Můj večer začal jako každý jiný večer - přijít domů, připravit večeři, pohrát si s dětmi. Pak mě napadla myšlenka, kterou jsem si „hořkou" vypila v příštích pár hodinách až do dna. "Možná bych si dneska mohla voskem odstranit chloupky" a tak jsem se odebrala ke koupelně.
Vytáhla jsem inkriminovaný vosk - byl to jeden z těch vosků používajících se za studena, žádný horký vosk, jen umístíte pruhy vosku mezi své dlaně, nahřejete je a oddělíte od sebe. Po té si je přiložíte na nohu (nebo kamkoli jinam) a rychle je strhnete. Takže žádný štráchy, přece to nemůže být tak těžké! Já tedy sice nejsem žádný génius, ale přece tohle hravě zvládnu. (Hmmm, HA HA) Takže s nadšením vytahuji první proužek, dokonce se projevuji jako genius a místo zdlouhavého nahřívání dlaněmi, použiji fén. Ten jej nahřeje na 100 stupňů a já jsem připravena přikládat. Přiložím proužek přes stehno a rychle strhnu. Funguje to! OK, nebyl to právě nejkrásnější pocit, ale - dalo se to vydržet. Tak tohle zvládnu. Odstraňování chloupků voskem mě už neděsí. Připadám si jako královna vosků, bojovnice proti nechtěným chloupkům a tvořitelka krásné hladké pleti.
Příštím proužkem se budu soustředit na poněkud severnější oblasti mého těla. Než se do toho s vervou vrhnu, jdu zkontrolovat již spící děti. A zpátky do koupelny do dalšího kola mého boje proti chloupkům. Sundám si kalhotky a s jednou nohou na kraji toaletní mísy zaujímám pozici.
Stejným způsobem si přiložím proužek nahřátého vosku Podél "bikinové linie", přikrývající část mé"krasotinky" až k vnitřní části mé hýždě (ano, hýždě, ten proužek je děsně dlouhý), zhluboka se nadechnu a - TRH!!!!!! - JSEM SLEPÁ!!!! - Oslepla jsem bolestí!!! Do pr..!!!
S navracejícím se zrakem si povšimnu, že se mi podařilo strhnout pouze půlku proužku. Do háje... Další hluboký nádech a znovu - TRH!! Všechno se točí a vidím malé tečky. Myslím, že se složím... nesmím, omdlít, nesmím omdlít! Zdálky se ozývají bubny. Dýchej, dýchej..OK vracím se zpět k normálu. Podívám se toužebně na svou trofej - povoskovaný proužek, který mi způsobil tolik bolesti, s mými chloupky pevně přilepenými. Chci si své vítězství vychutnat a tak pozvednu svou trofej a.nevidím žádné chlupy! Kde jsou ty chloupky? A vosk? KDE JE VOSK???
Pomalu se podívám na inkriminovanou oblast, s jednou nohou stále na porcelánové míse. Vidím chloupky, které měly být na proužku s voskem. Nejsou! Dotknu se - a cítím VOSK! Moje nejcitlivější místo těla je pokryto voskem, tvořícím z mých chloupků lepivou hmotu. Pak udělám další ohromnou chybu: vzpomínáte, že má noha je stále na záchodové míse? Já v tomto momentě pokládám nohu na zem. Slepil se! Můj zadek je slepený! Zalepil se!
Batolím se po koupelně jako tučňák a přemýšlím jak rozpustit ten vosk. Doufám, že nezačnu potřebovat kakat, to by pravděpodobně explodovalo hlavou. Horká voda! Horká voda přece rozpouští vosk.Napustím si horkou vodu, kterou budu schopna snést, do vany, ponořím voskem pokryté části, vosk se rozpustí a já jej mohu lehce setřít, že? OMYL!!! Vlezu do vany - voda je o trochu víc horká než teplota vody, kterou používají na mučení válečných zajatců, nebo sterilizaci skalpelů - a posadím se. Velmi záhy zjistím, že ještě horší než slepené dolní regiony, jsou slepené dolní regiony navíc ještě přilepené ke dni vany ve vroucí vodě, která NEROZPOUŠTÍ vosk.
