm zprvu „drobnostem“ a tak se stal chronickým.
Dny, měsíce, roky – plynou zvolna dál. Posléze bývá po večerech sama, snaží se zapomenout, nevnímat různá drobná či větší příkoří.
Teplota vody ve džbánu zvolna stoupá…
Rodina zapadá do stereotypu. A stereotyp, jak známo, bývá ubíjející. Jak už jsem mnohokrát opakovala: když tě kdykoliv najde tam, kde „máš být“, když jednáš stále stejně, a jsi tak příííííšerně předvídatelná (když tě zná a má jako „kredenc v kuchyni“), tak se už nemá o co snažit, proč se o tebe ucházet, předcházet si tě – ano, vzpomeňte na dny randící, dny kouzelných začátků. On tě má přečtenou, najisto ví, kde jsi, co uděláš, co řekneš… (Ne, nechci říkat, že by vztah v „hlubokém manželství " měl být stejný, jako v začátcích, ale věřím, že mi rozumíte.)
Uvedu příklad: v zaměstnání si také nemůžete dovolit „cokoliv“, musíte se určitým způsobem chovat, ovládat – nebo… Tak proč nemít určité zábrany i ve vztahu? Proč tím, že si někoho vezmu, přestanu brát jakékoliv ohledy? Přestanu se snažit nějak tomu druhému zalíbit? A ruku na srdce – mnohokrát je to i ona „pohodlnost“ – kdy si řekneme: "panebóže, jsem doma, tak co bych si dělala násilí?" A dále – když partner dělá něco, co se mi zrovna nelíbí – co bych mu to říkala, proč by nemohl… vždyť je doma...
A především: chci mít klid, nechci se zase hádat...
A stereotyp zatím přidává na teplotě…
Když si pak druhý dovolí i to, na co by dříve ani nepomyslel, je nemožné chtít ze dne na den všechno změnit. (Dovolí si ovšem jen to, co ho ty necháváš!) Příklad: hledá sebemenší chybičky, za které by tě seřval, a ty hned uvažuješ, že vlastně má pravdu... že to a to jsi udělala špatně… (kolikrát jste se pohádali pro něco, co měl vlastně udělat on)?
Ne, neříkejte, že to už nejde. Vždycky a ze všeho je nějaké východisko. Jen najít odvahu, důslednost a víru v sebe.
Mnohokrát právě to, že se udeptaný pozvedne, začne se chovat jako „normální člověk“ a dožadovat se vůči sobě slušného jednání, mnohokrát právě to vztah zachrání. Věřte mi, žabičky, já vím, že je to nesmírně těžké, že se třesete hrůzou, že "budete samy", ale - není všechno lepší, než to vaření se ve džbánu? Mimochodem - převážná, fakt převážná většina těch, které se tak bály, že už si nikdy .... no, však více co - tak našly fajn partnera.
d@niela
P.S. Tenhle článek byl na Kudlance už před deseti léty, takže možná některé "stálice" si ho ještě pamatují. Ale věřím, že zopakování neškodí - hlavně pro ty, které se ve svém džbánu právě plácají... :-)))
Komentáře
Znám ještě jednu bajku s žábami : David X
To takhle skákaly kolem statku dvě žáby. Bylo otevřené sklepní okénko a tak skočily do sklepa. A co náhoda nechtěla, spadly do kýble s mlíkem. Byl jen do poloviny plný, tak nemohly vyskočit ven.
Chvíli se tam obě mlátily a ta první si říká:“Zbytečně se tady namáhám, stejně se utopím. Když přestanu plavat, tak to budu mít aspoň rychleji za sebou.“ Tak přestala plavat, klesnula ke dnu a utopila se. Ta druhá, ta se nevzdávala, stále skákala v mlíce, plavala, až nakonec únavou omdlela. Když se probrala, divila se co se stalo, že ještě žije. A zjistila, že jak tak v mléce skákala, utloukla ze smetany máslo, které na hladině udělalo tvrdou vrstvu od které se mohla odrazit a vyskočit ven. květen 28, 2014 08:39
Pamatuju si ten článek : Perda
a mockrát jsem si na něj od té doby vzpomněla. Tenkrát před těmi 10ti lety mi jeden žabák, co bohužel nebyl princ, zrovna už docela slušně zatápěl pod tím mým hrncem.
I díky Kudlance jsem vyskočila. Bylo to těžké a to jsem byla svobodná, bezdětná, měla jsem práci a vysokoškolský diplom v kapse. Od té doby nesoudím jiné tak rychle a přísně, když potkáte toho svého žabáka, je to těžké. Dodnes mi lidi říkají "Jak jsi tenkrát mohla..." a kroutí u toho hlavou. No, mohla. Nejsem na to životní období moc hrdá, na druhou stranu si vážám sama sebe za to, že jsem to ukončila a postavila se na vlastní nohy. Nakonec finanční stránka věci nebyla až tak těžká, zjistila jsem, že jsem na "naši" domácnost vlastně doplácela, zatímco on si za "ušetřené" peníze pořídil auto - svoje. Horší to bylo s dušičkou. Dneska je všechno jinak, mám muže, 2 děti, všechno klape. Aspoň si to myslím, doufám, že rady k rovodům si tu nadále budu číst jen tak pro zajímavost. ;-) Takže ještě jednou a nahlas: KUDLANKO DÍKY! květen 29, 2014 00:50
Taky jsem si před pár lety : Ivča
díky článku na Kudle uvědomila, že už kolem mě bublá voda a já se pořád ujišťuju, že je to dobrý. Nebyl to násilník, jen super manipulátor. Díky jemu dodnes bezpečně poznám sebemenší náznak manipulace, protože se mi sevře žaludek. Dokonce i při divadelní hře Nora se mi udělalo zle, když manžel s hlavní hrdinkou mluvil tak, že se mi zježily chlupy za krkem... Už několikrát jsem Daniele děkovala, že jsem díky Kudle našla znovu sama sebe. A určitě podobných lidí bude víc...
květen 29, 2014 17:22
Ivčo : Eny
hlásím se k děkovnému Daníííííííííííííííííí, Dííííííííky!!!!!!!
květen 30, 2014 17:40
|