Takže nyní, pevně přicementována ke dni vany, v duchu děkuju svému manželovi, který nechal instalovat před měsícem do koupelny telefon a rozhodnu se zavolat kamarádce. Ta jistě zažila podobnou věc a ví nějaké triky, které mne dostanou z této lapálie. Musím přiznat, že začít telefonát větou: "Takže moje „..." a zadek jsou slepený a přilepený ke dni vany" je jistě poněkud netradiční. Nedozvídám se od ní žádné triky nebo rady, ale slyším na druhém konci drátu špatně přidušovaný záchvat smíchu. Pak ji napadne, abych zavolala zákaznické centrum, jehož číslo je na Straně krabičky s navoskovanými pruhy. No jistě! Ještě budu pro srandu operátorům....
Zatímco spolu vymýšlíme různé varianty řešení, začínám seškrabovat své slepené chlupy žiletkou. Neexistuje lepší pocit než sedět ve vroucí vodě slepená až na záda a nasucho si holit citlivé chloupky... Teď s již nefungujícím mozkem a silně porušenou hrdostí začínám nabývat jistoty, že budu potřebovat psychiatrickou pomoc kvůli posttraumatickému stresu. Má přítelkyně se mnou stále mluví po telefonu, když můj zrak padne na mou záchranu. Krém, který se používá na odstranění zbylých chloupků. Co tím můžu ztratit? Namažu se s ním ... a do prčic, to to bolí!!!! Můj zvířecí řev dozajista probudil děti a způsobil u mé kamarádky dočasnou hluchotu, ale je mi to jedno, protože to jde dolů!!
Funguje to, jsem zachráněná!!!!! Kamarádka mi hlučně gratuluje k vítězství a zavěsí. Úspěšně odstraním zbytek vosku a ve svém bezbřehém zoufalství zjistím, že VŠECHNY chloupky jsou na svém místě. Žádný nechybí! Neopatrně to všechno oholím, no a co, stejně jsou všechny mé kožní buňky umrtvené a nic necítím. Klidně bych si sama mohla úspěšně amputovat celou nohu a necítit bolest.
Příští týden se chystám na barvení vlasů....
(zdroj: internet)
. Jó parádo trp! 
. Proto to šlo tím krémem tak "dobře" ...přeco jen je mastnější než voda
Pokud by byl zájem, Kudlanka má moji adresu. Zn. bezbolestně!!!
Používáš umrtvující injekce ?
Podobnou příhodu mi vyprávěla před pár lety kolegyně. Přišla do práce podivným způsobem - nohy od sebe, kolébala se, vzdychala... Kdyby byla chlap, tak by příčina byla jasná, ale takhle jsem nevěděla, co si o tom mám myslet. No prý si chtěla odstranit knírek. Koupila si na to tuty voskové proužky, sice to bolelo, ale nakonec se jí to podařilo. A tak dostala geniální nápad, že si odstraní i chloupky tam dole. Ale ne jen ty, co vylejzají z bikinek, ale všechny. Pokračování znáte - všechen vosk zůstal přesně tam, kde neměl. A tak první vyzkoušela vařící vodu. Pak vařící vodu a mýdlo. Pak vařící vodu a jar. Dál vyzkoušela písek na násobí. Tím to prý trošku šlo, ale pak už jí kůže tak pálila, že bolestí nemohla dál. A tak zavolala kamarádce a ta jí poradila olejíček. Měla doma dětský olejíček s azulenem, tak tu opařenou, vymydlenou a vypískovanou **** ještě naolejovala. To konečně zabralo. No a když už byl vosk dole, tak si řekla, že když už tolik vytrpěla, aby ty chloupky dostala pryč, tak to nevzdá. Vzala holítko a chloupky oholila. Přitom se několikrát pořezala. Ráno měla **** nehezky opuchlou, všechno ji příšerně bolelo, ani kalhotky si nemohla obléct. Tak šla naostro, styl chůze už jsem popsala.
Ale k něčemu to bylo dobré. Před nedávnem jsem dostala geniální nápad - pod nosem se mi začal dělat knírek. Koupila jsem si studený vosk a dětský olejíček
